Colorblind [L.S.] ✓

11. Kapitola

Louis

"Harry, pojďme ještě támhle," vykřiknu a za ruku ho začnu tahat ke střelnici. Už jsme stihli navštívit většinu atrakcí, které se tady nacházejí, ale pořád nemám dost. Přijdu si jako malé dítě, ale když tady to jinak nejde. Potřebuju vyzkoušet úplně všechno.

"Dobře, Lou, ale mohl bys prosím na chvíli zpomalit?" uchechtne se Harry. Otočím na něj hlavu, načež zjistím, že je mírně zadýchaný. Vážně bych se měl začít krotit, nebo Harryho uženu k smrti.

"Jo, jasně. Omlouvám se, jen jsem z toho všeho vážně nadšený," nevinně se uculím a znovu ho potáhnu za jeho obrovskou ruku, která drží tu mou v pevném stisku. Vlastně se takhle držíme od té doby, co jsme sem přišli. Harry chytl mou ruku do té jeho a bylo to až moc příjemné na to, abych dokázal protestovat.

"To nic. Asi bych měl začít trénovat fyzičku, abych ti stačil," dojdeme ke střelnici. Před námi nikdo není, takže můžeme rovnou jít. Já se z mých pěti pokusů netrefil ani jednou, ale Harry se trefil hned napoprvé. Nebyl by to on, kdyby mi vystřelenou růži hned nedal. Bohužel, kvůli mé nemoci, jsem nemohl pořádně vidět její barvu, ale Harry byl natolik hodný, že se mi ji pokusil popsat, i když to jde trošku špatně, když chcete barvoslepému popsat, jak vlastně vypadá barva.

Nicméně teď se nacházíme ve frontě u cukrové vaty, která snad nemá konce. Harry mi už navrhl, že mi koupí nějaké jinačí sladké, ale já bez své cukrové vaty prostě neodejdu. Asi se chovám jako malý, ale cukrová vata je život.

"Já se nudím, Harry," dramaticky si povzdechnu a opřu se o jeho rameno, které je přímo u mé hlavy. Právě teď miluju mou výšku, protože si vedle Harryho připadám jako nějaký skřítek, což je opravdu příjemný pocit.

"Oh, můžu ti říct prosím vtip?" Harryho obličej se najednou celý rozzáří, načež se smíchem přikývnu. Doufám, že to bude vtipné a nebudu muset fingovat smích.

"Dobře, takže pozorně poslouchej. Jdou dva a ten prostřední řekne, mi čtyři jsme dobrá pětka," začne se hlasitě smát, načež na něj zaraženě koukám. Jak tohle může někomu přijít srandovní? Vždyť na tom není nic vtipného. Jediné, co mě rozesměje, je Harryho výraz, který má na tváři.

"Líbilo se ti to?" zeptá se nadšeně. Nemám to srdce na to, abych mu řekl pravdu, takže jen souhlasně přikývnu.

Celý zbytek čekání ve frontě mi Harry vypráví jeho nevtipné vtipy, nad kterými se velmi baví. On vážně vypadá jako nějaký mafián, ale když ho poznáte, zjistíte, že je to milý kluk, který by neublížil ani mouše.

Harry mi tedy koupí mou vysněnou pochoutku. Jako poděkování mu věnuju polibek na tvář, což byl snad ten nejodvážnější čin, který jsem kdy vykonal.

Po dojezení vaty, od které jsme oba celí ulepení, se vydáme k ruskému kolu. Harry má očividně úplně stejné myšlenkové pochody jako já, což se mi zamlouvá.

"Dva lístky, prosím," nahlásí Harry paní, která stojí u kasy. Podá jí peníze, načež dostane dva malé lístky, které nám dovolují jít do prázdné kabinky, která je otevřená.

S úsměvem si stoupneme dovnitř, kde se posadíme na malé sedačky, které se zde nachází. Znovu si položím hlavu na jeho rameno a nadechnu se jeho omamné vůně. Tohle je rozhodně jeden z nejlepších dnů v mém životě.

Ahoj všichni, pokusila jsem se něco sesmolit, tak snad to není nějak moc hrozné :D
Každý den teď píšu nějaký test, takže nemám moc času na psaní, když se musím pořád učit. Jediné pozitivum je, že nám za chvíli budou uzavírat známky, takže budu mít klid.
Omlouváme se, za mé vylití srdíčka xd

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love      E