Hayffie - Pochopení√

37.část

O pár měsíců později
Haymitch Pohled

"Kvůli tobě jsem tlustá."Zaslechnu její rozhořčený hlas z ložnice. Stoupnu si mezi dveře a pozoruji, jak se mračí na vypoulené břicho. Musím si povzdechnout. Ona v sobě ty mateřské pudy má, vím to, ale bravůrně je potlačuje.

"To dítě za to němůže."

Vzhlédne a pozoruje mě v zrcadle.

"Jaktože ne?"Zkrabatí čelo.

"Ty se cpeš, jako prokopnutá."Zasměju se a přejdu k ní.

"Ale to jen, protože mám pořád na něco chuť."

Objímám jí a rukama spočinu na břiše. Pokládám si hlavu na její rameno.

"A na, co máš chuť teď?"

"Oh, můj bože mám chuť na jahody v čokoládě."Řekne zasněně."Haymie, že si uděláme jahody v čokoládě, že ano? Prosím..."

Usměju se a stočím rty k jejímu krku. Jemně jí políbím a pak se od ní odtáhnu. Beru jí za ruku.

"Jestli si myslíš, že to budu dělat sám, tak se mýlíš."

Radostně vískne a s radostí mi lípne pusu na rty.

"Tak to bych měl dělat jahody v čokoládě častěji."Usměju se.

"To jo. Ale teď už pojďme. Strašně se těším na tu čokoládu."Oblízne si rty.

Obrátím oči v sloup a táhnu jí za ruku do kuchyně.

Vytáhnu jahody z lednice a čokoládu.

Jahody jsou očištěné, takže stačí jen rozehřát čokoládu. Připravuji si hrnec, do kterého dám vařit vodu a jeden menší hrnec, do kterého nalámu čokoládu a následně jí rozehřeju.

Dávám vařit vodu a chci zatím nalámat čokooádu do hrnce, než se uvaří voda, ale čokoláda už neleží na lince.

Otáčím se kolem svojí osy. Effie v ruce drží čokoládu a už, už si chce nacpat kousek do pusy. Rychle jí vytrhnu čokoládu z ruky a hodím si ten kousek do pusy. Pak jí beru i zbylou čokoládu a začnu jí lámat na kostičky.

"To nemyslíš vážně?!"

"Kdyby jsi taky měla kousek, ta čokoláda je vážně výborná."Začnu jí popichovat.

"Haymitchi..."Kníkne.

Beru do ruky jeden větší kousem čokolády a otáčím se na ní. Vezmu jí jemně za bradu a donutím jí tak otevřít pusu. Pak jí strčím kousek čokolády do pusy, ale neucukávám dostatečně rychle, když mě schválně do prstu.

"Au! Ty jsi, ale mrcha."

"Vaří se ti voda."Ukáže za moje záda.

Otáčím se dávám rozlámanou čokoládu do menšíhk hrne a ten pak dávám do vroucí vody.

"Pojď to míchat."Přikážu jí.

"Proč já?!"Zaúpí.

"Protože jsem řekl, že to všechno nebudu dělat sám."

"A co kdybych šla vybrat film. To je taky práce."

"Za prvý - Dneska film vybírám já. A za druhý - Budeš míchat a přestaň se se mnou dohadovat."

"Já jsem Haymitch a jsem strašnej bručoun."Mrmlá a intonuje můj hlas. Začne míchat rozehřívající se čokoládu.

"Já jsem Effie a myslím si bůhví jak nejsem vtipná."Zapištím vysokým hláskem a přitom skládám jahody do misky.

"Já jsem Haymitch a myslím si, že Effie, která je mimochodem úžasná, mluví jako myška."

"Jsem Effie a bojím se injekcí."

Ztuhne.

Odkašle si."Dobře, tak jsme se pobavily, ale to už stačí."

"Promiň."

"Jak to víš?"

"Řekla jsi mi to jednou v noci, když ses probudila z noční můry."

"Nepamatuji si to."Zašeptá.

"Nejspíš jsi to říkala z polospánku."

Všimnu si, jak se jí klepou ruce, ale snaží se to zakrýt tím, že si hraje s prsty. Vtáhnu si jí do objetí.

"Omlouvám se."Políbím jí do vlasů."Dodělám to, běž vybrat ten film."Pohladím jí po vlasech a odtáhnu se od ní. Odhupká do obýváku.

Čekám než se rozvaří čokoláda a pak jí polévám jahody.

"Haymitchi!"Zavolá.

"Co se děje?!"Beru misky a jdu za ní do obýváku.

"Tak co se děje?"Pokládám misky na konferenční stolek a sedám si vedle ní na pohovku.

Vyhrne si tričko."Podívej."Ukazuje na vzdouvající se místo na jejím vypouklém břiše."Ono se to hýbe."

"Miminko Effie. Je to miminko a asi má škytavku."Usměju se.

"Jo, jenomže není to dvakrát příjemné."

"Dojdu ti pro pití, třeba to pomůže."Pokrčím rameny a zvednu se. Odcházím do kuchyně, beru skleničku a napouštím do ní vodu. Vracím se zpět, když v tom jí uslyším něco říkat.

"Miminko, slyšíš mě? Zkus zadržet dech. Takhle."Zhluboka se nadechuje a pochvilce zase vydechuje. Tiše se zasměje."Je to lepší, že?"Ptá se tiše."Mellanie, ale tak se asi jmenovat nebudeš."

"Mohla by se tak jmenovat."Promlouvám.

Vidím, jak v ní hrkne, když promlouvám.

"Co všechno jsi slyšel?"Zeptá se.

"Myslím, že dost, abych věděl, že ti to miminko není ukradené."

Popotáhne.

Sedám si vedle ní. Obličej zabořuje do mé košile.

"Effie nemusíme to dělat. To s tou adopcí."

"Ne, Haymitchi. Já to tak chci."

"Opravdu dobře si to rozmysli, pak už bude pozdě."Upozorňuji jí. Natahuji se pro ovladač od televize a spouštím film, který Effie vybrala.