Hayffie - Pochopení√

4.část

Mířím k nádraží. Ohromně zívnu a ani se nesnažím si ruku přikládat k ústům. Stejně za to může ona! Vstával jsem kvůli ní už v osm hodin, abych nezaspal. Dorážím na naše neveliké nádraží. Sedám si na starou lavičku a čekám na ten pitomej vlak. Doufám, že nebude mít zpoždění, pak si může dojít do Vesnice sama. Nebudu tady na někoho čekat jak poslušnej pes.

Dívám se na hodinky. Za dvě minuty deset. Fajn, Trinket-ová dvě minuty, víc ne.

Když se ručicka dostává na dvanáctku, vlak přijíždí. Teď se budu muset tahat s jejíma kuframa. A nebo ne, ať si je táhne sama.

Ze dveří vyjdou pouze dva lidi a jedním z nich je průvodčí. Má na sobě svou otřesnou oranžovou paruku a make-upu tolik, že by s tím ve čtvrtém kraji natřeli celou rybářskou loď. V obouch rukou drží ohromný kufr a táhne se s ním ven. Jen jeden?

Zdá se, že ve mě zůstal kousek soucitu a tak se zvedám a jdu k ní. Beru od ní kufr.

"Děkuji, pane..."Zvedá pohled a zaráží se."Haymitchi..."

"Pane?!"Vyprsknu smíchy.

"Nečekala jsem, že tu budeš. Myslela jsem, že si Peeta dělal legraci a přijde pro mě on."

"Jestli chceš támhle je lavička a můžeš tu na něj počkat. Rád mu vyřídím, aby se pro tebe stavil."

"Když už jsi tady..."Vydává se směrem k dlážděné cestě, která vede do Vesnice Vítězů.

Nevím, proč jsem jí musel vyzvedávat, očividně ví kam má jít. Táhnu se s jejím kufrem, kterej je mimochodem s prominutím těžkej jako kráva, a zadýchaně jí následuji.

Když se konečně dostáváme do Vesnice, stýkají mi po tvářích kapičky potu. Effie míří k domu Katniss a Peety.

"Princezno, prý budeš bydlet u mě!"Volám na ní.

Zaráží se. Pomalu se otáčí."U tebe? Jako ty a já v jednom domě?"

"Neboj, taky skáču radostí pět metrů do vzduchu."

"No to bude vážně skvělý..."Mrmlá, když kolem mě prochází. Vybíhám tři schody, které vedou na verandu. Natáhnu se po klice a otevřu jí dveře.

"Vítej."Ušklíbnu se.

Ruka jí automaticky vystřelí k nosu, aby si zacpala nos a vchází, ikdyž s odporem, dovnitř. Její výraz je vážně k nezaplacení. Usmívám se jak sluníčko.

"Kdy sis tu naposledy uklízel?"Ptá se a odkopává špinavou ponožku.

"Možná přes rokem."Krčím rameny.

"Jak v tomhle můžeš žít?!"Děsí se.

"Líbí se ti jak to tu mám zařízený?"Přejdu její otázku a usmívám se ještě víc.

"Haymitchi jsi strašný prase."

"Taky tě miluju Trinket-ová. Pojď ukážu ti tvůj pokoj."

"Jestli v něm bude takovejhle bordel, tak spím venku."

Chytám se příležitosti."Jo je v něm bordel. Pojď ukážu ti zahradu, kde budeš spát."

"Ty si asi myslíš, že jsem nadšená, že s tebou sdílím jeden dům, co?!"

"Kdo by nebyl?"

"Tyhle dveře?"Ptá se nabroušeně.

Přikyvuji.

Vytrhává mi svůj kufr z mojí ruky a strká do mě, abych jí uhnul z cesty. Otvírá dveře a zase je za sebou rychle zabouchává.

"Hlavně, že mě poučuje o slušným chování."

"Já to slyšela!"Křikne.

"Trhni si!"

Tohle bude ještě dlouhý den.