Hayffie - Pochopení√

34.část

O pár dní později
Haymitch pohled

"Haymitchi."

"Hm?"Uklízím umyté nádobí.

"Musím jet na kontrolu. A napadlo mě, že by jsme mohli do porodu zůstat v Kapitolu. Přeci jenom jsou tam všechny nemocnice a pak nebudeme muset jezdit nikam kvůli té adopci."

Maličko mě zamrazí při slově adopce.

"Jistě to by jsme mohli."Přikyvuji a otáčím se na ní s úsměvem."A kde budeme bydlet?"

"V mém bytě. Ale budeme muset jet už dnes, protože se musím dostavit na kontrolu ke své doktorce. Myslím, že to je kvůli prvnímu ultrazvuku."Krčí nezaujatě rameny.

"Dobře. Tak já si zabalím věci."

"Taky si půjdu sbalit věci."

Odcházím nahoru do ložnice a balím si věci do cestovní tašky.

                               ***

"Ukaž vezmu ti to."Beru jí kufr z ruky.

"Díky."

Odcházíme na nádraží.

                               ***

Effie mi pospává na rameni. Bohužel musím vzbudit, protože už tam skoro jsme.

"Effie..."Jemně s ní zatřesu.

Zamručí.

"Vstávej..."Odhrnu jí vlasy z obličeje. Ani to nezabírá. Skloním se a vtisknu jí polibek.

Usměje se do polibku a oplatí mi ho.

"Jsi vyčůraná jako díra do sněhu."Odtáhnu se s úsměv.

Zasměje se a koukne z okna.

"Už tam budeme."Pousměje se.

"Já vím proto jsem tě budil."

                               ***

Najde klíče a odemkne dveře od jejího bytu.

"Vítej."Usměje se nervózně. Vejdu dovnitř a nechám svou tašku a její kufr v chodbě. Čekal jsem spíše byt alá Barbie, ale tohle je vcelku normální. Nic přehnaného.

"Čekal jsem to horší."Řeknu nahlas.

"Budu to brát jako poklonu."Projde kolem mě k záznamníku, na kterém bliká světýlko, které oznamuje zaznamenané, nepřijaté hovory.

Stiskne tlačítko a čeká, co jí záznamník přehraje. Sedám si do křesla.
"Zlatíčko přijď nás někdy navštívit."To bude asi její matka.
"Ty nejsi doma? Ozvy se až budeš."Je to její matka.
"Effie snažíš se nám vyhýbat?"
"Ephumie Trinket-ová jakmile zjistím, že jsi doma a schválně nebereš telefony, tak si mě nepřej!"

"Nesnáším jí."Zamumlá napruženě.

"Asi o tebe má strach."

"To určitě."Odfrkne si."Vždycky, když k nim přijdu, tak mi vynadá, že k nim vůbec nechodím, pak se začne říkat jak je Octavie úžasná a nakonec odejdu, protože nesnesu poslouchat furt to samé dokola. Octavie sem, Octavie tam!"

"Kdo je Octavie?"

"Moje mladší sestřička. Ona je ta nejlepší. Vždycky. Ať udělá cokoliv! Má rodinu, manžela, skvělou práci. Ale když já byla zavřená pod zámkem kcůli Snowovi, tak si nikdo nevšiml, že jsem pryč!"

Zvedám se a přecházím k ní. Vtáhnu si jí do objetí a začnu jí konejšivě hladit po vlasech.

"Pro mě jsi ta nejlepší. A vždycky budeš."

Chcete příští kapitolu z náštěvy u doktora? A snad se líbi:)