𝙰𝙽𝙾𝚃𝙷𝙴𝚁 𝚜𝚝𝚘𝚛𝚢 - Five Hargreeves {CZECH}

𝟚𝟚

Dneska 15+ kapitola.. berte to jako moji omluvu za neaktivitu🛐

Seděli jsme s Pětkou v léčebně, lépe řečeno v místnosti pro návštěvy a čekali na Diega.
Po chvilce čekání a nudění se, se konečně objevil ve dveřích a když si nás všiml, vykulil na nás oči.
Pomalu si to mířil k nám a sedl si naproti nám na židli.
"Pětko? Quinn?"
"Nazdar Diego" usmála jsem se.
"Bílá ti sluší!"
"Čekal jsem na vás."
"Jaks věděl, že přijdeme?" Zeptal se Pětka.
"Protože návraty jsou váš styl."
"Kde jsou ostatní?"
"Nejsou s vámi?"
"Najdem je." Řekl pětka a podíval se na mě.
"Jak dlouho tu jsi?" Zeptala jsem se.
"Pětasedmdesát dní" odpověděl mi Diego.
"Spad jsem v uličce za obchodní a knox-"
"Knoxovou" dořekl Pětka.
"Vy?"
"Dorazili jsme ráno" řekla jsem a opřela se na židli.
"Jak jste mě našli?"
"Strana šestnáct." Začal Pětka a vytáhl papír s informaci.
"Narušeny muž s noži byl zatčen na adrese N. Beckley 1026. Což je dům Harveyho Oswalda. Nechceš nám něco říct?"
"Řekněme, že Dallasní bezpečnostní složky  zrovna nepodporují můj pokus zastavit atentát na Johna F. Kennedyho."
"Protože k němu zatím nedošlo Diego" vzdychla jsem.
"A ani k němu nedojde. Ne, dokud jsem tu já. Hele.. piluju si mříže v pokoji. Za den nebo dva z tyhle díry vypadnu pak zastavím Oswalda a zachráním prezidenta. Pomůžete mi? Stačí říct." Řekl a mrkl na nás.
"Teď mě pozorně poslouchej ty sobeckej namyšlenej tupče. Nebudeš dělat vůbec nic." Sykl na něj Pětka.
"Proč ne?" Řekl s úsměvem Diego.
"Protože musíme zastavit apokalypsu!" Sykl Pětka.
"Já vím. Jenže k tý dojde až za šedesát let"
"Ne tamtu apokalypsu. Tahle je úplně nová. Šla za námi. Viděli jsme ji. Jaderná válka Diego. Za deset dní."
Dořekl a Diego se začal smát. Jen jsem se na něj nechápavě podívala.
"A já jsem ten, koho zavřeli." Jen jsme s Pětkou protočily očima.
"Fajn, poslouchám. Co jí vyvolá?"
"To nevím! Možná nějakej pošuk s hrdinským komplexem, co zachrání prezidenta před kulkou a tím všechno podělá!" Řekl nevrle Pětka. Položila jsem mu ruku na stehno a přejela palcem na náznak, aby se uklidnil.
"Takže se to stane? Zachráním prezidenta? Ja jsem to věděl! Dobře, dobře, pomůžu vám!"
"Díky bohu!"
"Hned jak zachráním Kennedyho. Pak se vrátíme o pár desítek let zpátky a já podříznu hrdlo Hitlerovi"
"Proto nemáš žádný kamarády" sykl pětka.
"A víš co? Stráž!" Křikla jsem a ušklíbla se na Diega.
"Můj bratr plánuje útěk. Přepiloval si mříže v pokoji." Zvedla jsem se ze židle.
"Ty jedna-" nestihl to doříct, protože ho dozorci chytly a přitlačili na stůl.
"Dělám to pro tvoje dobro" mrkla jsem na něj.
"Ne, Quinn!"
"Náš bratr je nemocný muž. Doufám, že se mu dostane pomoci, kterou potřebuje." Řekla jsem s úsměvem na tváři. Chytla Pětku za ruku a opustila místnost.
Pětka dal ruku kolem mého pasu a přitáhl si mě k sobě.
Koukali jsme si do očí a po chvíli nás teleportoval k Eliottovi do ložnice, kde mě shodil na postel a přitiskl se mi na rty. Začala jsem hned spolupracovat. Přejížděl mi rukou po boku a druhou se opíral.
Já měla jednu ruku obtočenou kolem jeho krku a druhou v jeho vlasech.
Jemně mě kousnul do rtu a ja potichu vzdychla. On toho využil a vklouzl mi jazykem do úst. Třáslo se mi celé tělo vzrušením a Pětka na tom nebyl jinak.
Odtáhl se ode mne a zadíval se mi do očí. Jeho oči byly tmavší, než obvykle a zorničky větší.
Sundal ze mě sako i šaty. Byla jsem pod ním jen ve spodním prádle a rozepnutou košilí.
Přejel si mě pohledem a olízl si rty. Sklonil se ke mě a přisál se mi na krk. Vydala jsem ze sebe tichý vzdech a pomalu z něho sundala sako. Dělal mi malé flíčky na krku.
Otřásla jsem se, když našel moje citlivé místo. Zaměřil se na něj a sál ho, jemně kousal a přejížděl jazykem. Vjela jsem rukou do jeho vlasů a zatahala za ně.
Po chvíli opečovávání se oddálil a vysvlékl si svetr. Ja mu pomalu rozepnula košili a zkousla si ret, při pohledu na jeho tělo.
Sundal ze sebe košili a přisál se mi opět na rty. Já prsty přejížděla po jeho hrudi, až k lemu jeho šortek. Rukou jsem přejela po jeho erekci a on mi vzdychl do úst. Zkousla jsem mu ret a stáhla z něj šortky.
Rozpojil naše rty a roztáhl mi nohy. Klekl si mezi ně a pomalu ze mě sundal kalhotky.
Vzájemně jsme se vpíjeli tomu druhému do očí.
Přejel palcem po mém klitorisu a já zalapala po dechu.
Sundal si trenky a pomalu ho do mě vsunul. Zaklonila jsem hlavu a hlasitě vzdychla.

°°°°°°°°°°

Bylo po všem. Oba jsme se rozdýchávali. Koukala jsem se do stropu a snažila se popadnout dech.
"Lasko?" Šeptl na mě Pětka.
"Ano?" Podívala jsem se na něj.
"Miluju tě" řekl a podíval se mi do očí.
"Já tebe prcku" políbila jsem ho na rty a pomalu se zvedla z postele.
"Prcku? Od tebe to sedí" řekl ironicky Pětka.
Jen jsem se ušklíbla a oblékala si oblečení poházené všude po pokoji.
Pětka se mezitím taky oblékl.
Vyšla jsem z pokoje a všimla si Eliotta jak sedí u psacího stolu.
Ztuhla jsem v pohybu.
"E-Eliotte?"
"Už jste skončili?" Řekl a otočil se na mě.
Zčervenala jsem a styděla se za to, že to cely slyšel.
"To není tvoje starost, Eliotte. Je to naše soukromí" sykl Pětka a teleportoval nás do-  stripter klubu?
"Co tady děláme?" Zeptala jsem se Pětky.
Ten mě jen chytl za ruku a vedl k striptérce na parketu.
Zastavila nás jedna ženská, nejspíš další zaměstnankyně.
"Co vy tady? Nezletilí sem nesmí" Řekla s úsměvem.
"Jdu se zeptat, v kolik končíte?" Řekl Pětka s úšklebkem na tváři. Udiveně jsem se na něj podívala.
Ta ženská se jen zasmála a nechala nás radši být. Pětka mě dotáhl k volnému stolu a sedl si na židli. Já ho napodobila a sedla si na židli vedle něj.
"Co to bylo?" Nadzvedla jsem obočí.
"Žárlíš?" Mrkl na mě.
"Co? Jasně, že ne" uchechtla jsem se a radši se zadívala na striptérku na pódiu.
"Spíš mi řekni, co tu děláme?" Zeptala jsem se a opět svůj pohled stočila k Pětkovi.
"Na Luthera"
"Na Luthera? Tady?"
"Ano." Usmál se a ani se na mě nepodíval. Skenoval striptérku očima.
Jen jsem protočila očima a podívala se na zem.
"Je na tebe moc mladá" šeptl Luther na Pětku. Povyskočila jsem leknutím a zmateně se na něj podívala.
"Taky tě rád vidím, Luthere"
"Co tu chcete?"
"Přestaň se natřásat jako špatnej striptér a Posaď se" řekl Pětka a nespustil ze striptérky oči.
Luther protočil očima a přinesl si k nám židli a posadil se.
"Jak dlouho tu jsi?" Zeptal se Pětka a konečně odtrhl zrak od tý striptérky.
"Uz rok, díky vám" odpověděl Luther.
"To mě mrzí, jistě to nebylo snadný" Řekla jsem ironicky.
"Myslel jsem, ze ostatní umřeli!" Sykl na nás Luther a zadíval se někam za nás.
"Musím jít-" řekl Luther a zvedl se.
"Luthere stůj!" Řekl naléhavě Pětka a chytil ho za ruku, čímž ho zastavil v pohybu.
Luther se na něj nechápavě podíval.
"Víme, jak se cítíš. Víme, jaký to je uvíznout v čase. Myslíš si, ze takhle bude vypadat zbytek života. Seš na útěku a netušíš, jestli ještě někdy uvidíš lidi, který miluješ. Potloukáš se cizím světem, ale Luthere, ty nejseš sám. Musíme najít ostatní, protože už za deset dni přijde další konec světa. A my netušíme jak to zastavit." Řekl Pětka a já si zkousla ret. Miluju, když bývá takhle otevřeny a hlavně upřímný. Pousmála jsem se nad pravdou jeho slov. Ví, co říká.
"Mě na tom nesejde." Řekl Luther a odešel pryč.
Zhluboka jsem se nadechla a snažila se nevybouchnout. Co si kurva o sobě myslí? Má právo být naštvaný, fajn, to mu nikdo nebere, ale říct tohle?

Fajn, zdravím!
Chci se omluvit za neaktivitu, ale, buďme upřímní.. nechce se mi😭
Budu se snažit vydávat co nejvíc můžu, ale neslibuju větší aktivitu.
A dneska slibuju další část u smuts knížky!😫💜
Chci všem popřát krásný zbytek dne!🛐❤️