Colorblind [L.S.] ✓

19. Kapitola

Harry

Zrovna si prohlížím jeden z bytů, který bych si mohl koupit. Je tu se mnou i majitelka, která vypadá už od pohledu velmi příjemné. Je to taková ta babička, které vám dá čokoládu a bude do vás pořád cpát jídlo.

"Omluvte mě prosím," zdvořile se na ni usměju poté, co mi začne vibrovat mobil v kapse a odejdu do druhé místnosti, ve které je obývák.

"Co se děje, Lottie?" zeptám se hned poté, co příjmu hovor. Lottie mi skoro nikdy nevolá a když už, tak je to něco důležitého, takže se bojím toho, co to bude teď.

"Nooo všimla jsem si, že se s Louim k sobě celkem máte, za což jsem velmi ráda a stalo se něco, co by si měl nejspíš vědět." Skoro vůbec nepobírám, co mi vůbec říká, jelikož to na mě vyvalila jak Eminem, ale naštěstí jsem nějak pochopil význam jejich slov.

"Co se stalo?" zeptám se rychle a jednoduše, jelikož se už chci dozvědět, proč mi vlastně volá.

"Louise při tělocviku někdo trefil do hlavy a teď leží v nemocnici, takže bys měla asi přijet, protože si myslím, že by tě tady chtěl, až se probudí."

"Cože?!" vykřiknu, ale hned poté se trochu ztiším. "V jaké nemocnici jsi? A jak jako až se probudí?! To mi chceš říct, že není při vědomí?" začínám pomalu ale jistě šílet, jelikož strach který teď pociťuju je obrovský.

"V klidu Hazz, dobře? Jsme ve Fakultní nemocnici. A abych ti odpověděla, jak je na tom Lou. Je v bezvědomí, ale doktoři řekli, že by se měl co nejrychleji probudit, takže by to měl být jen mírný otřes mozku," snaží se mě uklidnit, což se jí ale moc nedaří.

"Hned tam přijedu. Pokud by se probudil, než tam budu, řekni mu, že jsem tam za chvíli, aby byl v klidu," hovor okamžitě típnu a vydám se k majitelce bytu.

"Moc se vám omlouvám paní White, ale můj přítel je v nemocnici a já musím za ním." Vůbec si neuvědomím, že jsem Louise nazval svým přítelem, což mě ale teď vůbec netrápí.

"Ale jistě, Harry. Jen jeďte. Prostě sem přijdete jindy. Láska je důležitější, než tohle," laskavě se na mě usměje, což jí oplatím.

"Tak nashledanou," zakřičím za ní, když už jsem v hlavních dveřích bytu. Vůbec nestihnu zaregistrovat, jestli mi taky odpověděla, jelikož běžím snad rychleji než Usain Bolt.

Skoro skočím do auta a co nejrychleji vyjedu směrem nemocnice. Snažím se dodržovat všechny předpisy, ale jsem si jistý, že jsem porušil rychlost, kterou mám jet, což je mi momentálně úplně jedno, jelikož můj Louis právě leží v nemocnici.

Zastavím na parkovišti před nemocnicí. Vystoupím z auta ven, zabouchnu za sebou dveře a posuvnými dveřmi vstoupím dovnitř.

"Dobrý den, hledám Louise Tomlinsona. Nevíte, kde leží?" zeptám se sestřičky, která sedí za pultem a něco píše.

"A vy jste?" zeptá se arogantním tónem. Jestli takhle na mě bude mluvit, tak jí jednu střelím a je mi jedno, že je to žena.

"Jsem jeho přítel," vyhrknu, načež spatřím pohrdání v jejich očích. Další homofobní svině.

"Leží na druhém patře na pokoji 28," řekne s nadřazeností v hlase. To si jako myslí, že je něco víc, když je hetero?! Bože, jak já tyhle lidi nenávidím.

Ani jí neodpovím a vydám se ke schodům, jelikož je výtah plný a po schodech tam budu rychleji.

Na chodbě hned spatřím Lottie, která sedí na sedačkách a něco dělá na mobilu. Hned se k ní vydám.

"Ahoj Lott, už je Lou vzhůru?" vysypu na ni, načež se na mě překvapeně podívá. Vážně by mě zajímalo, proč je tady venku a není u Louise.

"Prosimtě v klidu, Harolde. Ten simulant se probudil asi před deseti minutami a vyhnal mě pryč, protože tam chce jen tebe," zabručí otráveně a protočí očima. Překvapeně vykulím oči a otevřu pusu.

"No co tak koukáš? Jdi za ním," popožene mě rukama k pokoji, kde je Lou. Přikývnu a jemně zaklepu na dveře.

"Dále," uslyším Louiho hlas, načež opatrně otevřu dveře a spatřím moje zlatíčko, které leží na posteli s obvázanou hlavou.

Dobré poledne všem, tuhle kapitolu jsem měla rozepsanou už od včerejška a pořád jsem se neměla k tomu, abych ji dopsala, tak jsem to konečně udělala teď :D
Všem co ještě chodí do školy přeju hodně štěstí, jelikož já už se valím doma xd

Mějte se hezky a zatím byee <3

All the love E