Colorblind [L.S.] ✓

27. Kapitola

Louis

"Harry, kam mám dát tuhle krabici?" zeptám se do prázdného pokoje bytu. Už jsou to asi tři týdny od našeho půlnočního rande. Od té doby se toho moc nezměnilo. Nejhorší ale byl minulý týden, jelikož jel Harry do Londýna, aby tam zařídil vše potřebné ohledně stěhování a zase se mohl vrátit sem ke mně. Má štěstí v tom, že útulek ve kterém pracuje, má pobočku i tady v Doncasteru, takže si nebude muset hledat novou práci.

Momentálně je již neděle odpoledne a já mu pomáhám se stěhováním těch lehčích věcí, jelikož nechce, abych tahal něco těžkého, protože jsem, jak on říká, malý skřítek. Upřímně, celkem mi to vyhovuje, když vidím, jak je celý zadýchaný při tahání všech těžkých krabic.

"Můžeš to donést sem, Lou," vykoukne z druhé místnosti, načež se tam vydám. Právě to tady nějak rovná, aby se sem toho vešlo co nejvíce, přičemž mám dokonalý pohled na jeho svalnaté paže, které se napínají pod váhou objemných krabic. Už jsem vám říkal, jak moc miluju, když si udělá malý drdůlek z jeho vlasů, jelikož ho štve, když se mu motají do obličeje a nic poté nevidí? Zároveň naprosto zbožňuju jeho domácí outfity, protože v nich vypadá tak tulivě, že mám chuť, skočit na něj a promazlit s ním celý den. Bohužel to ale nemůžu udělat, jelikož to chce mít Hazz co nejdříve hotové.

"Hazz, nemohli bychom si dát na chvíli přestávku?" obmotám ruce kolem jeho pasu a vyšpulím spodní ret. Vím, že tohle na něj platí, takže by mohl povolit.

"Ne, Lou. Chci to mít hotové a takto bychom se jen zdržovali," zamračí se, ale zanechá své činnosti a položí dlaně na mé širší boky. To jsem si myslel, že ho můj prosící kukuč obměkčí.

"Ale Hazz," chci mu na to něco namítnout. Hned mě přeruší s větou, že mám jít zase nosit krabice. Uraženě si odfrknu s naštvaný odejdu pryč dolů, kde jsou další krabice, které je potřeba donést sem.

Aby toho všeho nebylo málo, tak cítím, že mě začíná bolet hlava, na což už jsem celkem zvyklý, jelikož jsem na to dost náchylný, takže to nebudu řešit a prostě budu pracovat dál.

Vezmu další krabici, na které je tentokrát velkým písmem napsáno "KUCHYŇ". Uchechtnu se nad Harryho precizností a krabici vezmu do rukou. V té chvíli kdy se postavím, se mi zamotá hlava, takže se celým tělem opřu o stěnu vedle sebe a počkám, než to ustane. Dobře, tohle bylo divné. Něco takového se mi ještě nestalo. Nejistým krokem začnu stoupat po schodech nahoru. Ty úspěšně zdolám, takže se znovu octnu uvnitř bytu, kde ještě skoro nic není, ale časem se z toho stane útulný domov plný lásky.

Vydám se do místnosti, kde by měla být kuchyň, načež v ní spatřím Harryho, jak znovu něco přerovnává.

"Už jsem tady zas," upozorním ho na sebe, načež mě obdaruje ďolíčkovým úsměvem, díky kterému se mi málem podlomí kolena, ale zvládnu to. Hazz mi rovnou ukáže místo, na které mám krabici položit. Udělám tak, ale hned co ji dám na zem, se mi zamotá hlava, ale tentokrát spatřím i mžitky a následně tmu.

Hiii, omlouvám se, že včera nevyšla kapitola, ale vůbec jsem neměla náladu na psaní, takže bych ani nic pořádného nenapsala.

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love      E