Colorblind [L.S.] ✓

26. Kapitola

Louis

"Otevři pusu, Lou," cvrkne mě Hazz do nosu. Udělám, oč žádá a hned poté ucítím na jazyku sladkou jahodu namočenou v čokoládě. Slastně přivřu oči nad tou chutí a spokojeně se uculím.

"Uhm Hazz, k čemu je tady ten projektor? Nebo já vím, k čemu se používá, ale co si budeme promítat?" vysvětlím mu a zvednu hlavu z jeho ramene, abych se mu mohl podívat do očí.  

"No vybral jsem jeden film, který se ti podle mě bude líbit. Je sice trochu smutný, ale moc krásný," zvedne se z lavičky a přijde k projektu, aby vše nachystal.

Za pár okamžiků se na bílém plátně objeví úvodní scéna, díky čemuž zjistím, o jaký film se jedná.

"Hvězdy nám nepřáli," zašeptám. Tenhle film neznám. Hazz si znovu sedne vedle mě a tentokrát si mé tělo posadí na klín a obmotá ruce okolo mého pasu. Uvolněně vydechnu a celý se opřu o jeho hruď, která je až moc dobrým opěrátkem na to, aby se nevyužila.

"Hazzy, že nebudu na konci brečet?" zeptám se pro jistotu a propletu si s ním prsty, abych ho cítil úplně všude.

"To nevím, Lou. Když jsem to viděl poprvé, tak jsem plakal, ale já u filmů brečím hodně často," nervózně se zasměje, jako by si myslel, že mi to na něj změní pohled, ale právě naopak, díky této informace mi přijde ještě roztomilejší. Posuďte sami, Harry vypadá jak sériový vrah, ale pak se o něm dozvíte tak roztomilé věci. Prostě aww.

"Kdyžtak mi připrav kapesníčky," jemně se zasměju a přesunu svou pozornost zpátky k filmu, abych chápal, o co vůbec jde.

"Tak co, Lou? Líbilo se ti to?" zeptá se mě Harry, když už běží titulky. Po mých tvářích tečou slané perličky, takže se zmůžu jen na malé přikývnutí.

"Bylo to hezké, ale moc smutné," řeknu, když se alespoň trochu uklidním a otočím se k němu čelem. Kouká na mě s velkým úsměvem, ale i v jeho očích si mohu všimnout odlesku smutku.

"Pojď, Lou. Už půjdeme domů," zašeptá mi Harry do ucha, když se k němu jen tisknu a nic neříkám.

"Ještě ne, Hazz. Chci si to tady užít, co nejvíc to jde," zakňučím a zpevním stisk kolem jeho krku. Miluju tyto okamžiky a rozhodně si je chci užít co nejvíce.

"Myslíš, že nám to spolu vydrží?" zeptám se vážným tónem. Vůbec nevím, jak jsem na takovou otázku přišel, ale odpověď na ni mě velmi zajímá.

"Nad čím to přemýšlíš, lásko? Samozřejmě že doufám, že nám to vydrží co nejdéle. Nejlépe na celý život, jelikož cítím, že ty jsi pro mě ten pravý. Rozhodně bych na tom nic neměnil." Jeho ruce začnou přejíždět po mých zádech, načež spokojeně zavrním jako kotě.

"Co tu tak vrníš, princezno?" zeptá se smíchem v hlase, i když sám moc dobře ví, proč jsem zavrněl.

"Hele nechej toho, Hazz. Za to všechno můžeš ty, takže se mi nesměj, nebo odejdu," vztyčím varovně prst, aby věděl, že to myslím vážně a nedělám si legraci.

"Dobře, zlato. Omlouvám se ti." Popadne mé tváře do dlaní a přiblíží se k mým rtům. Jako vždy se mi začne zrychlovat dech a mé tváře naberou červený odstín.

Stejně jako on se ještě více přiblížím, díky čemuž se naše rty spojí v jedny. Okamžitě v bříšku ucítím to hejno motýlků a teplo, které mi proudí do celého těla. Miluju ho.

Tady máte něco na zlepšení nálady. Also dnes vydám první přepsanou a opravenou kapitolu k Extraordinary love.

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love     E