𝙰𝙽𝙾𝚃𝙷𝙴𝚁 𝚜𝚝𝚘𝚛𝚢 - Five Hargreeves {CZECH}

𝟞

Stala jsem vedle pětky u pultu a sledovali doktora, jak hledá ve složkách. Klaus seděl na pultu a skenoval každý jeho pohyb.
Vytáhl složku a zadíval se do ní.
"Eh.. zvláštní..."
"Co?" Sykl Pětka.
"To oko si ještě nikdo nekoupil, takže-"
Klaus seskočil vedle doktora a prošel kolem něj. Dobrej tah.
"Co? Jak to myslíš?" Zeptal se Klaus.
"Naše záznamy tvrdí, že oko s tímhle výrobním číslem.. to vůbec nesedí, ještě ho ani nevyrobili. Kde jste to oko našli?" Zadíval se na mě.
Já se podívala na Pětku. Tohle bude problém.
Pětka si frustrovaně uchechtl a odcházel z budovy. Já se za nim rozeběhla a Klaus nás následoval.

"Tohle není dobrý!" Řekl když jsme vyšli z budovy.
"Ale já jsem dobrej byl, ne? A co třeba můj souhlas, vole?" Zasmál se vlastnímu vtipu.
Já se jen uchechtla. Vrtalo mi hlavou to oko.
"Klausi, nepomáháš nám" zakroutil očima Pětka.
"Počkej, proč, proč.. proč ti na tom oku tak záleží?"
"Protože to oko během následujících sedmi dní někdo ztratí! A ten někdo následně vyhladí lidskou rasu!" Prošel kolem Klause.
Tohle bylo unáhlený. Co když to oko s tím nemá žádnou spojitost? Ano, říkala jsem mu to, ale on je tvrdohlavej a samozřejmě si mysli svoje.
"Jo, mohl bych dostat svejch dvacet babek nebo jak?"
"Dvacet babek?" Zmateně jsem se na Klause podívala.
"Jo mých dvacet babek!" Zamračil se.
"Blíží se sem apokalypsa a ty myslíš tak akorát na další lajnu?!" Zvýšil hlas Pětka.
Zakroutila jsem očima a šla si sednout na schody. Na tohle jsem neměla náladu.
"Jo na to a... taky mám trochu hlad. Kručí mi v břiše" začal třepat prstama a vydal divej zvuk, očividně to mělo být kručení v břiše.
Opřela jsem si bradu do dlaní a oba sledovala.
"Seš k ničemu... vy všichni jste k ničemu!" řekl nevěřícně a sedl si vedle mě. Tohle mě urazilo.
"Neblázni! Hlavu vzhůru starouši!" Řekl a otočil se na nás.
"Hele, víš co? Právě mi došlo, proč seš tak příšerně sešměrovanej!" Řekl a sedl si vedle Pětky.
"Musíš bejt nadrženej jako blázen!"
Na to jsem vykulila oči a podívala se na Klause pohledem typu "jako fakt?"
"Všechny ty roky honění nad Quinn, no to naděla v hlavě paseku" otevřela jsem pusu dokořán a snažila se vstřebat aktuální informace.
"Klausi... co to sakra-"
"Nebo jsi mu dala? Nevypadá to" Na to jsem mu dala pohlavek.
"Je to složitější. Samozřejmě, kdyby se to stalo jinak, očividně by byly.... to máš fuk" radši jsem přestala, když jsem si všimla Pětky výraz.
"Nebyl jsem sám. Kromě Quinn, tam byla ještě jedna." Začal najednou Pětka.
"Ne, vážně? Povídej!" Začal se zajímat Klaus.
"Jmenovala se Delores" na to jsem se zvedla a šla si sednout k plotu dál od nich. Nechtěla jsem o té plastové náně slyšet ani slovo.
"Žárlíš, Quinn?" Ušklíbl se Klaus.
"Sklapni Klausi." Zavrčela jsem na něj a zadívala se na svoje boty.
"Jak dlouho jste spolu byly?" Zeptal se Klaus.
"Byly jsme spolu přes třicet let"
"Třicet let?" Vykulil na Pětku oči.
"Týjoo! Bože já jsem vydržel nejdýl... co já vím, tři tejdny?"
Najednou se Pětka objevil předemnou.
"Dobře sis pokecal?" Zavrčela jsem na něj. Jen protočil očima, dotkl se mého ramene a portl nás do taxíku.
"Pokračuj.." řekl řidiči, který se nás lekl.
Podívala jsem se ven z auta a uviděla naštvaného Klause.
Pětka se na něj podíval a uchechtl se.

°°°°°°°°°°

Dojeli jsme před akademii a oba jsme vyšli z auta. Šla jsem do akademie, ale před brankou mě Pětka chytil za zápěstí a táhl dovnitř.
"C-co děláš?" Řekla jsem mu ale ignoroval mě a táhl až do jeho pokoje, kde zabouchl dveře a přirazil mě na zeď vedle dveří.
Zalapala jsem po dechu, protože jsem to absolutně nečekala a podívala se na něj.
Chvíli se mi koukal do očí a pak promluvil.
"Máme nevyřízené účty"
"Cože? Jaké?"
"tak například.. co ta pěst?" nadzvedl obočí.
"Omlouvám se" ušklíbla jsem se a chtěla se vysmeknout, ale jeho stisk se zesílil.
"Pětko... pusť mě" vydechla jsem.
Pětka se přiblížil a já začala rychle dýchat.
Vítězně se ušklíbl, pustil mě a odtáhl se.
Me se podlomila kolena a spadla jsem na zem. Co se to semnou zase sakra děje? Nebo spíše bych se měla ptát, o co jemu sakra jde?!
"Žárlíš na Delores?" Zeptal se mě.
"Jestli co?" Rozdýchávala jsem situaci a nebyla schopna vnímat.
"Odpověz." Stál nade mnou a díval se na mě.
"Ne.." Sykla jsem.
"Quinn... víš, že poznám, že mi lžeš" uchechtl se.
"Dík za něco, co už dávno vím, ale já-" nedořekla jsem to, protože mě chytl a vyšvihl na nohy. Obmotal ruku kolem mého pasu a já mu obmotala ruku kolem jeho zad a opřela se za jeho rameno.
"Od ty doby, co jsme potkali Delores jsi divná, myslíš si, že o tom nevím?" Nadzvedl jedno obočí a usmál se.
"Hele, já rozhodně nežárlím! Ne na něco, co ani není živý!" Zamračila jsem se.
"A nesnaž se mi tu tvrdit, že je živá! Je to plast! Vyměnil si mě, živou osobu za kus plastu, za figurínu!" Zvýšila jsem hlas.
Protočil očima a dovedl mě k posteli.
"Vyměnil? Tím chceš říct co?" Řekl hned co mě pustil.
"Záleží na tom? Nemyslím si..." protočila jsem očima.
Jen si povzdechl a šel ke dveřím.
"Zachvíli se vrátím." Otevřel dveře.
"Jo a mimochodem.." otočil se na mě.
"záleží na tom, protože mi na tobě záleží. Víc než myslíš.. kromě Delores jsi jediná, koho mám..." a s tím opustil místnost.
Co to sakra? Záleží mu na mě? Tak jestli mu na mě tak záleží, proč mě vyměnil za figurínu?!