Colorblind [L.S.] ✓

29. Kapitola

Harry si myslel, že poté co si s Louisem řeknou ta dvě kouzelná slůvka, bude všechno už jen dokonalé. To se ale bohužel nestalo.

Poté co Louis dořekl jeho vyznání lásky, se stalo něco děsivého. Přístroj na který byl napojený a který měl kontrolovat jeho životní funkce, začal pípat. Do pokoje okamžitě přiběhli sestřičky a doktoři, kteří ho vyhnali ven na chodbu, kde zase musí čekat.

V tom stresu a šoku úplně zapomněl na to, že by měl zavolat Lottie a Jay, ale doufal, že to udělá sestřička, která na ně měla kontakt.

Kudrnatý mladík vůbec nechápal, co se stalo. Vždyť sám doktor říkal, že je všechno v pořádku a nemělo by se nic stát, ale stalo se.

Harry

Proč? Proč se vždycky musí všechno posrat, když už to vypadá, že se blýská na lepší časy? Proč zrovna Louis, který si už toho vytrpěl více než tři lidi dohromady? Proč je svět tak nespravedlivý? Podobné myšlenky mi běhaly hlavou, přičemž jsem pociťoval obrovskou zoufalost, protože nemohu pomoct člověku, kterého miluju.

Porozhlédnu se kolem sebe, když v tom si všimnu, že se ke mně blíží Louisův doktor, který nám minulé sděloval jeho stav. Na jednu stranu chci vědět, co mu je, ale na tu druhou se tak moc bojím, co mi doktor řekne.

"Dobrý den, u Louise se vyskytly komplice, které nikdo z nás nepředpokládal. Bude muset jít na rentgen, abychom zjistili, co se v jeho těle děje," oznámí mi doktor Louisův stav, přičemž mám co dělat, abych se nerozbrečel.

"Tak, tak dobře. A kdy budete vědět výsledky?" zeptám se roztřeseně. Vážně se modlím, aby to nebylo něco, co ho bude provázet do konce života.

"Jelikož je nutné zjistit, co se Louisovi děje, pošleme ho před lidmi, kteří nemají nějaká vážná zranění, takže bychom měli mít do půl hodiny udělaný rentgen a poté se pokusíme zjistit, vše co budeme moct," odpoví mi doktor neutrálním tónem a vydá se pryč.

Schovám si obličej do dlaní s zhluboka se nadechnu, abych se alespoň trochu uklidnil. Mou hlavou procházejí ty nejhorší myšlenky o tom, co by mohlo Louimu být.

"Máš tu místo?" Z mého přemýšlení mě vytrhne hlubší, mužský hlas, načež zvednu hlavu. Přede mnou stojí vyšší, hnědovlasý muž s lehkým strništěm a vřelým úsměvem na tváři.

"Uh, jasně," odpovím mu, načež se vedle mě hned posadí. Snažím se ho ignorovat a dělat, že tam není, což se mi ale moc nepovede, jelikož na mě promluví.

"Proč tady jsi?" zvědavě se zeptá. Zvednu k němu pohled a rozhodnu se mu svěřit, jelikož vypadá jako milý člověk a já už potřebuju někomu říct, co se děje.

"Mám tady přítele," řeknu nejistě, protože nevím, jaký má na homosexuály názor, ale jeho povzbudivý úsměv mě uklidí. "Pomáhal mi se stěhováním. Říkal, že by si chtěl dát přestávku, ale já mu jako debil řekl, že si žádnou přestávku dělat nemá, takže pokračoval ve své práci. Pak mi přinesl jednu krabici a z ničeho nic skolaboval," zhluboka se nadechnu, načež se na mých zádech objeví ruka, která mě začne hladit. "Doktoři mi řekli, že mu není nic vážného, takže jsem se šel za ním podívat. Vypadal úplně zdravě a dokonce mi řekl jednu věc, ale pak... Já nevím, co se stalo, prostě přístroje na kterých byl napojený, se najednou zbláznily a začali hrozně nahlas pípat. V tu chvíli tam přišli doktoři a vyhodili mě ven. Před chvílí ke mně přišel jeden doktor, který mi řekl, že Louise budou muset odvézt na rentgen, aby zjistili, co mu vlastně je," dokončím svůj monolog a sevřu ruce v pěst.

"Oh, to mrzí. Určitě to nebude nic vážného. Uvidíš, že to bude dobré," snaží se mě uklidnit, ale já vím, že jeho slova nejsou pravdivá. Přál bych si, věřit jim, ale nemůžu, jelikož vím, že kdyby to bylo v pořádku, nic z tohoto by se nestalo.

Blížíme se do finiše, přátelé. Ještě pár kapitol a budeee konec.
No já si jdu tady dojíst svůj meloun, který už mi tu leží hodnou chvíli :D

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love     E