Hayffie - Pochopení√

8.část

Haymitch pohled
Vážně Haynitch? Flirtuješ s Trinketovou?!

Neflirtuju.
Né, to víš, že né.

"Mám prostřít?"Zeptá se za mými zády, až mi z rukou vypadnou příbory a cinkáním popadají na zem.

"Měli by jsme tohle přestat dělat."Zamrmlám."Ty jsi málem vypadla z okna a já si málem zapíchal příbory do nohou."

"Jo, promiň."Uklízí příbory ze země.

Beru jí je z ruky a házím je do dřezu.

"Možná to prostírání, zvládneš líp, než já."Zamumlám.

"Možná, určitě."Usměje se a vyndá ze šuplíku čisté příbory. Prostře stůl.

"Máš tu nějaké ubrousky?"Zeptá se.

"Toaletní papír se počítá?"

"Myslím, že ne."

"Tak, pojďme jíst."

Sedám si přes celou délku stolu naproti ní. Po celou dobu co jíme je ticho rušené pouze cinkáním příborů.

"Haymitchi, co kdyby jsme udělali dohodu?"Zeptá se, odloží příbor a podívá se na mě.

"Jakou?"

"Uklidíme tvůj dům a já ti budu vařit."

"A to jako proč?"

"Nemůžeš žít v takovémhle bordelu. A nejsem si jistá, jestli to ve zdraví přežiju, tady, v té...špíně."

"Ahá, odtud vítr vane."

"Takže jo?"

"Ne. Samozřejmě, že ne!"

"Prosím..."Podívá se na mě štěněčím pohledem.
Ne, Haymitchi! Tohle na tebe neplatí. Opovaž se!

"Fajn."Protočím očima.

"Skvělé."Zaraduje se."A začneme hned po obědě."

Zaskočí mi polévka. Začnu kašlat.

"Jako dnes?!"Dostanu ze sebe.

"Začneme zlehka. Nejdřív umyjeme nádobí a pak uklidíme obývák."

"No ty vole..."Zabručím.

Dojím polévku a odnesu misku do dřezu.

"Počkej, já to umyju, ty to utřeš."Zašvitoří a přiskočí ke dřezu.

Protočím očima. Vezmu tedy do ruky utěrku. Alespoň se neotrávím vlastním kulinářským uměním.

Effie umyje, to nádobí, co se tam od včera nahromadilo. Začnu nemotorně utírat talíře, skleničky, příbory a to ostatní.

"Dělej to alespoň pořádně."Pokárá mě.

"Když o tom tak přemýšlím, radši bych se zabil svým kulinářským uměním, než tohle."Mrmlám.

"Ale Haymitchi. Uvidíš, že až s úklidem skončíme, budeš rád."

"Pochybuju."Uklidím poslední skleničku.

"Tak jo. Pustíme se do toho. Kde máš pytle na odpadky."

Ukážu na skříňku nad její hlavou.

Otevře jí. Pytle jsou až v druhé pokičce, kam nedosáhne.

"Můžeš?"Podívá se na mě.

S úsměvem zakroutím hlavou a podám jí ruličku s pytly. Dva odtrhne a jeden mi podá.

"Tak pojď."

Následuji jí do obývacího pokoje.

"Takže ty posbíráš špinavé oblečení a já flašky od...tvého pití. To oblečení dáš pak do prádelny a já ho hodím do pračky. A ty mi ho pomůžeš pověsit na zahradě na sušák."

"Na co?"

"To jsou ty provázky natažený na těch sloupech ve tvaru T."

"Jo tohle. A já si říkal k čemu to je."

"Jak ty jsi mohl do teď přežít, to nepochopím."

Nevšímám si její poznámky a začnu sbírat oblečení. Když jsem hotov, odnáším ho do prádelny a pak Effie pomohu se sbíráním lahví.

"Odnesu to k popelnici."Nabídnu se. Je to dost těžké, takže bych jí to nemohl nechat nést.

"Já půjdu dát zatím to prádlo do pračky."

"Hm, dobře."Krčím rameny a odnáším pytel s lahvemi do popelnice.

Když se vracím, Effie je ještě v prádelně. Beru do ruky hadr a začnu utírat prach.

"Zvládáš to i beze mě. A není to tak těžké, ne?"

"Není."Usměju se.

"Ještě zametu a máme hotovo."

"Když mi dáš koště, tak to klidně zametu. Stejně bych se to měl naučit."

"Naučím tě to zítra."Zasměje se."Dneska to jen tak rychle zametu ať to máme hotové."

"Tak jo. Já ještě...musím se jít na něco zeptat Katniss."

"Uhmm....Že jí pozdravuju."

"Jo, jo!"Vyjdu ze dveří.

Připadám si jako by jsme byli manželé. Ale po třiceti letech. Brr. Děs.