42. Domů

74 6 2
                                    

Rychle jsem se zvedla a vyběhla za ní. Viděla jsem ji prodírat se davem lidí dokud nezašla do malé uličky mezi domy. Dostala jsem se až k uličce. Stála jsem na rohu a pak jsem tam vkročila. Ve chvíli kdy jsem se otočila a koukla do uličky mě ta holka chytla oběma rukama za ramena a přitlačila ke zdi. Teď když jsem ji viděla zblízka byla jsem si 100% jistá.
Nat: Caitlin? povolila sevření a pomalu mě pustila. Koukla se do země a pomalu si sundala brýle a potom kapuci.
Nat: Panebože. bylo to jediné co jsem dokázala říct.
Objala jsem ji

Můj pohled - o pár dní dříve
Dostala jsem se ze základny. Došla jsem do nejbližšího města. Kdysi jsem v tom městě strávila nějaký čas a díky tomu jsem tam měla koupený byt. Není to jediný byt který mám, mám jich takhle po světě celkem dost. Nevěděla jsem co mám dělat. Byla jsem pryč devět měsíců. Mám se vrátit zpátky do New Yorku za Avengers? Mám zůstat tady a začít od znovu? Hlavou se mi honilo spoustu otázek. Rozhodla jsem se radši si dát sprchu a lehnout si. Ráno moudřejší večera.

O dva dny později jsem si zašla do místní kavárny. Pořád jsem se nerozhodla. Musela jsem si dávat pozor, je možné že tu bude SHIELD, ale více se teď bojím hydry. Vzala jsem si brýle, kšiltovku a kapuci. Pila jsem kafe a četla si noviny. Ve chvíli kdy jsem zvedla hlavu a podívala se kolem sebe jsem uviděla známou tvář.
Já: To je Natasha!
Rychle jsem se zvedla a doufala že mě neviděla. Zašla jsem do nejbližší uličky a čekala.

Ve chvíli kdy se naklonila do uličky jsem ji popadla a přimáčkla ke zdi.
Nat: Caitlin?
Pomalu jsem povolila sevření a sundala si brýle. Nevěděla jsem co od ní čekat. Jen jsem tam stála se sklopenou hlavou, ale pak se stalo něco co bych nečekala. Natasha mě objala. Objala jsem ji zpět.

Když jsme se pustili
Nat: Jak? Kdy? Co se stalo?
Já: Zadrž. Chápu že máš spoustu otázek. Mám tu byt. Pojď.

Rozešli jsme se k mému bytu. Nevěděla jsem co jí mám říct. Bylo toho tolik a zároveň málo. Přišli jsme do bytu. Posadila jsem se na křeslo a Nat naproti mě.
Nat: Jak?
Já: Já ....
Nat: Jsi jediná kdo přežil tu explozi, jak?
Já: Ta exploze, to jsem byla já.
Nat: Co?
Já: Nevím kde začít, ale nechci se opakovat. Nevím co mám dělat.
Nat: Pojedeš se mnou zpět. Domů.
Já: Je to vůbec ještě můj domov?
Nat: Caitlin, Avengers jsou tvá rodina, tak jako má. Nemůžeš odejít.
Sklopila jsem hlavu a koukala do země.
Nat: Steve na tebe čeká. podívala jsem se zpět na ni
Nat: Všichni jsme ztratili naději, v tom že tě ještě uvidíme. Steve je jediný kdo si to nechce připustit.
Já: Ale nic už není jako předtím
Nat: Jak to myslíš
Já: Bude lepší když ti to ukážu.

Natáhla jsem před sebe ruku dlani vzhůru. Kolem mé ruky se objevila fialová energie.

Natasha vyvalila oči a jen tam seděla s otevřenou pusou

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Natasha vyvalila oči a jen tam seděla s otevřenou pusou.
Já: Hydra

Nat: Zítra se mnou poletíš zpět domů.
Já: Jak se má Steve
Nat: Dlouhou dobu nevycházel z pokoje, ale už se to zlepšilo. Neboj nikoho nemá, pořád čeká na tebe
Trochu se mi ulevilo

New Start (Avengers) CZKde žijí příběhy. Začni objevovat