Louis žije ve světě, kde musí být každý dokonalý. Pokud na vás někdo najde nějakou odlišnost, okamžitě jste podle společnosti špatní. A právě i náš Louis má jednu takovou odlišnost. Je barvoslepý. Ano, to je jeho odlišnost, přesně za tohle ho ostatn...
Vůbec nevím, jak to tady s Harrym celou tu dobu zvládnu. Byl jsem s ním jen chvíli a i přesto mám pocit, který jsem s nikým jiným nikdy nezažil. Nedokážu to popsat, ale ten pocit je velmi příjemný a hřejivý. Zvláštní.
Rozhodnu se, že udělám úkoly do školy, které jsem dnes dostal, abych alespoň na chvíli odpoutal mysl od toho kudrnáče, který má pokoj naproti.
"Výsledky podtrhněte modrou a postup zelenou," přečtu nahlas zadání matematického úkolu.
"Ale notak, to si ze mě dělají legraci?!" plácnu se do čela a s povzdechem vstanu, abych se mohl jít někoho zeptat, jaká pastelka je modrá a jaká je zelená.
Vyjdu na chodbu. Už odsud slyším hlasy mamky a Lottie. Nechci je rušit, takže budu muset jít za Harrym. Vypadá to, že dělání úkolů mi moc nepomohlo, když za ním teď jdu prosit o pomoc.
Jemně zaklepu na hnědé dveře a čekám, až se ozve povolení vejít. Naštěstí se ho dočkáme skoro hned. Sáhnu po klice a dveře otevřu.
"Oh jasně. S čím tedy potřebuješ pomoct?" vstane z postele, čímž mi nabídne pohled na jeho dokonalou postavu, která je zahalená černým tričkem a šedými tepláky. Tričko má krátké rukávy a já poprvé vidím jeho svalnaté paže, které jsou pokryté inkoustem. Řeknu vám, tohle je pohled pro bohy.
"Potřeboval bych říct, která pastelka je modrá a která je zelená," ukážu mi rozepnuté pouzdro. Chvíli na mě kouká jako na blázna, načež mi dojde, že nejspíš neví o mé nemoci.
"J-jsem barvoslepý, takže...," vykoktám ze sebe a opatrně sleduju jeho reakci. Doufám, že mě nebude odsuzovat.
"Omlouvám se," nesmyslně se omluví, načež jen mávnu rukou. Alespoň teď vím, že mě neodsoudí. "Takže," řeknu po chvíli ticha a znovu pozvednu pouzdro s pastelkami.
"Tahle je modrá a tahle zelená," jednu pastelku mi vloží do pravé ruky a druhou do levé, díky čemuž znovu cítím jeho tělesné teplo a jeho velké ruce, které překryjí ty mé.
"Děkuju Harry," zašeptám stydlivě a pevně sevřu pastelky.
"Není zač, Lou. Uvidíme se na večeři," rozkošně se usměje. Úsměv mu oplatím.
Vrátím se k sobě a začnu dělat zadaný úkol. Všechny příklady vypočítám a následně podtrhnu vše, co mám.
Připravím si sešity na zítra a svalím se do postele. Z toho sezení mě už bolely záda, takže si teď přijdu, jak kdybych ležel na obláčku. Všude okolo mě jsou malé polštářky, které v noci objímám. Je to více pohodlnější.
Vezmu si mobil a najedu na instagram. Napadlo mě, že bych mohl najít Harryho profil.
Najdu si profil, který patří Lottie a najedu na lidi, které sleduje. Jelikož je Harry její dobrý kamarád, tak by ho měla sledovat taky.
Je to celkem jednoduché. Harryho najdu skoro hned, protože Lottie nesleduje moc lidí.
Rozkliknu si jeho profil a začnu projíždět jeho fotky. Na většině je on sám, ale najdou se tu i takové, na kterých je s někým.
Nikde tady nevidím, že by byl zadaný, což je pozitivní zpráva, ale na druhou stranu nemusí ukazovat, že někoho má. Třeba si chce uchránit své soukromí co nejvíce.
Při projíždění najdu jednu fotku, která mi vyrazí dech. Je na ní snad ještě nádhernější než normálně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Věděl jsem, že má dobrou postavu, ale že bude mít až takový pekáč buchet. To jsem nečekal.
Fotku si screenshotnu, vyjedu z intagramu a nastavím si ji jako tapetu. Já vím, že je to celkem divné, ale když on je tak dokonalý.
Jestli někdy zjistí, že ho mám na tapetě, tak umřu.
Heyyy guys, zítra už je pátek, takže budu mít snad více času. Navíc je dnes předávání cen IHeart, kde je nominovaný Louis i Harry. Bohužel je to až v jednu ráno, takže nevím, jestli to vydržím, protože mě teď škole celkem vyčerpává.
![Colorblind [L.S.] ✓](https://img.wattpad.com/cover/266818315-64-k674869.jpg)