Colorblind [L.S.] ✓

18. Kapitola

Louis

Nejistým a vystrašeným pohledem se koukám okolo sebe, jestli náhodou nezahlédnu partičku mých šikanátorů, kteří si o sobě myslí bůh ví co. Naštěstí je nikde nespatřím, takže se mi povede nepozorovaně protáhnout do školy.

U skříněk si přezuju boty za papuče a rovnou si do té mé hodím batoh plný učebnic a sešitů, které dnes budu dozajista potřebovat, jelikož jsou zde všichni učitelé hrozní pedanti na to, abyste měli všechny pomůcky.

S hromádkou knih, které teď potřebuju se vydám zalidněnou chodbou do učebny, kde mě čeká první hodina přírodopisu. Nechápu, jak někdo dělá rozvrhy. Proč nám museli dát zrovna jako první předmět přírodopis? Takhle brzo ráno jsou všichni úplně mimo a učení o prvocích je něco, na co musíte být soustředění.

Sesunu se do zadní lavice, ve které obvykle sedím, takže už si tam nikde nesedá, protože proč by chtěl někdo sedět vedle někoho, jako jsem já. Navíc těm kteří by si ke mně sedli, by poté hrozila šikana, což nikdo nechce.

Učitelka jako vždy přijde přímo se zvoněním. Je celá čilá a už od pohledu vidím v jejich očích škodolibost. Ach ne, takhle vypadá pokaždé, když se rozhodne, že bude zkoušet. Snad nevybere mě, jelikož jsem se na to učivo skoro vůbec nekoukal.

"Tak mládeži, jelikož se nám blíží konec školního roku a já mám u některých nerozhodnou známku, budu zkoušet," otevře si svůj sešitek, kam si zapisuje známky.

"Takže jako prvního bych poprosila Nicka, aby přišel k tabuli. Máš to mezi trojku a čtyřkou, tak doufám, že ti budu moct dát tu trojku, i když to taky není nic moc," sundá si brýle z jejího špičatého nosu a zadívá se na Nicka, který se již blíží k tabuli.

"Tak mi Nicku řekni alespoň nějaké části buňky," dá mu snad tu nejlehčí otázku, která v tomto odvětví existuje. Kdybych byl na Nickově místě já, řekl bych jí všechno. Možná by mi ho mělo být líto, ale jelikož je Nick součástí partičky, která mě pravidelně šikanuje, je mi to úplně jedno, dokonce se přistihnu přitom, jak se škodolibě usmívám.

"Nevím. Nemám čas na to, učit se o takovýhle blbostech," pokrčí rameny a asi si přijde hrozně cool, jelikož se povýšeně ušklíbne. Všichni členové jeho party se začnou smát, jako kdyby řekl něco vtipného.

"Takže si u tebe píšu čtyřku," povzdechne si učitelka a pošle Nicka zpátky do lavice. Ten nevypadá vůbec nějak smutně a po cestě si plácne se skoro celou třídou.

"Další bych poprosila Jenny..." Takto to trvá celou hodinu až do zvonění. Naštěstí já už mám známku jasnou, takže mohu setrvat v lavici.

Se zvoněním se všichni zvedneme a vydáme se k našim skříňkám, které jsou již celé opotřebované a rezavé. Nechápu, proč nemůže škola koupit nové.

Další hodinu máme tělocvik, takže musím jít do šatny, kde se převléknu. Vždy sem chodím hned po zvonění, protože zde ještě nikdo není. Stydím se, převlékat před ostatními, jelikož jsou tady všichni hrozně namakaný a já jsem jako jediný vyhublý.

Už převlečený ve svém sportovním úboru, který trošku zapáchá, jelikož jsem ho zapomněl vzít domů, abych si ho vypral, se postavím do rohu tělocvičny a čekám na to, až sem začnou chodit ostatní.

"Tak děcka, jelikož už bude konec školního roku, přijde mi zbytečné, dělat ještě něco na známky, takže si můžete zahrát vybíjenou," oznámí nám tělocvikář, jakmile přijde.

Protočím očima a sednu si na zem, protože mě zase určitě vyberou jako posledního do týmu, ostatně jako vždy.

Přesně jak jsem říkal, zase jsem skončil jako poslední. Naštěstí jsem v týmu, kde jsou všichni sportovně nadání, takže nebudu muset skroro nic dělat.

"Tomlinsone, chytej," zakřičí na mě někdo. Prudce se otočím, to už ale spatřím míč, letící přímo na mou hlavou. Všechno jako by bylo ve spomaleném filmu. Slyším ostatní, kteří na mě řvou, abych uhnul, ale já pořád stojím na místě a jen pozoruju míč, který se blíží.

Najednou ucítím ostrou bolest v obličeji a poté už jen vidím tmu a cítím, jak padám na tvrdé parkety tělocvičny.

Ahoj všichni, vím, že je tahle kapitola celkem o ničem, ale v té příští už bude trochu víc akce :D

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love       E