Hayffie - Pochopení√

33.část

Effie pohled

Zvednu hlavu, abych se mu podívala do očí. Vypadá překvapeně. Odhrne mi pramínek vlasů z tváře a skloní se. Stoupnu si na špičky a čekám až překoná tu malou mezeru mezi našemi rty.

Zlehka přitiskne své rty na mé. Dělám první pohyb a on ho napodobuje. Potom si to přebírá.

Musím se odtáhnout, abych nabrala dech. Neodtahuji se úplně, nechávám svoje čelo opřené o to jeho.

Usměje se. Oplácím mu úsměv.

"Jsi tak krásná."Zašeptá a pohladí mě po tváři. Vůbec si neuvědomuji, že okolo nás tančí další páry. Vtisknu mu svůj obličej do dlaně. Haymitch se znovu sklání a tiskne rty na mé. Teď pro nás nic a nikdo neexistuje.

                               ***

"Chceš jít domů? Vypadáš unaveně."Zeptá se starostlivě.

"Uhm...Jo. Byl to dlouhý den."Přikyvuji.

"Tak pojďme."Bere mě kolem pasu.

Odcházíme domů. Je to docela dálka, nikdy jsem si toho nevšimla.

Nelíbí se mi ty tmavé postraní uličky okolo kterých procházíme. A stále mám pocit jako by nás někdo sledoval. Otáčím hlavu, abych zjistila jestli tam opravdu někdo není. Díky bohu zjišťuji, že mám jen bujnou fantazii a nikdo nás nesleduje.

"Effie ty se bojíš."

"Ještě, aby ne."Zamumlám.

"Jsi tak roztomilá, když se bojíš."Směje se.

V dálce se ozve zavytí. Natisknu se těsněji k Haymitchovi a bořím svůj obličej do jeho saka. Cítím jak se to ve mě všechno třese. Haymitch se zastavuje.

"Ale prosímtě..vždyť jsem tady s tebou. Nedovolil bych, aby ti někdo ublížil."Objímá mě.

"Já se opravdu bojím."Zašeptám a nemám daleko do pláče. Vím, že ten pláč způsobují ty proklaté hormony, ale od malička jsem se tak nějak bála tmy.

"Je to dobrý princezno. Jsem tady s tebou. Už jsme skoro doma."

Pomalu se rozejdeme k domovu. Těsně se tisknu k Haymitchovi a značně se mi ulevuje, když procházíme bránou u Vesnice Vítězů. "Můžu spát u tebe?"Zeptám se a cítím, jak se mi tváře barví do červena.

"Jistě."Haymitch odemkne dveře.

"Skočím se osprchovat."Zašvitořím a odbíhám do koupelny. Beru si ze skříně čisté pyžamo a v koupelně si dopřávám rychlou sprchu. Pak si doodlíčím zbytky make-upu a jdu nahoru. Z ložnice vychází tiché tóny písničky Almost Lover. Vcházím dovnitř a všímám si Haymitchovi siluety stojící u okna. Přecházím k němu a svoje ruce si ovinu kolem jeho pasu.

"To bylo rychlé."Vycítím z jeho tónu úsměv.

Najednou se prudce otáčí a bere mě do náruče. Zmůžu se jen na vyjeknutí.

Zlehka mě políbí na rty a pokládá na postel.

Odchází vypnout hudební přehrávač a lehá si na druhou půlku postele.

Přisouvám se k němu. Vtáhne si mě do pevného objetí a políbí mě na čelo. S úsměvem na rtech se propadám do říše snů.