Colorblind [L.S.] ✓

8. Kapitola

Louis

V tu chvíli, kdy jsem si povídal s Lottie, jsem byl plný naděje a odhodlání, které mě ovšem hned poté opustilo. Byl jsem rozhodnutý, že si s Harrym hned promluvím, ale jakmile odešla Lottie, byl jsem zase nejistý. Takže vám asi došlo, že jsem za Harrym nešel a vůbec jsme si nepromluvili.

Lottie

Vidím, jak se Lou k ničemu nemá, takže mu budu muset trošku pomoct. Se vším mi pomůže máma, takže jsem jí logicky řekla, že se Louimu líbí Harry. Měla z toho snad ještě větší radost než já.

Náš plán je takový, že klukům řekneme, že dnes budeme večeřet všichni spolu, až na to že až oni přijdou, bude stůl prostřený jen pro dva a já s mámou už budeme pryč. Doufám, že si to ti dva konečně vyříkají. Oba dva vypadají, že by to chtěli vyřešit, ale ani jeden se do toho nějak nežene, což se teď budeme snažit zlepšit.

Společně s mámou teď vaříme Louiho oblíbené jídlo -špagety-, takže by nemusel utéct a mohl by zůstat u stolu. Jsme to ale holky šikovné.

"Dobře Lottie, zatím můžeš prostřít a já to tady dodělám," oznámí mi máma, načež vezmu ubrousky, příbory a sklenice. Všechno hezky naaranžuju a doprostřed stolu položím svíčku, kterou poté zapálím, aby to bylo více intimnější. S mámou nás napadlo, že jim do pozadí pustíme i nějakou pomalou hudbu, aby tady nebylo moc velké ticho, pokud si nebudou mít, co říct, i když to si nemyslím, jelikož je Harry člověk, který pořád povídá. On by si klidně vystačil sám se sebou, kdyby na to přišlo. Lou je zase na druhou stranu hodně tichý, takže se budou dobře doplňovat

"Tak mami, já mám hotovo. Co ty? Potřebuješ s něčím pomoct?" vrátím se zpátky do kuchyně, kde stojí máma u plotny a míchá omáčku, která voní přímo božsky. Doufám, že to všechno nesní, abych si poté mohla dát taky.

"Už to mám hotové, zlato. Stačí, nabrat to na talíře a donést to na stůl," oznámí mi, načež začne brát bílé talíře, na které začne nandávat špagety s omáčkou.

"Odnes to prosím na stůl, zlato," dá mi do rukou oba talíře, které jsou plné teplé dobroty. Celkem jim závidím, ale zase si s mamkou můžeme zajít do nějaké restaurace, zatímco naše hrdličky budou řešit jejich problémy.

"Kluci, večeře!" zakřičím nahoru do patra. Rychle se s mámou obujeme a zmizíme pryč. Snad by mělo být všechno tak, jak má.

Svíčku jsem zapálila, většinu světel jsem taky zhasla a jídlo mají již na stole. Teď jen doufat, aby to všechno nepřišlo vniveč.

Louis

Mé přemýšlení o tom, jak moc velký hlad mám, přeruší Lottie, která nás volá na večeři. Nadšeně vyskočím z postele a seběhnu schody dolů. To co spatřím, mě donutí zůstat stát ve dveřích a jenom koukat s otevřenou pusou na tu nádheru přede mnou.

"Lou, proč tady stoj-" nedořekne Harry a položí ruce na má ramena. Stejně jako já spatří prostřený stůl, na kterém jsou talíře plné špaget, sklenice nějakého pití a hořící svíčky.

Co se to tady sakra děje?!

Ahoj všichni, konečně už je víkend, takže je na chvíli klid :D
Dnešní kapitola je trošku kratší, tak snad vám to moc nevadí.

Update ohledně té holčiny, které jsem napsala. Pořád neodepsala :(

Tady z tohohle jsem úplně hotová. PROTOŽE NÁM LIAM FOOKIN PAYNE POPŘÁL DOBRÉ RÁNO NANSSJSSJ.

Sooo mějte se hezky a zatím byeee <3

All the love E