𝙰𝙽𝙾𝚃𝙷𝙴𝚁 𝚜𝚝𝚘𝚛𝚢 - Five Hargreeves {CZECH}

𝟚𝟙

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale dopadla jsem na tvrdou zem a vedle mě někdo další.
Zvedla jsem hlavu a uviděla Pětku, zvedajíc se ze země.
"Dohajzlu" šeptl Pětka dívajíc se kolem sebe.
Podíval se na mě a pomohl mi se zvednout.
"Jak ti je?" Zeptal se mě starostlivě.
"Když tu není Vanya, je mi dobře." Zasmála jsem se.
"Ale vysvětlíš mi, kde jsme kurva teď?" Zeptala jsem se a porozhlédla se kolem. Všude tanky, vojáci, vojenský letadla.
Všimla jsem si novin a rozeběhla se k nim.
"Sověti napadli USA... tohle nesedí" řekla jsem a podívala se na Pětku.
"Co jsme sakra podělali teď?" Vzdychl Pětka a vedle něj vystřelil tank. Pětka spadl na zem a já k němu doběhla.
"Zlato v pohodě?" Řekla jsem a pomohla mu vstat.
"Mimochodem, podělal jsi to ty, opět" řekla jsem s úsměvem na tváři. On jen protočil oči.
Otočila jsem se a uviděla Vanyu ničící bombu letící přímo k ní.
Klause, posílajíc duchy na vojáky, Luthera, Bena a All šeptající svoje kouzla.
"Co to sakra?" Zeptala jsem se spíše sama sebe.
V tom jsem si všimla Diega stojící za autě
Doběhli k němu vojáci a začali po něm střílet.
Diego udělal ve vzduchu otočku a dopadl na zem.
"Pětko, Quinn! Vy mrňavý prevíti, kde jste se flákali?!" Křikl na nás.
Chtěli jsme jim běžet pomoct, ale někdo nás zastavil v pohybu.
"Jestli chcete žít, nasledujte mě"
"Hazele!" Řekla jsem udiveně, ale s úsměvem na tváři.
"Co se tady stalo?" Zeptal se pětka.
"Na řeči není čas. Tam letí atomovky!" Řekl a ukázal na oblohu.
Podívala jsem se tam a opravdu, několik desítek atomovek padající k zemi.
"Co bude s naší rodinou?" Zeptal se Pětka.
"Mrtvý je nezachráníte" chytla jsem se Pětky za rameno, on k Hazelovi natáhl ruku s teleportovali jsem se pryč.

°°°°°°°°°°

Porozhlédla jsem se kolem sebe.
"Tak jo... co to sakra bylo?!" Vyjela jsem hned po něm.
"Svět skončí pětadvacátého listopadu šedesát tři "
"Šedesát tři? Hazele, já nejsem historik, ale na nukleární holokaust si fakt nevzpomínám" řekl Pětka.
"Nekecej"
"Co naše rodina?"
"Umře jako všichni ostatní"
"A kde jsme teď?" Zeptala jsem se.
"V Dallasu. Na stejným místě, jen o 10 dni dřív. Vašim úkolem je opravit běh času a zachránit svět" odpověděl Hazel a sedl si na lavečku vedle nás.
"Dobře" vzdychl Pětka a sedl si vedle něj.
Já si sedla naproti nim na zem, protože vedle nich nebylo místo.
"Čím začneme?"
"My? Jste v tom sami. Já jen držíš slib, co jsem dal Agnes."
"Ona-"
"Umřela. Na raka. Šlo to rychle. Strávili jsme spolu dvacet krásnejch let. Věcnost nám souzená nebyla
"To nás mrzí Hazele" řekla jsem a smutně se usmála.
"No a co komise?" Zeptal se Pětka.
"Na tu jsem se už vykašlal. Nedlužím ji ani suchý z nosu."
Pětka se najednou zadíval někam za mě.
"A kdo má bejt zase tohle sakra?" Sykl pětka a zvedl se.
Nechápavě jsem se otočila za sebe a uviděla tři bílovlasý chlapy s pistolemi v ruce, mířící si to přímo k nám.
"Sakra... utečte!" Křikl Hazel, podal mi kufřík a Pětka nás teleportoval kousek od místa dění, přesněji za auto.
Podívala jsem se na prostřelenej kufřík a protočila očima.
"Jako bych nenavrhovala neprůstřelný kufříky"
"Musíme zmizet" šeptl na mě a začali po nás střílet.
chytl mě za ruku a teleportoval na střechu nějaké budovy.
Pětka ležel na zemi. Podívala jsem se dolů a viděla, že odcházejí.
"Lasko v pohodě?" Zeptala jsem se a upřela na něj svůj pohled.
Pomohla jsem mu vstat a teleportoval nás opět do uličky, kde jsme se objevili poprvé.
Stala jsem na místě a Pětka šel někam do zadní části uličky.
"Zlato tak počkej!" Křikla jsem
Zahlédla jsem pohyb v okně a upřela na něj pohled.
Pětka se mezitím zastavil a čekal na mě.
"Co je, Quinn?" Zeptal se mě.
Šla jsem k němu a přitáhla si ho do objetí.
On mi zmateně objetí opětoval.
"Někdo nás sledoval v okně" šeptla jsem mu do ucha a odtáhla se.
"Kde?" Zeptal se zmateně.
"Za tebou v tom baráku, nejvyšší okno, přímo tam, kde jsou zatažený všechny záclony."
Šeptla jsem a čekala, až se tam podívá.
V tom jsem ucítila jeho ruku na moji a teleportoval nás za vchodové dveře do zmíněného baráku.
Vyšli jsme schody a zastavili se u dveří s nápisem Mortimer Gussman D.D.S
"To je divny" šeptla jsem.
Pětka zaklepal na dveře a čekal, až někdo otevře.
V tom se dveře otevřeli a v nich se objevil chlap tak ve středním věku.
"Co chcete?"
"Prodávám encyklopedie pro mládežnický klub, zajimalo by mě jestli-" nedořekl to, protože se mu zabouchly dveře před obličejem.
"Cože?" Zasmála jsem se.
Chytl mě za ruku a teleportoval do jeho bytu.
On se nás vylekal a vytahoval nůž, který na nás mířil.
"Klidek" Zasmála jsem se.
"Jak jste to udělali?" Zeptal se v šoku.
"Na vysvětlování není čas."
"Jste s Pentagonu co?"
"Ani náhodou" řekla jsem.
"CIA? FBI?" Neustále se nás ptal.
"Je čerstvá?" Zeptal se najednou pětka a portnul se ke stolu, kde leželo udělané kafe a nalil si ho do jednoho s hrníčků.
Jen jsem zakroutila očima a vydala se do místnosti vedle. Porozhlédla jsem se. Všude nějaké články, fotky. Byl divnej.
"Kolubjiská?" Zeptal se Pětka stojící zamnou a já povyskočila leknutim.
Podívala jsem se na něj.
"Vlastní směs" odpověděl chlap. Já Pětce vzala z ruky kafe a napila se. Jen protočil očima a porozhlédl se po místnosti.
"Slyšels někdy o oblasti padesát jedna? O Roswellu?" Zeptal se Pětka a začal se procházet po místnosti a zkoumal vše, co tu bylo.
Taky jsem si to šla trochu prolést.
Ten chlap se zasmál a odhodil zbraň doteď držící v ruce.
"Sakra!" Křikl.
Zmateně jsem se na něj podívala. pětka zamnou stale zkoumal.
"Vždycky jsem věděl, že nejsme sami. Eleanor si myslela, že mám o kolečko víc, ale já nejsem magor! Ufouni, kruhy v obilí."
"No, pravda je tam venku" usmála jsem se a upila si kafe.
"Nenenenene, pravda je přímo tady před náma." řekl a blížil se ke mě. Ja o krok ustoupila a sledovala, co udělá. Stoupl si kousek ke mě a hltal mě pohledem.
"Prozraď... proč používáte anální sondy?" Zeptal se přímo u mě a já se na něj zmateně podívala.
Pětka si stoupl přede mě a propaloval ho pohledem.
"Ještě krok a rozleptám ti mozek" sykl na něj.
"Potřebujete prostor, chápu! Postavím se sem."
"Ty udělátka na střeše. Sestrojils je ty?" Zeptal se Pětka přesouvajíc se ke psacím stolu.
Ja se přesunula k němu, protože na mě ten chlap, který nevím jak se jmenuje, stale divně koukal a chytla Pětku za ruku a stiskla ji.
On mi po ní přejel palcem
"Jojo, sestrojil. Ja hledám anomálie v atmosféře. Čekám-"
"Na co čekáš?"
"Na vás... na vás všechny"
Zmateně jsem se na něj podívala.
"Všechno začalo v roce devatenácet šedesát, kdy se začal prodávat televizor Silvertone Omega. Zrovna jsem chtěl jeden udat, když v tom se stalo něco divnýho. Během posledních tři let tady došlo k celkem pěti výbojům energie. Pokaždý to samé. Modré světlo a někdo vypadne."
"Prohlédl sis někoho?" Zeptala jsem se.
"Jo toho prvního. A-a toho velkého citlivku."
"Citlivku?" Zeptal se Pětka a nechápavě se na mě podíval. Pokrčila jsem rameny.
"Pořad brečí. Občas se vracel. Vysedával venku a vykřikoval ženský jméno. A-eh-Allison!"
"Luther" řekli jsme s Pětkou naráz a podívali se na sebe.
"Jo, ale chodili i ostatní. Čas od času sem zabloudili a hledali jeden druhého, ale pak přestali."
"Takže naše rodina žije. Sakra, myslej, že je to moje vina" sykl Pětka.
"tohle neříkej, jasný?" Sykla jsem a on se na mě jen podíval.
"Poslouchej me!" Křikl najednou Pětka na toho chlapa za námi.
"Eliott-J-Jmenuju se Eliott!"
"Nezájem! Vnímej! Máme deset dni, abychom je našli a zachránili svět a ty nám s tím budeš muset pomoct!"
"J-já?"
"On?" Řekli jsme s Eliottem naráz.
"M-mám tu jeden policejní snímek, ve kterém je cestovatel číslo čtyři" řekl Eliott a vytáhl ze šuplíku zmíněny snímek.
"Diego" řekl Pětka a sebral mu to z ruky.
"Takže.. jsem pomohl?"
"Trefils do černého!" Řekl Pětka, došel ke mě a teleportoval nás pryč.

Vítám vás v druhé serii!😏
Doufám, že to bude méně cringe než první.🤣🌚
Zitra se můžete těšit na další spicy kapitolu😏
Přeji krásný večer, nebo den!💜