Colorblind [L.S.] ✓

2. Kapitola

Louis

Ten muž, Harry, jak jsem usoudil vypadá jako řecký bůh. Nechápu, jak někdo takový může vůbec existovat. Má ostře řezanou tvář, která je hladce oholená a bez jediné chybičky. Srdcovité rty, rovný nos, vlnité vlasy, které mu padají na jeho široká ramena a smaragdově zelené oči. Kriste pane, vždy on je chodící reklama na sex. Ten musí být zadaný. Každý by chtěl takového chlapa, jako je on.

"Ty ani neobejmeš svou sestřičku, Louisi?" vyruší mě z mého obdivování Lott. Mé tváře se okamžitě zbarví do ruda. Zkousnu si ret a přikývnu. Vydám se k ní a pevně ji obejmu. Tak moc mi chyběla. Je můj jediný sourozenec a když jsme byli malí, tak jsme spolu trávili všechen čas, co jsme měli.

Možná je to trochu potupné, ale i ona je vyšší než já. Na to že jsem kluk, jsem opravdu malinký. Když jsem byl mladší, tak mě má výška štvala, ale teď už to neřeším a beru to jako součást sebe, se kterou nic neudělám.

Po nějaké době povolím své sevření okolo jejího pasu a poodstoupím od ní pár kroků. Stihnu si všimnout Harryho přátelského úsměvu, kterým se usmívá na mou maminku, se kterou si zrovna potřásá rukou.

"Tak Lou, tohle je Harry, můj kamarád. Harry, tohle je můj roztomilý bráška Louis," představí nás Lott a položí ruce na má ramena, aby mě k němu trošku popostrčila.

"Ahoj Louisi, těší mě," řekne hluboký hlas a přede mnou se objeví obrovská ruka plná masivních prstýnků. Má ji tak dvakrát větší než já.

"Uhm, mě taky, Harry," nervózně stisknu jeho ruku a pohlédnu vzhůru, abych se podíval do jeho očí, které mě přímo propalují. Když už mi začal tykat on, tak mu nebudu logicky vykat. Sice bude o pár let starší než já, ale to není nic hrozného.

"No tak vidím, že už jste se poznali, tak by tady Louis mohl Harrymu ukázat jeho pokoj a já bych si zatím promluvila s Lottie o holčičích věcech. Však to znáte," zasměje se mamka a já zaraženě přikývnu.

Všichni mají na tvářích úsměvy, zatímco já si koušu ret a jsem celý nesvůj z Harryho přítomnosti. Zdá se, že už si na něj mamka zvykla, ale jak už jsem říkal, já přímo bytostně nenávidím seznamování.

Ale myslím, že s Harrym to nebude tak hrozné. Vyzařuje pozitivní energií a vypadá jako hodný a milý člověk, takže doufám, že si na něj co nejdříve zvyknu.

"Tak teda asi pojď," zamumlám směrem k Harrymu, když máma s Lott odejdou do kuchyně, kde budou zase probírat nové drby. Nechápu, co je na tom tak baví.

Nečekám na jeho reakci a rovnou se rozejdu směrem ke schodišti. Harry má ale oproti mě dlouhé nohy, takže mě hned dožene a jde vedle mě. Alespoň mám teď záruku, že mi nebude koukat na můj obří zadek, když půjdeme do schodů.

"Tak tady je tvůj pokoj. Máš ho přímo naproti mému," poukážu na obyčejné, dřevěné dveře. Ty mé jsou polepené různými samolepkami a obrázky.

Ustoupím mu na stranu, aby mohl projít. On ale zůstane stát na místě. Svůj pohled radši držím upřený na svých děravých ponožkách.

"Děkuju, že jsi mě sem dovedl, Louisi," položí svou velkou a hlavně teplou ruku na mé drobné rameno, které úplně zakryje.

"To je v pořádku. Udělal jsem to rád," mírně se pousměju a zkontroluju ruku, kterou má položenou na mém rameni.

"No nechtěl bys mi pak ukázat celý dům. Myslím, až si vybalím a tak," sáhne na kliku a stlačí ji dolů. Dveře se otevřou a on vstoupí dovnitř. Okamžitě mě ovane zima a jeho tělesné teplo zmizí. Nespokojeně se zamračím.

"Pokud budeš chtít tak klidně," pokrčím rameny a zopakuju jeho činy. "Tak asi zatím příjemný pobyt," pohlédnu mu do očí a zavřu dveře. Hned na to se o ně opřu a sjedu po nich dolů. Tohle bude ještě hodně zajímavé.

Další kapitola, která je napsaná ve škole. Skoro každý den teď máme supla, takže mám na to čas. Co na to zatím říkáte?

Mějte se hezky, nezapomínejte se usmívat a zatím byeee <3

All the love       E