Colorblind [L.S.] ✓

25. Kapitola

Louis

Přesně jak jsem říkal, Harry mi dal jeho mikinu, jelikož mi začala být zima a on se o mně, podle něj, musí postarat, jelikož nechce, abych onemocněl. To že může být nemocný on, ho vůbec nezajímá a nechce se o tom bavit. Nu což, alespoň jsem v teple a mám všude kolem sebe jeho vůni, která mě uklidňuje.

"Kam tedy jdeme, Hazzy?" zeptám se ho už po několikáté, jelikož moje zvědavost nezná mezí.

"Vždyť víš, že ti to neřeknu, Lou. Je to překvapení. Věř mi, že se ti bude líbit," políbí mě na čelo, aby uklidnil mou zvědavou mysl. Naštvaně si odfrknu, ale raději už zůstanu potichu, abych se nechoval jak nějaké malé dítě.

"S tebou se mi líbí všechno," přiznám stydlivě a ještě více sevřu jeho prsty, které má se mnou propletené.

"To mě těší, princezno. Každopádně, už tam skoro jsme, tak si zavři oči, abys nic neviděl," zastaví, čímž se zastavím i já. "Neboj se, povedu tě. Nenechám tě spadnou," dodá ještě, abych nebyl zbytečně nervózní.

"Tak dobře," usměju se a věnuju mu malý polibek, jelikož jsem jeho rty neokusil už asi deset minut a teď když si to můžu dovolit, budu ho líbat pořád.

Zhluboka se nadechnu a nechám svá víčka, aby přikryla mé studánky. Hned na to na ramenou ucítím Harryho teplé dlaně a jeho tělo, které stojí za mnou.

"Jestli kvůli tobě spadnu, tak se připrav na to, že tě zabiju, Harolde," vypísknu, když už asi po páté zakopnu a od pádu mě zachrání jen jeho pevný stisk, kterým mě drží. Moje boty budou po tomhle hodně okopané.

"Už nespadneš, jelikož jsme tady. Můžeš otevřít oči, Lou," zašeptá mi do ucha a obejme mě okolo pasu. Upřímně, celkem se bojím, co mě čeká, ale určitě to nebude nic špatného.

"Lásko," zašeptám, když konečně otevřu oči a spatřím to, co se nachází přímo před námi. Je tady lavička, na které jsou polštářky, deka a piknikový koš. Před lavičkou je natažené bílé plátno, na které míří projektor. Nikdy mě nepřestane udivovat, kde na to všechno bere Harry nápady. Tohle by mě v životě nenapadlo.

"Líbí se ti to?" zeptá se nejistým hlasem. Otočím se čelem k němu a položím dlaně na jeho tváře, které jsou mírně červené od chladu.

"Mně se to nelíbí, Hazz," začnu, načež se smutně zamračí. "Miluju to, blázne můj," vykřiknu a skočím na něj. Nohy si obmotám kolem jeho pasu a ruce okolo krku. Rychle mě chytne pod zadečkem, abych nespadl.

"Ani nevíš, jak jsi mě vyděsil," řekne uvolněně a šťastně se usměje, což přivodí úsměv i na mou tvář.

"Dokážu si to představit," prohodím s úšklebkem a opřu se čelem o to jeho. Naše obličeje jsou teď, díky poloze, ve které se nacházíme ve stejné úrovni, takže teď koukám přímo do jeho zelených oček.

"Odplata bude sladká," zašeptá a i se mnou na rukách se vydá k lavičce, na kterou mě opatrně položí a sedne si vedle mě.

"Tohle je vážně dokonalé," vydechnu s úžasem v hlase a položím si hlavu na jeho rameno, které se k tomu přímo nabízí. Přehodí přes nás šedou deku, díky čemuž nás ochrání před zimou, která panuje. 

"Připraven započít naše rande?"

Zdravím lidičky, už vůbec nemám nápady na to, co sem psát.
Jen mám jednu věc, co vám potřebuju říct. Začala jsem přepisovat Extraordinary love. Obsah bude stejný, jen některé věty jsem trošku pozměnila a něco ubrala, nebo naopak přidala. Opravené kapitoly nejspíš začnu vydávat od zítřka, nebo dnes. Co by vám více vyhovovalo?

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love       E