𝙰𝙽𝙾𝚃𝙷𝙴𝚁 𝚜𝚝𝚘𝚛𝚢 - Five Hargreeves {CZECH}

𝟜𝟟

Seděla jsme v hlavní hale hotelu u baru, popíjela alkohol a bloumala ve vlastních myšlenkách. Byl dobrý nápad Pětku nechat jít? Neměla jsem jít s nim? Co když se mu něco stane?
"Quinn?" Slyšela jsem holčičí hlas a periferním viděním siluetu někoho, jak si sedá vedle mě.
Několikrát jsem zamrkala abych začala vnímat okolí a podívala se na dotyčnou osobu.
"Ano Lilo?" Zeptala jsem se a pousmála se.
"Neviděla jsi Stana? Nemůžu ho najít" zeptala se mě a sama do sebe kopla panák, který si mezitím nalila.
"Toho jsem upřímně neviděla, ale můžu ti ho pomoct najít?" Nabídla jsem se. Lila se na mě usmála.
"Tak pojď" stoupla si a natáhla ke mě ruku. Já ji s úsměvem přijala a vydali jsme se směrem k pokojím.
Došli jsme s otevřeným dveřím a vešli dovnitř.
"To jsi nechala otevřeny ty?" Zeptala jsem se.
"Jo my-" povzdechla si Lila.
"Co?" Nadzvedla jsem jedno obočí a podívala se ji do očí. Pevněji stiskla moji ruku a dotáhla mě směrem k posteli, kde ležel rozvalený Diego.
"No to mě poser, fakt?" Zasmála jsem se.
"Hej Vstávej! Nemůžeme najít Stana" Křikla po Diegovi, který sebou škubl a hned se probral.
"Tahle křičíš každý ráno? A když říkáš nemůžeme koho tím myslíš?" Zmateně zvedl hlavu a podíval se na mě.
"Čau bráško, dobré ráno" mrkla jsem na něj. On si povzdechl a opět si lehl.
"Když mám o někoho strach, tak ano." Zastavila se Lila vedle mě a pohledem sledovala Diega.
"Určitě tady někde bude" odpověděl klidně Diego a stále se nehnul z postele.
"Tak jo-" povzdechla si Lila a sedla si na gauč za ni.
"Nespolkla ho Kugelblitz jako ty ostatní, že ne?" Zeptala jsem se a poškrábala se za krkem.
Diego se na mě zaraženě podíval.
"Dohajzlu-" zaklel. Lila se na mě taky podívala. Podívala jsem se na ni.
"Teda nemusí to tak být že?" Nervózně jsem se zasmála. Lila se rychle postavila a prohledávala pokoj i na místech, kde je nesmyslný aby tam byl.
Diego se mezitím oblékal a já seděla v křesle.
"Stanley!!" Křičeli oba dva po celém pokoji.
"Kriste- Stane!"
"Něco jsem našel-"
"Co?" Zmateně jsem zvedla pohled od země a viděla Diego jak otevírá tajný dveře.
"Ty krávo" Pootevřela jsem pusu když jsem uviděla dlouhý tunel s modrými světly.
"To je strašidelný" podívala jsem se na zem a podala zapalovač.
"To je Stanův zapalovač" vyjasnil Diego když se podíval co držím v ruce.
"Vlezl dovnitř?" zeptala se Lila.
"To je přece jasný" odpověděl Diego a podíval se na mě.
"Který teplokrevný kluk by odolal záhadnému tunelu?- STANE!" Zakřičel Diego do tunelu, ze kterého byla slyšet ozvěna.
"Jdete?" Zeptal se nás Diego. Podívala jsem se na Lilu a ona na mě.
"Až po tobě" odpověděla Lila s úsměvem.
"Fajn- užijem mi" mrkl na nás a vešel dovnitř. Já šla hned po něm a Lila zamnou.
"Jestli tady není, budu nasranej jak veverka" dodal Diego když pomalu kráčel tunelem.
"Jít sem byl tvůj brilantní nápad" rypla si Lila zamnou. Uchechtla jsem se. Diego otevřel pootevřeny dveře a vešel do pokoje.
"My jsme zpátky?" Zeptal se Diego a zmateně se porozhlédl kolem, pak se podíval na mě. Já se porozhlédla a zasekla se na bizonovi.
"Ten zadek tu byl?" zamračeně jsem se podívala na Diega a následně na Lilu.
"Ne, na zadky mám paměť, co ta malba?" Odpověděl Diego. Podívala jsem se s Lilou za sebe na malbu.
"Co se tu sakra děje?" Zeptal se Diego zmateně.
"To nevím, ale tady byl portrét ženský" dodala Lila.
"Chci tady Pětku, tohle se mi nelíbí" Zakňučela jsem.
"Musíš mu lést pořad do zadku?" Podíval se na mě Diego.
"Alespoň je to vzájemný narozdíl u tebe" Zavrčela jsem a mrkla po Lile. Jen protočil očima.
"A tohle byla kukuřice" Zašeptal Diego a v tom se zavřeli dveře, že kterých jsme přišli.
"Ne že bych se chtěla svěřovat, ale cvrkla jsem si do gatěk" otočila se na nás Lila.
Protočila jsem očima a porozhlédla se kolem.
"Nepůjdeme ven? Někde tady ten váš kluk musí být" Zeptala jsem se a podívala se na oba dva.
"Vlastně proč ne" pokrčila Lila rameny. Otevřela jsem dveře od pokoje a vyšla ven. Na chodbě to bylo stejný. Šli jsme k výtahu. Přivolala jsem ho.
"Nebude na tebe pětka naštvaný?" Zeptala se me Lila mezitím, co k nám jel výtah.
"To si piš, že bude" zoufale jsem se zasmála. Dveře od výtahu se otevřeli a my do něj vešli. Diego zmáčkl tlačítko přízemí a výtah se zavřel.
Dojeli jsme dolu a dveře se otevřeli. Pomalu jsme vyšli ven.
"Stane!" Křikl a Diego přes celou halu.
"Senza místo" koukal se kolem sebe Diego mezitím co jsme šli směrem na druhou stranu haly.
"Vážně? Nevšimla jsem si" řekla nezaujatě Lila.
"Zamnou- halo!" Lila se zastavila u recepce.
"Hotel zapomnění" sykl Diego a chtěl zazvonit na zvonek.
"Tupče neumíš číst? Stojí tu nezvolit" zastavila jeho ruku Lila a podívala se za pult.
"Řekl jsi hotel zapomnění?" Šokovaně jsem se na Diega podívala.
"Jo, proč?" Zeptal se mě nechápavě.
"Doprdele-" zaklela jsem. Diego se na mě furt nechápavě díval.
"No, někdo se o tom už zmiňoval-" nervózně jsem se uchechtla.
"Musíme najít Stana-" snažila jsem se změnit téma.
"A mimochodem- proč by tu byl zvonek, když ne na zvonění?" Nechápavě se na Lilu podíval Diego a následně na mě. Jen jsem pokrčila rameny.
"Trudy me zabije-" zamumlala Lila.
"Kdo je Trudy?" Zeptala jsem se.
"Stanova máma" odpověděla nepřítomně.
"Počkat- co?" Diego popošel blíž k Lile.
"Ajeje" uchechtla jsem se a podívala se na Lilu.
"Stan není naše dítě- dali by jste si sushi?" Zeptala se Lila aby změnila téma a rozešla se pryč.
"To je pech, co?" zasmála jsem se.
"Drž hubu" zavrčel na mě Diego. Jen jsem se ušklíbla a rozešla se za Lilou si sednou k baru kde se točilo sushi.
"Tak- Stan je adoptovany jo? Neva to- to neva taky jsem adoptovany a jsem skoro normální" procházel se za námi Diego.
"No- žádná adopce. Trudy mi ho na týden půjčila" pokrčila rameny a ládovala se sushi. Podívala se na mě a nabídla mi.
"Nejim sushi, ale děkuji za lákavou nabídku" mrkla jsem na ni.
"Počkat tys ho- Lilo tys unesla dítě?" Nevěřícně přešel za mě a podíval se na Lilu.
"Je na dovči! On si chtěl užit a já jsem chtěla zjistit, jaký budeš táta- otestovat tě jako auto" pokrčila rameny a podívala se na Diega, který mi doslova dýchal na krk.
"Co? Zešílelas?!" Zavrčel Diego.
"No- znáte se z cvokhausu" pokrčila jsem rameny.
"To není mo- víš, Stan si zaslouží mnohem víc!"
"Ten o všem věděl!" Obhajovala ho Lila.
"Pro Krista- ty seš- ty-ty- ahhh!" Křikl zoufale a zvedl židli vedle mě, kterou hodil o zeď a celá se roztřískala.
"To je kvalitní nábytek" uchechtla jsem se.
"Ten kluk ti nějak přirostl k srdci, hlavně že jsi na něj na začátku křičel" otočila jsem se abych se mohla na Diega podívat.
"Dohajzlu!" Křikl zoufale.
"Neboj lásko, to se podá" Snažila se ho uklidnit.
"Dobře. Tebe vyřeším potom. Teď jsme ztratily dítě. Lidskou bytost, která patří někomu jinýmu!" Křičel Diego.
"Proč myslíš, že se cpu mrtvou rybou ty vole, fajn! Já toho kriminálníka zbožňuju, mnohem víc než ty, ale Stanley se o sebe postará. Nejspíš se nám někde směje, akorát musíme-"
"Nech to být, vyřeším to sám" skočil ji do řeči Diego a vydal se pryč.
"Počkej, kam jdeš blbečku!?" Křikla jsem na něj.
"Měli by jsme zůstat na jednom místě, co když se zatoulá?" Křikla po něm Lila. Podívala jsem se na ni.
"Jdeme za nim?" Podívala jsem se na něj.
"Nech ho tak" pokrčila rameny a cpala do sebe sushi.
"Lilo, Quinn! Poslyšte-" Křikl na nás po chvíli Diego.
"Našel jsi ho?" Zeptala se Lila a utíkala k němu. Já se zvedla a pomalu šla za nimi.
"Nemůžu- nemůžu ven. Dveře mě nepustí" vysvětloval Diego.
"Fuj, tady jsem jedla naposled-" zamumlala Lila.
"Fuj" znechuceně jsem se podívala na švaba, který lezl kousek odemně na podlaze.
"I octomilka je užitečnější než vy-"slyšela jsem Diega, jak si zamumlal pod nosem, když kolem mě procházel.
"Kam jdeš?" Zeptala jsem se když šel směrem k recepci.
"Najít někoho, kdo mi pomůže hledat" zavrčel.
"Co?" Zmateně jsem se na něj podívala.
"Hej-hej hej!" Běžela k němu Lila, ale nestihla ho zastavit a Diego zazvonil na zvonek. Povzdechla jsem si a rozeběhla se k nim. Budova se začala klepat a měnit barvu.
"Co to kurva-" zmateně jsem se porozhlédla.
Pomalu jsme šli doprostřed haly a koukali všude kolem.
"Diego?" Zašeptala Lila.
"Slyším-" Zašeptal a vytáhl nůž.
"Musíme hned vypadnout" Zavrčela jsem nervózně.
"Bez Stana ne" sykl Diego. V tom Diego začal křičet.
Podívala jsem se na něj. Držel svoji levou ruku, bez dvou prstů.
"Doprdele- bežíme pryč" Křikla jsem a všichni jsme se rozutekly k výtahu. Než výtah dojel, cítila jsem bolest u kotníku a kopi vedle sebe. Sykla jsem.
"Dělej" vyběhla jsem do výtahu a mačkala tlačítko.
Výtah se zavřel a my jeli nahoru. Podívala jsem se na nohu, na které byla řezná rána.
Když se výtah otevřel, všichni jsme vyběhli a běželi po chodbě. Teda- já jsem kulhala, ale snažila jsem se.
"Dělej Quinn!" Křikla po mě Lila. Vběhli jsme do pokoje bílého bizona a běželi ke dveřím, od kterých jsme přišli.
Lila je otevřela a vyběhla do nej a my hned za ni.
všichni jsme utíkali zpátky. Vyběhli jsme a zavřeli za sebou dveře. Vydýchaně jsem si sedla na gauč naproti a podívala se na nohu, ze které mi tekla spousta krve. Lila a Diego drželi dveře, do kterých ta věc bouchala.

Slyšela jsem srkání, podívala jsem se tím směrem, stejně jako oni dva.
"Stanley?" Zaraženě jsem ho sledovala.
"To si ze mě děláš prdel?"
"Kde se sakra flákáš?!" Křikla po něm Lila.
"Co je? To už si nemůžu dat ani limču a párek?"
"Mě klepne" zoufale jsem sebou praštila o opěradlo gauče.
V tom Stanley zmizel a jediný co po něm zbylo byla limonáda a párek ležící na zemi.
"Sakra-" oba se na mě podívali a já na ně.