Colorblind [L.S.] ✓

31. Kapitola

Louis

Mé vidění se konečně zaostří a já tak mohu spatřit místo, kde jsem. Nacházím se na rozkvetlé louce, kterou lemují rozkvetlé třešně. Pod jednou z nich se nachází houpačka, která mě přímo láká, abych se na ni posadil.

Vypadá to tady úplně stejně jako u babičky na venkově, ke které jsem jezdil na prázdniny. Miloval jsem to tam.

Pomalými kroky se vydám k houpačce, na kterou se posadím a rozhlédnu se kolem sebe. Mou mysl zachvátí všechny vzpomínky na mou babičku, která už není mezi živými. Byla to ta nejlepší a nejhodnější babička, jakou jsem si mohl přát. Tak moc mi chybí.

Skloním hlavu k zemi a zhluboka se nadechnu. Jen ty vzpomínky přinesly tak moc emocí a pocitů.

"Louisi." Na mém rameni se objeví cizí ruka, načež okamžitě zvednu hlavu.

"Babičko," zašeptám se slzami v očích a vrhnu se jí do náruče. Vůbec nechápu, co se to tady děje, ale momentálně je mi to úplně jedno, jelikož konečně vidím mou milovanou babičku.

Mé slzy okamžitě zamokří bílé tričko, které má na sobě, s čímž si ale vůbec nelámu hlavu. Cítím její osobitou vůni, která mě jako malého vždy uklidnila, což se stalo i teď.

"Co se to tady děje?" zeptám se zmateně, když se od ní po delší době odtáhnu.

"Víš, Lou, upadl jsi do bezvědomí. A já jsem tady pro to, abych ti pomohla, znovu se probudit a spatřit toho svého kudrnáče," rozesměje se od srdce babička, načež zčervenám. Jen jedna zmínka o Harrym a já se červenám.

"Takže jsi blud v mé hlavě?" zmateně nakrčím čelo.

"Ne, nejsem. Tohle všechno je až moc složité na vysvětlení a ty máš jen málo času na to, aby jsi se probudil. Ale věř, že na tebe dávám pořád pozor, stejně jako ostatní, kteří s tebou již nejsou," stiskne mou ruku.

"Co mám teda dělat, abych se znovu probudil?" pohlédnu na ni tázavým pohledem.

"Pojď, projdeme se," stoupne si, načež napodobím její čin a po chvíli už jdeme ve vysoké trávě, která se vlní díky teplému vánku.

"Musíš si vybavit nějakou silnou vzpomínku, při které si cítil nepopsatelné emoce a poté se do ní úplně ponořit. To by ti mělo znovu otevřít oči," laskavě se na mě usměje a s láskou mě pohladí po tváři.

"A ty? Budeš tu se mnou?" nejistě se na ni podívám a zkousnu si ret. Nechci tady být sám.

"Bohužel, nemůžu. Musíš to zvládnou sám. Je to tvůj boj, ale nezapomeň, že na tebe pořád dohlížím," věnuje mi poslední úsměv a s polibkem na čelo se vytratí pryč. Dobrá, tohle bylo hodně divné, ale musím udělat to, co mi říkala.

Přijdu k jedné třešni, pod kterou se posadím a opřu se o její kmen. Co by tak mohla být vzpomínka, při které jsem cítil nepopsatelné emoce? Celý můj život byl nudný a stereotypní až do té doby, než jsem potkal Harryho. Harry! No jistě. S ním budu mít určitě nějakou takovou vzpomínku.

Naše seznámení při kterém jsem byl celý vystresovaný, ale jak jsem později zjistil, neměl jsem z čeho. Hned poprvé co jsem Harryho spatřil, jsem věděl, že on je něčím výjimečný. Dále pak naše první rande na pouti, na kterém jsem měl tu čest, seznámit se s jeho dokonalým humorem. A nakonec pak to ruské kolo, kde jsme si dali první polibek. To je ono! Náš první polibek. Přesně to je ta vzpomínka, při které jsem zažil nepopsatelné emoce.

Jak to říkala babička? Musím se do té vzpomínky celý ponořit.
Ale jak mám něco takového udělat? No, za pokus nic nedám.

S povzdechem zavřu oči a vybavím si náš první polibek, který byl naprosto úžasný. Je to, jako bych znovu cítil Harryho rty na těch mých, to hejno motýlků v mém bříšku a všechny ty pocity, které ovládaly mé tělo. Nevědomky se usměju a ještě více se do té vzpomínky ponořím. Přijdu si, jako kdybych to všechno prožíval znovu, ale něco je jinak. Nevím, co přesně to je, ale cítím, že se něco změnilo.

Nadějně otevřu oči a to co spatřím, mě naprosto obere o všechna slova.

Lidiiii, tohle už je poslední kapitola! Chápete to?! Prostě už jen epilog a čau :D

No já si jdu léčit moje deprese, vy se mějte hezky a zatím byeeee <3

All the love      E