Colorblind [L.S.] ✓

22. Kapitola

Louis

"Konečně doma," zasténám a plácnu sebou do postele. Za mnou se hned na to ozve pobavený, chraplavý smích mého kudrnáče.

"Hele, nesměj se mi. Ty jsi nebyl tři dny v nemocnici. Být doma ve své posteli, je ten nejlepší pocit na světě," otočím se na záda a kouknu na něj.

"A u mě v posteli by se ti nelíbilo?" ušklíbne se a lehne si vedle mě. Jeho nohy jsou tak dvakrát delší než ty mé, takže mu trčí přes okraj postele.

"Líbilo," stydlivě přikývnu a svůj červenající obličej zabořím do jeho ramene, aby se na mě nekoukal. Vím, že se totiž výživa v tom, když se kvůli němu červenám.

"Za to se nemusíš stydět, Lou. Těší mě, když vím, že jsi se mnou rád, jelikož je to pro mě moc důležité," jemně mě od něj odstrčí a donutí mě, podívat se mu do očí, které momentálně přímo září.

"Dobře," odvětím mu omámeně, jelikož mě jeho oči úplně očarovaly, ostatně jako vždy, když se na mě dívá.

Nahne se ke mně. Moje tělo na něj okamžitě začne reagovat, díky čemuž se mi zrychlí dech a mé tváře zrudnou ještě více.

Opře se dlaněmi vedle mé hlavy, čímž se dostane přímo nade mě, díky čemuž teď nemám, jak utéct, i když to stejně neplánuju.

Můj zrak padne na jeho malinové rty, které jsou mírně pootevřené a přímo mě lákají k tomu, abych ho políbil. On je ale rychlejší a stihne to udělat dříve než já.

Opatrně přiloží své polštářky na mé úzké rty, načež si hned na to obmotám ruce okolo jeho krku a ještě více si ho na sebe natisknu. Mám potřebu, cítit ho úplně všude.

Věci naberou celkem rychlý spád a ve chvíli už se vášnivě líbáme. Mé ruce bloudí po jeho svalnatých zádech, která jsou zahalena černým tričkem. Po chvíli mé dlaně přesunu na jeho paže, kterými se nade mnou nadnáší, aby se na mě nesvalil, díky čemuž můžu cítit, jak se jeho svaly napínají námahou.

"Harry," zakňučím, když se ode mě odtáhne, aby si mohl sundat tričko, načež oněmím nad tím pohledem, který se mi naskytne. Okouzleně přejdu prsty přes jeho břišní svaly až k tetování vlaštovek na jeho taktéž svalnaté hrudi. To co mě ale uchvátilo úplně nejvíc je jeho tetování motýla. Čím jsem si někoho tak dokonalého zasloužil?

Zvednu svůj pohled z jeho těla na jeho obličej, kde se vyjímá potěšený úšklebek. Natáhnu k němu ruce, abychom se zpátky vrátili k líbání, což on pochopí trochu jinak a vyslékne mi mé tričko, čímž se mu dostane pohled na mé vyhublé tělo.

Co nejrychleji se začnu zakrývat rukama, ty on ale se zavrčením chytne a oddělá pryč.

"Jsi nádherný, maličký. Nezakrývej se," řekne fascinovaně a povalí mě zpátky. Skloní se k mému krku, který začne jemně líbat. Upřímně, vůbec nechápu, jak jsme se k něčemu takovému dostali, ale nestěžuju si. Jen se bojím toho, co všechno chce dnes dělat.

Z mých myšlenek mě vytrhne, když políbí místečko pod mým uchem, což mě donutí zavzdychat.

"Zdá se, že jsem našel tvé citlivé místečko, zlato," zašeptá do mého ucha, načež se mi díky jeho horkému dechu objeví po celém těle husí kůže a přitisknu se na něj tak, že se naše hrudě dotýkají a otírají o sebe, což mě donutí znovu zavzdychat.

"Harry, co chceš dělat?" zeptám se vyděšeně, když chytne lem mých kalhot. Nejsem ještě připravený na to, abych se s ním vyspal. Na něco malého možná, ale na sex určitě ne.

"Nemusíš se bát, maličký. Udělám ti dobře," zašeptá tónem zastřeným vzrušením, načež se zmůžu jen na chabé přikývnutí.

Dobré odpoledne přeju všem, dnešní kapitola je trošku perverzní, ale ta příští bude ještě více :D
To nejzajímavější při psaní této kapitoly bylo to, že ten začátek se mi psal vážně blbě a všechny ostatní scény jsem měla napsané hned. Je to se mnou už hodně špatné :D

Tohle je ještě k včerejší kapitole, kde jsem napsala něco o Holivia.
Btw byla jsem moc líná na to, abych to ořezala. I'm sorry xd

No mějte se hezky a zatím byeee <3

All the love       E