𝙰𝙽𝙾𝚃𝙷𝙴𝚁 𝚜𝚝𝚘𝚛𝚢 - Five Hargreeves {CZECH}

𝟝𝟝

Vešli jsme do hotelu a z dálky slyšeli sourozence křičící moje a Pětkovo jméno.
Došli jsme k nim.
"Ten včerejší proslov Pětko!" Křikl Diego a já se uchechtla. Cítila jsem Pětkův vražedný pohled na mě. S úsměvem jsem se na něj podívala.
"Rozplakals mě ty měkkejši" řekla Lila a ruku si položila na hruď.
"Nejlepší bylo, když jsi nás označil za rodinu spojenou laskou a osudem." Rýpl si Viktor. Pětka prošel kolem Lily a ignoroval ji.
"Tak jo to stačí" Křikl na ně.
Já běžela za Lilou a obejmula ji.
"Objetí i za Pětku" mrkla jsem na něj a on protočil očima.
"Mluvil ze mě chlast. Po ránu jste zase ubožáci" řekl s úsměvem na tváři a posadil se na volné křeslo. Já přešla k němu a sedla si do jeho klína. Objal mě zezadu a podíval se na tátu, který začal opět mluvit.
"A brzy bude ještě hůř. Sever má sedm spáčů. Černonožec sedm hvězd. Jako chlapec jsem slýchal legendu o sedmi zvonech. Všechny ty příběhy jsou stejné. Vesnici ohrožuje buď povodeň nebo oheň nebo noc co nikdy nekončí. Šaman přivádí učedníky do posvátné jeskyně. Poví jim, že pokud zazvoní na sedm kouzelných zvonů, vesnice bude spasena a všechno se vrátí do původního stavu." Všichni mlčeli. Celou dobu nikdo ani nepípl a vstřebával to, co táta říkal.
"Reggie, mohl bys trochu ubrat bratří grimmů a prozradit nám jak to souvisí s nama?" Zeptala se Lila nechápavě.
"V těch mýtech je zrnko pravdy. Nemůžete popřít co se odehrává. Do večera se vytratí veškerý život, ale kdokoliv nebo cokoliv co propletl prostor a čas po sobě zanechalo způsob jak to spravit pro případ ze by vesmír čelil totálnímu vyhlazeni." Vysvětloval opět táta. Všichni jsme ho nechápavě pozorovali.
"Ve vesmíru existuje portál. Hotel je vystavěný kolem něj. A na druhé straně je odpověď"
"A my máme co? Skočit do něj, zazvonit na zvony a spasit svět?" Zeptal se Luther sarkasticky.
"Sarkasmus stranou. Tak nějak to je. Až na strážce." Odpověděl a všechny nás přejel pohledem.
"Jakýho strážce?" Zeptal se Viktor.
"Takovýho, co umí tohle, měl meč" odpověděl Diego a ukázal jeho ruku bez dvou prstů a prsem ukázal na moji nohu.
"Však už to mám v pohodě moje magie to zahojila perfektně" pokrčila jsem rameny.
"Budeme s nim muset počítat." Pokrčil táta rameny.
"Vidíš? Já přestávám poslouchat" pokrčil rameny Luther.
"Vydržels až doteď? Já odpadla u posvátný jeskyně" řekla Lila rejpavě a podívala se na tátu.
"Proč stavitelé těch zadních vrátek potřebovali strážce?" Zeptal se zmateně Viktor.
"Na ochranu! Před lidmi s nekalými úmysly!" Vyhrkla Sloane a hrdě se usmívala.
"Přesně tak, Sloane" souhlasil Táta.
"Takže tu věc, co chrání zvony musíme porazit všichni." Vložila se do konverzace Allison.
Já i Pětka jsme se na ni podívali.
"Tak ty mu ty slinty žereš?" Zeptal se Pětka.
"Kufříky a komiksový vrahové ti přijdou méně šílení než strážce se zvonečkama?" Rypla si Allison.
"Právě že to zní pořad mnohem lépe než nějaký strážce se zvonečkama." Obhájila jsem situaci.
"Však jsi tam byla s námi" zmateně se na mě podíval Diego.
"Ano, já jen říkám, že z pohledu člověka, co tam nebyl a neviděl to, to zní strašně k smíchu" podívala jsem se na Diega a pokrčila jsem rameny.
"Kupodivu to vystihla" ukázal na Allison prstem Luther.
"Ty na který straně vlastně jsi?" Zeptala jsem se. Luther jen protočil očima.
"Jsem pro" řekl Ben, který si stoupl vedle táty.
"Vlez prdelko" rypla jsem si.
"Zavři hubu" zavrčel na mě Ben. Poslala jsem mu vzdušný polibek.

"Sám to nedokážu" řekl táta v pokoji. Já i Pětka jsme stali na chodbě za dveřmi a poslouchali i sledovali, co se děje.
"Já taky" přidal se k nim Diego. Sledovala jsem jak se zvedá z gauče.
"Domluveno?" Zeptal se táta a natáhl k osobě stojící naproti němu ruku.
"Ale někdo by tady měl zůstat. Třeba Lila" navrhl Diego.
"A nebo zůstaneš ty a půjdu já" navrhla pro změnu Lila, která se postavila vedle Diega.
"Ne! Tohle je větší než my. Musíme jít všichni." Řekla Allison a podívala se na tátu.
"Vy, mé děti jste vše co stojí mezi námi a zapomněním. Jste připraveni?" Zeptal se táta.
"Já bych hlasoval" pokrčil rameny Viktor.
"Tohle není demokracie. Velí nám táta." rýpl si Ben.
"Viktor má pravdu, hlasujme" souhlasil s návrhem Pětka a vražedně sjel tátu pohledem.
"Svět končí a ty počítáš hlasy?" Cítila jsem tátův narůstající hněv v sobě.
"Chceš abychom riskovali životy tak máme snad právo to spolu probrat." Zavrčel Luther. Usmála jsem se na něj.
"V soukromí" dodal, když se táta nehnul z místa.
"Co kdybychom se sešli za hodinu?" Navrhl Diego po tom, co táta odešel.
"Fajn" souhlasil Ben a odešel směrem za tátou.

°°°°°°°°°°

"Čau" pozdravil pětka Luthera sedícího na posteli, jak kouká ven z okna.
"Kolik nám zbývá času?" Zeptal se Luther, stále koukající ven.
"Několik hodin. Plus minus." Odpověděl Pětka a pokrčil rameny.
"Kde je Sloane?" Zeptala jsem se.
"Rabuje vinný sklep na naši závěrečnou párty" odpověděl a usmál se.
"Takže je jasný jak jste se rozhodli" pokrčil rameny Pětka a podíval se na mě.
"Klidně se můžete přidat" pozval nás Luther a konečně se na nás podíval.
"Pořad si nejsme jistý. Včera v noci jsme totiž viděli něco, co jsme neměli." Začal Pětka, procházel se po pokoji s rukama v kapsách.
"Diega a Lilu, jo, občas to dělají na schodech" pokrčil rameny Luther.
Znechuceně se na mě Pětka podíval a následně svůj pohled zaměřil opět na Luthera.
"Nee, viděli jsme tátu. Byl s někým ve svým pokoji. Uzavíral nějakou dohodu-" vysvětloval Pětka.
"A než se zeptáš, nevíme o co šlo, ani s kým byl uvnitř" upozornila jsem nadechujícího se Luthera.
"Všechno máme v mlze" povzdechl si Pětka.
"My jsme to nebyly, protože jsme prováděli jiný věci." řekl klidně s úsměvem na tváři Luther.
"Jo, chápeme Luthere, děkuju. Včera všichni píchali na potkání" protočil očima Pětka.
"Co? Ben si taky vrznul?" Zeptal se nevěřícně Luther.
"Až na nás dva a Bena" mrkla jsem.
"Neuvěřitelný, už tě nepřitahuje? Nebo je to protože jsi těhotná?" Šibalsky se na mě Luther usmál.
"Spíš jsme byly až moc opilý, on tak moc, že zvracel do květináče" ukázala jsem na Pětku a pokrčila jsem rameny.
"Tos nemusela říkat" zavrčel Pětka.
"Já vím" mrkla jsem na něj.
"Soustřeď se, prosimte" protočil očima Pětka.
"Ta pohádka o zvonech? Táta nám něco zamlčel. Zamysli se. Kdy k nám ta zrůda byla upřímná?" Zeptal se Pětka.
"Nevím, ale když nás hodnotil, bejval dost drsnej" pokrčil rameny Luther.
"Nám dával pět hvězdiček" pokrčila jsem rameny.
"Vážně?" Zaraženě se na mě podíval. Kývla jsem na souhlas.
"Jsme s Quinn dost starý na to, abychom věřili instinktům a ty říkají, že je to past" zavrčel Pětka na Luthera.
"Pravda" souhlasně jsem pokrčila rameny.
"Promysli to" řekl pětka, chytil mě za ruku a táhl ven z pokoje.

Došli jsme do tátového pokoje. Zmateně jsem sledovala pětku, jak prohledává cely pokoj.
S povzdechnutím jsem se posadila do křesla a sledovala každý jeho krok.

"Já na to přijdu" zavrčel pětka.
Zvedla jsem se a přešla k němu. Chytla jsem ho za ruku a tím jeho pozornost přesunula na mě.
"Za 5 minut máme být dole, kašli na to. Jsme tu už 20 minut a nic jsi nezjistil. Musí to mít všechno u sebe. Pojď" políbila jsem ho na rty a rozešla se ke dveřím.
On si mě přitáhl zpátky a políbil mě znovu na rty. Usmála jsem se do polibku.