Hayffie - Pochopení√

31.část

Haymitch pohled
Pár minut před obřadem

Nedivil bych se, kdybych byl nervóznější než Katniss. Co když zakopnu? A nebo se zastavím a ztuhnu na místě.

"Haymitchi."Oslovujeme mě Katniss a já podle hlasu poznávám, že začíná propadat panice.

Otáčím se na ní. V bílích, nadýchaných šatech jí to straštně moc sluší. Všímám si jak se jí třesou ruce.

Přistupuju k ní a beru jí za obě ruce.

"Uklidni se, zlatíčko. Tohle jsi přece chtěla ne?"

"Já vím. Jen se strašně bojím, že to pokazím a stále nevím jak a kdy mu to mám říct."

"Myslím, že dneska je ten pravý čas."

"Asi máš pravdu."Kýve.

Někdo zaklepe na dveře."Už je čas!"Volá Effie.

Katniss se začne rychle zvedat hruď.

"Ale noták, klid. Uklidni se."Tisknu jí konejšivě ruce.

"Nezvládnu to. Zkazím to, zkazím."

"Všem je to jedno, jestli něco řekneš špatně. Jsi nevěsta, můžeš si to dovolit."

                                 ***

Rozeznívá se hudba.

"Připravená?"

"Ne."

"Tak jdeme."Nutím jí k chůzi. Pomalu procházíme uličkou. Peeta stojí pod obloukem a usmívá se. Kousek nalevo od něj stojí Effie, v krásných fialkově fialových šatech. Celou cestu uličkou se soustředím jen na ní. Beru jí jako bod, který mě nutí k chůzi. Je jako světlo uprostřed temnoty.

Konečně docházíme k Peetovi. Předávám mu Katnissinu ruku a stoupám si po jeho pravici. Celou dobu, co si odříkávají své sliby, koukám na Effie, jako bych i já skládal nevyřčený slib.

Zachytí můj pohled a pousměje se.

Zíráme na sebe, dokud se Katniss s Peetou nepolíbí. Pak se nutíme odtrhnout pohled jeden od druhého a dáváme se do potlesku.

První pozdravy od velké patnáctky!:D Snad se líbí kapitola. A s těmi jmény jste se moc neshodli je to u všech vyrovnané, tak to zkuste ještě jednou. A příští kapitola bude ze svatebního večírku :)