𝙰𝙽𝙾𝚃𝙷𝙴𝚁 𝚜𝚝𝚘𝚛𝚢 - Five Hargreeves {CZECH}

𝟙𝟜

Flashback:
Zastavili jsme s autem před akademií, kde stálo snad stovky fanoušků. První z nás vylezl otec a za ním všichni ostatní.
Šli jsme po řadě, dokud mě nechytil za ruku jeden kluk.
"Neutíkej, jsem tvůj velkej fanda!"
"Odprejskni!" Sykla jsem.
"Hej kluku, tady nemáš co dělat." Zastal se mě Luther, který šel hned zamnou.
"Vrať se za ty zátarasy!" Křikl otec na toho chlapce. Všichni šli dovnitř, jen já stála mezi dveřma a poslouchala.
"Ale já-já.. narodil jsem se ve stejný den jako akademie. Asi jsem jako oni. Musím bejt. Zatím jsem nezjistil jakou mám schopnost, ale vy by jste mi s tím mohly pomoct, ne?" Říkal klučina s nadějí v hlase.
"Ty žádnou schopnost nemáš a nikdy ji mít nebudeš chlapče. Teď běž domů!"
"N-ne, prosím já jen.. nechte si mě tu. Jel jsem hroznou dálku, neposílejte mě zpět!"
Bedlivě jsem poslouchala, dokud mě někdo nechytil za zápěstí. Lekla jsem se a otočila se na dotyčného. Byl to Pětka.
"Proč tu stojíš?" Šeptl na mě.
"Poslouchám, je mi ho líto. Jel daleko až sem skrz nic."
"Dám ti jednu drobnou radu chlapče. Ne každý na světě muže mít moc. Honba za tím, co nemůžeš mít, ti nepřinese nic než život plný zklamání a hořkosti. A teď koukej zmizet z mého pozemku."
Chytil ho za sako a tlačil ho ven z pozemku akademie. Všichni kolem se mu smáli.
Chtěla jsem jít za nim, ale Pětka mě chytil kolem pasu.
"Quinn neblbni, pojď dovnitř"
"Ne, Pětko, prosím, pusť mě" snažila jsem se mu vyvléct ze sevření, ale bylo mi to k ničemu, byla jsem slabší než on.

°°°°°°°°°°

Seděla jsem na své barové židli a snažila se zadržet slzy. Chyběl mi, moje mysl chtěla jít za ním a obejmout jo, ale moje tělo mi to nedovolovalo.
"Kdo je sakra Harold Jenkins?"
"Nevím" řekl a odhodil kelímek do zadní části obývacího pokoje.
"Zatím, ale vím ze má na svědomí apokalypsu. Musíme ho najít a musíme to udělat hned."
Řekl a přešel zamnou a klekl si přede mně.
Chytl mě oběma rukama za moje ruce a stiskl je. Ja se na něj podívala se slzami v očích.
"Ale jak souvisí s tím, co se stane?"
"Netuším"
"Ty znáš jenom jeho jméno? Nic víc?"
"To stačí.."
"Ve městě bude tucty Haroldů Jenkinsů"
"V tom případě musíme začít hledat!" Sykl Pětka a stále se mi koukal do očí.
"Promiňte, ale jsem snad jediná, co má pochyby? Jak přesně ses dostal k informacím o tom, jak se jmenuje?"
"Protože byl na komisi a komise ví, co, nebo kdo způsobí apokalypsu. Ještě nějaký otázky?" Sykla jsem na Allison.
"Harold Jenkins, vzpomínáte si na ty pošuky, co napadly dům?"
"Jo, jasně, matně si na ně vzpomínám."
"Joo, snažili se nás zabit, mezitím co tys chlastal"
"Jo, ti. Časokomise jim přikázala, aby mi zabránili vrátit se a zachránit svět."
"Časo-co?" Zeptala se Allison.
"Můj s Quinn bývalý zaměstnavatel. Sledujou veškerej čas a prostor a hlídaj aby se všechno co se má stát, stalo. Věří ze apokalypsa přijde za tři dny. Pronikl jsem na ústředí a zachytil rozkaz pro dva před chvíli zmíněný pošuky. Ochraňte Harolda Jenkinse. Takže to musí být on, kdo vyvolá apokalypsu." Řekl a opět se na mě podíval. Zesílil stisk a palcem mě pohladil po ruce.
Sourozenci se začali přeřvávat.
"Promluvíme si pak, prosím?" Zeptal se mě s lítostí v hlase.
Naštvala jsem se, stoupla si a přešla před sourozence. Pětka si stoupl vedle mě a držel se za bok.
"Máš vůbec představu jak pošahaně to zní?"
"Víš co je pošahaný?" Křikla jsem a tím všechny utišila.
"My vypadáme jak třináctileté děcka, Klaus mluví s duchama a Luther si mysli, ze nás s tou košilí ke krku oblbne. My všichni jsme pošahaný od samého narození!"
"V tom má Quinn pravdu" přerušil mě Klaus. Všechny jsem vražedně propalovala pohledem.
"Nezvolili jsme si život, který žijeme. Minimalně ještě tři dny."
"Když jsme to zkusili zastavit, všichni jsme umřeli. Co je tentokrat jinak? Proč bych neměla letět za dcerou?" Křičela po mě Allison.
"Protože tentokrat tu jsme my a známe jméno pachatele." Sykla jsem.
"Lidi máme šanci zachránit životy miliard lidí" začal i Pětka držící si bok jednou rukou a druhou moji ruku.
"včetně Claire." Dodala jsem.
"Víš její jméno?"
"Vím, i Pětka. A moc rádi bychom se s ní seznámili."
"Tak jo..jdem ho zabít" řekla Allison odhodlaně. Usmála jsem se.
"Říkals Gerald Jenkins?" Zeptal se Diego.
"Harold Jenkins, jelito" protočila jsem očima.
"To je fuk, ztratili jsme už dva lidi, pusťme se do práce."
"Luthere?"
"Joo vy běžte. Já zůstanu a projdu tátův výzkum. Podle mě to souvisí s tím, proč mě poslal na měsíc."
"Beze srandy, myslíš, ze táta věděl o konci světa?"
"Pozor na hrozby, to mi řekl. Myslíš, ze je to náhoda? Musí to spolu nějak souviset."
"Ne, musíme držet spolu Luthere."
"Na tohle nemáme čas" řekl flustrovaně Pětka.
"Jdeme. Vím jak toho šmejda najdeme. Klausi, jdeme!" Křikl Diego na Klause.
"Joo, v pohodě, ale myslím, že dnes vynechám. Cejtím se pod psa, takže zlomte vaz!"
Jen jsem zakroutila očima a šli jsme s Diegem, Allison a Pětkou do auta.

°°°°°°°°°°

Seděli jsme v autě, před policejní stanicí.
"Ten náš Jenkins bude mít záznam, jen se k tomu musím dostat.
"A jak to uděláš? Přitancuješ tam a zeptáš se?" Zeptala se Allison.
Uchechtla jsem se.
"Stanici znám jako svý boty sestřičko. Strávil jsem tam dost času."
"V poutech"
"To je fuk, plán zní tak-"
"Plán? Prostě pro tu složku skočím" přerušil Diega Pětka.
"Ne, to není...ty nemáš ani páru jak to tam vevnitř vypadá."
"Klid, Diego, včera jsem udělal to samý.."
"Co?"
"Moje včera není vaše včera.. zabere to dvě vteřiny!"
"Poslouchej... ty nikam nepůjdeš! Zavelel jsem. To vůdce dělá. Vede" řekl a vystoupil z auta.
"No nic, Quinn, pojď si promluvit" řekl Pětka a vystoupil z auta. Já vystoupila taky. Přešli jsme k nejbližší zdi a já se o ní opřela zády.
"Tak co je?" Nadzvedla jsem obočí.
"Hele, zlato, promiň, že jsem tě tu nechal. Měl jsem plán, ale nechtěl jsem ti to říct. Mrzí mě, že jsi byla smutná." stal naproti mě a koukal se mi do očí.
"Pětko, když teď vím důvod, tak mi to nevadí, ale mohl jsi mi to říct. Pochopila bych to, to přece víš." Pousmála jsem se. Pětka se ke mě přiblížil a natiskl mě na zeď.
"Miluju tě, Quinn"
"Já tebe, Pětko" řekla jsem a spojila naše rty. Chyběli mi, chyběl mi on.
Po chvíli jsme se odtáhli a opřeli se čely.
"Kdybych mohl, tak z tebe servu všechno oblečení" šeptl.
"Pětko mlč" zkousla jsem si ret a uchechtla se.
Všimla jsem si Allison, jak vylézá z auta.
"All?"
"Klid, nejdu šmírovat. Jdu si jen zavolat."
"Vanye?" Nadzvedla jsem obočí.
Allison se sekla v pohybu.
"Jo" šeptla a rozešla se k telefonní budce kousek od nás.
"Pětko?"
"Ano?"
"Co se ti stalo?" Koukla jsem se na jeho bok.
"To nic princezno, jen škrábnutí" usmál se.
"Pojď za Allison, počkáme tam na Diega" políbil mě do vlasů a odkulhal se směrem za ní. Neměla jsem z toho dobrý pocit, ale šla jsem za nimi a opřela se vedle něj na zeď za All.
"Ahoj Vanyo, to jsem já. Jen jsem chtěla... hrozně se to všechno zamotalo a já nechci nic, než být dobrá sestra a v tom jsem bohužel zklamala, ale zavolej mi jo? Mám tě ráda."
Řekla a položila telefon.
"Tak?" Zeptal se Pětka hned, co Diego přišel.
"Není zač" řekl Diego dávající složku Allison, stojící za ním. Ta složku hned otevřela.
"A doprdele.." zaklela.
"Co?" Zeptal se Diego.
"Harold Jenkins je Leonard Peabody"
"To je ten od Vanyi, žejo? Od začátku se mi nelíbil" zamračila jsem se.
"Jedeme" řekl Pětka
"Kam jako?"
"K němu domů, je tam adresa" řekl a vydal se k autu. Všichni jsme šli za ním, sedli si do auta a vyjeli směrem na danou adresu.