Colorblind [L.S.] ✓

Prolog

Víte, okolí prostě pozná, že jste jiní. Pozná, že nejste jako oni a to je v téhle době moc špatné. Poté najdou vaši odlišnost a začnou se vám za ní smát.

Můžou to být křivé zuby, akné, postava, orientace a další a další věci, které jsou podle společnosti špatně.

U mě je to barvoslepost. Asi si říkáte, jak je možné, že se mi někdo směje za to, že vidím špatně barvy. Odpovědět je jednoduchá. Jsem odlišný a ten kdo je odlišný, je automaticky ten, co si zaslouží šikanu.

Ale nezoufejte, časem si na ty všechny posměšky zvyknete. Už to ani nebudete brát vážně a budete to přehlížet, pokud vás ovšem nezačnou napadat i fyzicky. Přesně tohle se děje mně.

No není to úžasný život? Celou základní školu jsem měl na očích růžové brýle a myslel jsem si, že je každý hodný a milý. O opaku jsem se přesvědčil na střední škole, na které momentálně i studuju.

Už ani nedoufám v to, že mi někdo pomůže. Že mě někdo zachrání z tohoto pekla. Že každý den nebudu domů chodit s novou modřinou. Ale to se bohužel nestane, protože mé růžové brýle, mi sundali a postarali se o to, abych si je už nikdy nenasadil.