Hayffie - Pochopení√

14.část

Haymitch pohled

Vracím se dovnitř hlavními dveřmi. Trošku pokulhávám, ale dá se to přežít. Nechci jít spát. Vím, že bych stejně neusnul. Jdu do obýváku a přecházím k přehrávači. Spustím písničku Say Something I'm Givinng Up On You a nastavím jí tak, aby se stále opakovala. Ztlumím jí, tak aby to byla jen hudební kulisa v pozadí a hlavně abych nevzbudil Effie. Sedám si do křesla a nechávám se unášet proudy svých myšlenek, které jsou stejně jen o jedné o sobě. A tou je Effie.

Jak někdo může být tak dokonalý?

Ty oči, úsměv, vlasy a tělo. Vždyť ona vypadá jako nějaká bohyně.

Zbožňuju ten její úsměv.

Nachvilku zavírám oči a vybavuji si ten úsměv co mi darovala před...já nevím půl hodinou, hodinou? Už ani nevím po kolikáté ta písnička hraje.

Bohužel o ní můžu jen snít. Ona o mě nemá zájem. A já se nechci nikomu vnucovat. To radši umřu sám se třema kočkama. I když i ty kočky, by ode mě radši utekli.

Uchechtnu se. Kočky mě asi nemají rády. A já nemám rád je.

Zaslechnu šouravý krok, který se rozlehne chodbou. Za nedlouho se zpoza rohu vynoří uplakaná Effie.

"Co se děje?"Ptám se.

Přejde ke mě a schoulí se mi do klína, bez odpovědi.

Celá se třese."Stalo se něco?"

Jen zakroutí hlavou.

"Tak proč pláčeš?"

"Měla jsem zlý sen."Zašeptá.

"Ale notak...To není důvod k pláči."Konejšivě jí hladím po vlasech."Sny přicházejí a zase odcházejí. Někdy krásné a jindy ošklivé. Ale pořád jsou to jen sny."Znám to. Až moc dobře to znám.

Taky je nemám rád. Ten noční teror, který zažívám každou noc.

"Byl o tobě."Vzhlédne ke mě.

"Tak to se nedivím, že to byla noční můra."

"Špatně jsi mě pochopil. To ty jsi byl ta oběť toho snu. Viděla jsem tě trpět."

"Jsem v pořádku. Podívej...živý a zdravý."

Pokládá si hlavu na moje rameno.

"Všechno to bylo kvůli mě. Jen protože jsem ho odmítala poslouchat. Viděla jsem jak do tebe bodají, bičují tě, pálí tě ohněm a stále neměli dost. Pořád dokola a já se musela dívat. Plakala jsem, prosila je ať přestanou, ale oni mě neslyšeli. A ještě se tomu smáli."Rozzvzlyká se.

"Noták, noták...ššš....dobrý je to dobrý. Vím jaké to je. Známe ty noční bestie."

"Haymitchi, já se tam už nechci vrátit."Zalyká se.

"Nemusíš se tam vracet."Hladím jí po tváři."Budu tu s tebou. Nedovolím jim, aby se vrátili."

Všímám si jak se jí klíží víčka. Opatrně se s ní zvedám a odnáším jí do jejího pokoje. Pokládám jí na postel, ale ona se stále pevně drží mého trička. Nezbývá mi nic jiného, než se vtěsnat k ní na postel. Hlavu si pokladá na mou paži a jednou rukou se chytá mého trička. Jako by se bála, že jí opustím.

Hladím jí ve vlasech a pomalu se taky propadám do temnot spánku. Dnes už na to, ale nejsem sám.