Hayffie - Pochopení√

22.část

Haymitch pohled

Zabouchávám za sebou hlasitě dveře od knihovny. Nevím, proč, ale její slova mě hluboce ranili. Čekal jsem spíš pozitivní reakci, ale tohle? Opravdu jsem tohle nečekal.
A co jsi čekal? Že se ti se slzami v očích vrhne kolem krku a budete žít šťastně až do smrti?!

No, možná trochu. Vždyť...

Tak fajn. Nemá zájem, dobře. Řekl jsem, že se nebudu vnucovat. A taky nebudu.
Zaryje mi nehty do zad.
"Haymitchi..."Zavzdychá."Prosím..."
"O, co prosíš?"Zeptám se s úsměvem.
"Tak, už....zrychli!"

Líbilo se jí to. A mě, kurva, moc se mi to líbilo!

Sedám si za stůl a nohy si pokládám na dubovou desku stolu.

Chci, aby byla moje. Bohužel chtít je široký pojem.
Prostě k tobě necítí to samé!

To je mi jedno! Já jí nenechám odejít. Chci, aby bylo víc nocí, jako byla ta včerejší. Ale bez alkoholu. Prostě jen z lásky a z potřeb, který má každý z nás.

Zbývají nám už jen dva týdny. Pak bude svatba. A Effie odjede, zmizí z mého života. Možná napořád. Nedovolím, aby odjela. Protože, jestli odjede, tak jí ztratím. A já jí nemůžu ztratit, ani kdybych chtěl.

Teď jsou hodně krátký kapitoly, protože jsou takový úvahový a to prostě neumím dělat dlouhý. Takže pardon. Jinak chcete přeskočit na den před svatbou? Jinak co si o tom myslite?