𝙰𝙽𝙾𝚃𝙷𝙴𝚁 𝚜𝚝𝚘𝚛𝚢 - Five Hargreeves {CZECH}

𝟝𝟜

Seděla jsem na podium a poslouchala pětku, jak zamnou zpívá. Měla jsem zavřené oči a vnímala jen jeho zpěv.
Když Pětka dozpíval, sedl si vedle mě.
"Jdeme ven, je mi zle" řekla jsem.
"Tak jo" povzdechl si Pětka a slezl z parketu dolu. Slezla jsem a ruku v ruce jsme šli ven. Strašně se mi motal svět. Sedla jsem si vedle Pětky na kamenný schody. Viktor, Lila a Diego tam dávno seděli.
"Nazdar!" Řekl Luther a se Sloane si sedli k nám.
"Ne-ne-ne" Křikl Diego.
"Ne-" protočil očima Luther.
"Co? Notak-" Křikl po nás Klaus a vedle sebe měl opilého Bena.
"Klausi, proč sem taháš Bena?" Křikl Pětka a bylo slyšet že je opilý a jak moc se mu motal jazyk.
"Lasko, ticho" zašeptala jsem a začala se smát.
"Čemu se směješ?" Zeptal se mě.
"Tobě" řekla jsem a rozesmála jsem se ještě víc.
"Quinn, notak- vyslechněte mě!" Křikl opět Klaus.
"Vyslechnete ho!" Zopakoval Ben.
"Ten, koho jste znali jako Bena je pryč, ale nemyslím našeho hodného, milého Bena, ale tohohle Bena. Ten magor už je v pánu" křičel Klaus.
"Fuč!" Dodal Ben. Oba byly úplně na sračky a divim se že vůbec staly, protože já ani pětka nejsme schopni normální sedět, neviděla jsem je ale uměla jsem si představit jejich situaci.
"Co to povídáš, Klausi?" Zeptal se Luther.
"Muž, který stojí před vámi je fungl novej Ben. Je jeden z nás je součástí týmu a taky součástí rodiny!" Řekli oba zároveň.
"Na uvítanou ho navrhuji shodit ze střechy!" Navrhl Pětka. Začala jsem se zase smát.
"Jo pomůžu ti" přidal se Diego.
"Víte co? Víte co- ať zůstane, muže zůstat" řekl Luther.
"Proč?" Zeptal se Diego.
"Protože jsem se oženil bracho, tak si ho necháme"
"Jo! Je to debil" řekl opile Klaus a táhl Bena k nám si sednout.
Pětka protočil očima a já se uchechtla.
"Svalouši- seš moc hodnej" řekl Ben a sedl si.
"Jo nemáš za co" řekl s úsměvem Luther. Bylo ticho. Všichni až na mě a pětku sledovali oblohu. Pětka pil z flašky a nezajímalo ho to a já na to spíš v moji aktuální situaci neviděla.
"Víte co? Mám všechno, po čem jsem toužil." Začal po chvíli ticha Luther.
"Vrznul sis?" Rýpl si Diego a já vyprskla smíchy.
"Ne- jsme všichni pohromadě, když na tom záleží. Jsme jako skutečná rodina." Pokrčil Luther rameny.
V tom se Pětka rychle postavil, až malém spadl na zem. Všichni jsme ho sledovali. Klaus s Benem se smáli, Luther a Lila se usmívali a ostatní jen koukali.
"Bojím se, že vrhnu" Zašeptal Pětka a chvíli bylo ticho.
"Pozor!.. už mám hlad! Zaběhnu si do bufáče! Quinn, jdeš semnou?" Zeptal se mě.
"Jasně, dej mi chvilku" řekla jsem a zvedla se. Rozešla jsem se k němu, ale necítila jsem nohy, takže jsem na něj spadla, ale dokázal se udržet na nohou.
"Máme tu opilý nezletilce" rýpl si Diego.
"Zavři hubu" vražedně jsem se na něj podívala a postavila se na nohy.
"Dobrý?" Zeptal se mě Pětka.
"Jasně" pokrčila jsem rameny a rozešla se vpřed.

Procházeli jsme se chodbou a pětka měl v ruce misku  polovičně plnou jídla.
Šla jsem za nim. V tom ve slepý uličce shodil misku na zem a vypustil svůj obsah žaludku do květináče.
"To se mi snad jen zda" několikrát jsem zamrkala a čekala až se vyzvrací, abych ho mohla zvednout na nohy.
"S ohledem na to, co jsme probrali, nemá smysl čekat" slyšela jsem za pootevřenými dveřmi.
Položila jsem Pětce prst na rty na náznak, aby mlčel a nedělal moc hlasitý zvuky. Pomohla jsem mu zvednout se na nohy a přešla blíž ke dveřím.
"Nemáme čas! Sám to nedokážu!" Viděla jsem tátu, jak s někým mluví, ale měla jsem tak zamlžený zrak, že jsem sotva viděla jeho, ale poznala jsem ho jen díky hlasu.
"Dohodnuto?" S někým si podal ruce. Podívala jsem se na Pětku, který spadl do výtahu. Rychle jsem vběhla za ním a klekla si před něj. Poplácala jsem ho po tváři.

°°°°°°°°°°

"Ahh proč!" Slyšela jsem tlumený křik.
"Mlč" Zavrčela jsem a opět se uvelebila na zemi.
Slyšela jsem pád. Pootevřela jsem oči a uviděla Pětku který nyní ležel vedle mě.
"Sakra! Jsi v pohodě?" Se strachem v očích jsem se rychle přesunula nad něj a podívala se mu do očí.
"Kurva moje hlava" zavrčel a podíval se na mě.
"Dobré ráno i tobě, jsi v pohodě?" Zeptala jsem se znovu.
"Jo, akorát mám strašný okno, co jsem včera sakra dělal?" Zamumlal Pětka a snažil se vzpomenout.
"S kým to táta mluvil?" Zeptal se mě po chvíli ticha.
"Netuším, mám okno asi tak, jako ty. Mým schopnostem chvíli trvá než mi to vrátí do hlavy." Pokrčila jsem rameny. Postavila jsem se a oprášila ze sebe prach.
"Jdeme se projít ven?" Řekl Pětka s rumem v ruce.
"Nemáš dost, vid?" Usmála jsem se.

Seděli jsem na kraji světa, kousek od hotelu a popíjeli flašku.
"Reginalde?" Zeptala jsem se z ničeho nic. Cítila jsem jeho přítomnost.
Podívala jsem se za sebe a všimla si tátu stojícího zamnou.
"Asi tušíte, proč jsem tady" začal táta.
"Co kdybychom ti ušetřili čas a rovnou odmítly? Nemáme nejmenší potřebu podílet se na jakýkoliv tvý kravině" Ironicky se na něj usmál Pětka.
"Není to, co tak barvitě nazýváš kravunou- můžu přisednout?" Řekl táta a sedl si vedle mě.
"Vlastně bychom dali přednost- soukromí" řekl Pětka. Trochu jsem se posunula blíž k Pětkovi, který mě hned objal kolem pasu.
"Zjevně se ho nedočkám-" Zašeptal poraženě a podal tátovi flašku.
"Dobrý bože" navalilo se mu, ale spolkl to.
"Ludvík 13 a 8" řekl Pětka.
"Pil jsem horší" pokrčil rameny táta. Vzala jsem si flašku z jeho ruky a napila se.
"Velkolepé, že ano?" Zeptal se táta.
"Mohli jsem to podělat na tisíc způsobu, ale tenhle je nejhorší, ale vlastně se mi ulevilo. Tentokrat zmizí všechno. Žádná komise, cestování časem, žádný postupný šílenství a zoufalá touha po spřízněný duši" řekl Pětka a já položila hlavu na jeho rameno. Políbil mě na temeno hlavy.
"Viděl jsem světy končit způsoby, ze kterých by vám vzplály vlasy hrůzou."řekl nepřítomně táta.
"Kruci- Reginald Hargreeves mě nikdy nepřestane překvapovat" pokrčila jsem rameny.
"To mě uklidňuje." Řekl a usmál se na nás.
"Po čase ti všechno začne splývat. Nezapomeneš své poprvé, svůj domov, svůj prvotní hřích. Nepřestaneš se ptát udělal jsem dost, abych zachránil blízké?" Povídal nám táta a já se napila flašky, kterou jsem měla v ruce.
"Udělal?" Zeptal se Pětka a vzal mi z ruky flašku, ze které se následně napil.
"Ne, ale doufal jsem, že by jste mi s tím mohli pomoct?" S otazkou v obličeji se na nás oba podíval.
"A je to tady" řekl Pětka a přitáhl si mě blíž k sobě. Napil se z flašky a podal mi ji. S úsměvem já tváři jsem si ji vzala a napila se.
"Promiň Reggie, známe poselství z budoucnosti." Pokrčil Pětka rameny.
"Jaké budoucnosti?" Zeptal se táta.
"Moje budoucí já mi velice důrazně řeklo, ať nezachraňuju svět." Odpověděl důrazně Pětka a táta se začal smát. Zmateně jsem ho sledovala.
"Vy jste pěkně arogantní hajzlici, že ano?" Řekl se smíchem v hlase táta.
"Prosím?" Zaraženě jsem se na něj podívala. Pětka zesílil stisk kolem mého pasu a uchechtl se.
"Budoucí ty, současné ty. Minulost je stejná záhada jako budoucnost. Už jednou jste si zničily život tím, že jste mě neposlouchaly. Jste připraveni udělat to zase?" Optal se táta.
Pětka chvíli mlčel a propaloval ho pohledem.
"Fajn, přijdeme na tu trapnou schůzi" zavrčel najednou. Zmateně jsem se na pětku podívala. Nenechám to jen tak.
"Výborně" řekl šťastně táta a zvedl se ze země.
"Když povíš, cos včera punktoval v bizoním apartmá. S kým sis povídal? Byl to Klaus, nebo Ben?" Zeptala jsem se, cítila jsem Pětky pohled, ale ignorovala jsem ho.
"Nikdo, byl jsem sám" odpověděl prostě. Lhal mi přímo do obličeje.
"Ale pochybuji, že si cokoliv pamatujete. Musíme jít. Nechceme přijít pozdě" řekl táta. Já i pětka jsme protočily očima.
"Být vámi, pohnul bych se" pokrčil táta rameny.
"Ty nám- vyhrožuješ?" Propálila jsem tátu vražedným pohledem.
V tom jsem cítila Pětkův prudký pohyb. Než jsem stihla zaregistrovat, co dělá, už jsem stala na nohách a koukala na padající kousek betonu.
"Půjdeme?" Řekl a rozešel se pryč.
"V pohodě?" Zeptal se mě pětka stojící zamnou a stále držící za ruku.
"Jasně, jo" řekla jsem nechápavě a pomalu se s Pětkou rozešla za nim.