New Start (Avengers) CZ

10. Tajemství

Tony: Caitlin, vlastně si nám ani neřekla odkud jsi?
Já: No... do států jsem se přistěhovala když mi bylo asi dvacet takže tak
Tony: A odkud jsi se teda přistěhovala?
Já: Promiňte nemůžu o tom mluvit
Tony: Proč bys nemohla, máme si navzájem věřit ne? A proto abychom si mohli věřit se musíme poznat. zněl už trochu naštvaně
Já: Tony není to o tom že bych nechtěla ale prostě nemůžu
Tony: A co ti udělá říct jedno slovo jen jedno?!
Steve: Tony to už stačí, řekla snad že nemůže. zvýšil na něho hlas
Já: To je v pohodě Steve. Každý máme svoje tajemství o která se nechceme podělit anebo nemůžeme. Může to ublížit nám i jiným a proto si je necháváme pro sebe. A teď mě omluvte už půjdu. zvedla jsem se a odešla nahoru

Steve: Mělo to nějaký význam? obrátil se na Tonyho
Steve: To ti to nestačí říct jednou?
Steve se zvedl a šel za mnou

Šla jsem směrem do pokoje ale došla na balkon. Byla krásná noc nebyla zima a obloha byla plná hvězd. Sedla jsem si na židli a divala se na světla New Yorku.

??: Jsi v pohodě?
Otočila jsem se a ve dveřích stal Steve
Já: Jo jsem, neměla bych? sedl si vedle mě na židli
Steve: Já jen že Tony nebyl zrovna milej.
Já: Musí pochopit, vsadím se že má taky před námi spoustu tajemství.
Steve: Každý nějaké máme. Budeš od tom někdy mluvit? To odkud jsi
Já: Možná jednou. zahleděla jsem se na oblohu
Steve: Uklidňuje tě to co?
Já: Jo, vždycky přijdu na jiné myšlenky. Jako malá jsem přemýšlela co je asi za těmi miliardy hvězd.
Steve: Asi tě nikdy nenapadlo že tam budou příšery z jiné galaxie
Já: Nějací mimozemšťané možná, ale že budou tak ohavní. zasmála jsem se
Já: Mohla bych tu zůstat celou noc a přišlo by mi to jako chvilka
Steve: Jo to mě taky.
Já: Máma mi jako malé vyprávěla pohádku. Končila smrtí, ale potom dodala a tahle duše odletěla přes duhový most až ke Slunci a každou noc se vrací sem na Zemi jako jedna malá hvězdička a dívá se na tebe jak spíš a posílá ti hezké sny. usmála jsem se a po tváři mi stekla slza
Steve: To je hezké.
Já: Člověk se pak necítí sám, ať už je kdekoliv
Steve: Máš tam nahoře někoho?
Já: Jo, spoustu lidí které jsem kdy měla ráda a ty?
Steve: Jo já taky

Seděli jsme tam do tří do rána
Steve: Asi už bychom měli jít spát
Já: Máš pravdu je dost hodin
Oba jsme se zvedli a šli ke svým pokojům. Otevírala jsem dveře do pokoje a podívala se na Steva. Dívali jsme si navzájem do očí. Viděla jsem v jeho očích něco co tě uklidňovalo a doslova se v jeho oceánových očích topila.
Já: Eemm, Dobrou noc. přerušila jsem tu dlouhou ale pro nás jakoby vteřinu dlouhou dobu
Steve: Dobrou
Zavřela jsem dveře, lehla si na postel a usla.