Amnesia

Chapter 26 - Světlo na konci tunelu

Moc se omlouvám, že jsem dlouho nevydala další díl, ale opravdu jsem neměla čas a měla jiné starosti :( mrzí mě to, ale tadááá<3 nová a poslední část! Doufám, že jsi ji užijete a nic mi neuděláte o:) 

Zděsil jsem se a nechtěl jsem vidět ty dva a hlavně ne spolu. Niall byl trošku nalitý, tak mě pevně stiskl ruku, za kterou mě odvedl právě k Louisovi a Zaynovi. Usměvavý Niall zaklepal na Zaynovo rameno, čímž se na nás dva otočil. „Čau Horane!“ pozdravil jej. Niall Zayna ze zadu objal a věnoval mu na tvář polibek. Takhle to tady chodí, každý se líbí s každým.

Mezitím, co opilý Niall flirtoval se Zaynem a dalšími muži sbalil jsem odvahu a promluvil na Louise. Bylo to opravdu těžké, nemluvil jsem s ním opravdu dlouho. „Ahoj,“ odpověděl mi. Chvilku jsem se díval do země a přemýšlel. Hudba, hrající v pozadí mě dovedla do rozpaků a já se pomalu začal v rytmu vlnit. Viděl jsem, jak se Louis pousmál a na mě začal působit alkohol. Rychle jsem začal máchat rukama a vrtět boky. Přidalo se ke mně asi pět neznámých mladíků, kteří mě obklíčili a tančili jsme v jakémsi kruhu. Bylo to příjemné a zábavné, teda až do chvíle když mě začali osahávat. Jeden mi začal osahávat zadek, druhý mi šahal pod košili a další si hráli s mými vlasy. Začali mě lískat a jemně líbat po břišních svalech, díky tomu, že se jednomu podařila rozepnout má košile. „Nechte toho!“ Nikdo mě neposlouchal, drzí cizince nepřestávali ve své činnosti. Pět lidí najednou je moc. Kde je sakra Niall, aby mě zachránil? Každou vteřinu jsem měl pocit, že omdlím, udělalo se mi špatně, cítil jsem se jako v jednom ohni. Najednou všichni přestali a taky měli pádný důvod. Přede mnou stál Louis, který řval na úchylné mladíky. „D-děkuju,“ vypadlo ze mě. Louis neodpověděl, chytil mě kolem ramen a někam odvedl.

Odvedl mě do místnosti, do které jsme museli jít nahoru po schodech a jelikož jsem nebyl opravdu střízlivý, párkrát se mi podařilo na schodech klopýtnout. Louis otevřel dveře, místnost byla vybavená moderním nábytkem, velkou plazmovou televizí a nějaké další vymoženosti. „Posaď se.“

Nemotorně jsem se vyškubal z Louisova sevření a opatrně jsem si sedl na pohovku. Louis mi donesl sklenku vody, ze které jsem pomalu začal upíjet. „Vím, že jsi teď trošku opilý, ale je to jediná možnost, jak s tebou mluvit.“ Podíval jsem se na něj. „O co jde?“

„Víš, od té doby co jsem se probudil z kómatu, je můj život opravdu jedna těžká báseň. Matka mě vyhodila z baráku, ztratil jsem práci, vyhodili mě ze školy. Neměl jsem ke komu jít, proto mi Gemma navrhla, že mohu bydlet u vás. Jenže ty ses zachoval,“ v tu chvíli začal brečet, ale pokračoval „zachoval jsi se zbaběle, nebo už nevím. V tu chvíli jsem byl tak zoufalý, že jsem začal hledat Zayna, i když jsem si myslel, že jsem ho nikdy nemiloval. Podařilo se mi ho najít, začal jsem u něho bydlet no a, jaksi jsem se zamiloval. Vím, co nám Zayn udělal, ale i přes to je to můj přítel, miluju ho a dlužím ti omluvu.“ Harry, ty jsi idiot. Největší idiot na celém světě. „Omlouvám se, že jsem ti dovolil se do mě zamilovat. Omlouvám se za všechno, co jsem ti způsobil.“

„Jsem rád, že jsi šťastný.“ Ano, opravdu jsem mu tohle odpověděl. Nic víc, nic míň. Utekl jsem. Raději.

 Dole na mě čekal Niall. „Kam si šel Harry? Chyběl jsi nám tu.“ Niall se ke mně opatrně přitulil a pomalu mě začal hýčkat. „Nialle, máš auto?“ Kývl hlavou a podal mi klíčky, pravděpodobně od jeho auta. „Děkuju. Vrátím ti ho.“

„Ale to je dobrý, drahoušku! Nech si ho.“ V tu chvíli mě začal líbat po klíčních kostech, které odhalovala moje rozepnutá košile. Odtrhl jsem se a utíkal jsem hledat východ. Chtěl jsem odtud utéct, co nejrychleji. Co nejdál odtud, co nejdál od Louise. Prvně jsem samozřejmě musel informovat Gemmu, poslal jsem jí smsku, ve které jsem jí dal vědět, že jedu domů a na pár dní z města a ať si o mě nedělá starosti.

Když jsem vyšel z baru, nevěděl jsem, kde Niall parkuje, takže jsem musel zkusit všechna auta v okolí baru. Povedlo se mi to hned na druhý pokus, Niall vlastnil černá Range Rover. Sedl jsem si na místo řidiče a nastartoval velký vůz. Bylo mi jedno, že jsem byl opilý, chtěl jsem se jenom dostat domů. Při nejhorším mi seberou auto, Gemma zaplatí aukci a mně seberou řidičák. Nemám, co ztratit.

Domů jsem se dostal bez problému, nikdo mě nezastavil, nevyboural jsem se, nic.  Akorát dostat se do bytu, mi dělal problém. Znovu se mi začala motat hlava, i když se to nevyrovnalo bolesti mého srdce.

Když jsem se dostal do svého pokoje, začal jsem se vztekat, začal jsem do všeho mlátit, poshazoval jsem malinké ozdoby, zdobící moji ubohou poličku, knihy a další kraviny. V mém pokoji to vypadalo jako po výbuchu atomovky. Ve skříni jsem vyhrabal velkou tašku, do které jsem si do ní začal balit. Z té nepořádné hromady na podlaze jsem našel i můj deník. Deník, do kterého jsem si zapisoval svoje pocity a všechno. Otevřel jsem ho a bylo mi jasné, komu věnuju poslední stránku. Napíši ji Louisovi.

Na zemi jsem našel i propisku, kterou jsem použil ke psaní.  I když vím, že se to k němu nikdy nedostane, pustil jsem se do psaní.

I když bylo 3 ráno, byl jsem odhodlaný vyrazit do Manchesteru, odkud jsem chtěl letět do Ameriky. Tam taky začnu svůj nový život. Alkohol ze mě již vyprchal, i když mi nebylo příliš dobře, sbalil jsem si svůj velký kufr, doklady a vyběhl ze sestřina bytu. Mimochodem Gemma se nevrátila domů, myslím, že přespí u své kamarádky, kterou v klubu náhodou potkala.

Na dálnici jsem odbočil do tmavého lesa, jelikož jsem mi udělalo špatně a žádná benzínka v mém dohledu nebyla. Cesta byla velmi nepříjemná, jelikož byla ze štěrku a kamene. Konečně jsem zastavil, motala se mi hlava a byl jsem unavený, jenže vrátit se zpátky by bylo to nejubožejší, co bych mohl udělat.

Žaludek mi nedal na výběr a já se konečně pozvracel.  Cítil jsem se líp než předtím, avšak mi bylo pořád mdlo.  Nasedl jsem si zpátky za volant, znovu nastartoval auto. Začal jsem přemýšlet, jestli bych se opravdu neměl vrátit domů. Myslím tím nechat tady Niallovo auto a zavolat si taxíka, či stopovat, abych neměl problém, že řídím pod vlivem alkoholu. Nakonec jsem se rozhodl. A tohle bylo nejhorší rozhodnutí v mém životě.

 -.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

 Byla husto černá tma, Harry si zapnul zpáteční světla, kdyby ho náhodou někdo neviděl. Opatrně začal couvat, opravdu patrně, byl opravdu šikovný. Když se konečně dostal na pevnou silnici, ulevilo se mu a těžký kámen mu spadl z jeho srdíčka. Manchester je odtud jenom 10 mil a Harry by konečně mohl začít nový život. Právě se cítil opravdu šťastný a volný. Avšak by to nebyl život, aby byl spravedlivý a to se právě stalo i v Harryho situaci. Prozradím vám, však jen jednu věc. Harry se dalšího dne nedočkal a to i pár lidí, které střetla nečekaná nehoda. Nikdo neví, co se tehdy stalo, možná Harry způsobil nehodu schválně, možná nechtěl bez Louise žít, nebo to byla pouhá nehoda. Ačkoliv Harry zemřel šťastný, všichni byste měli vědět, že byl raněný a to opravdu moc. Stejně jako Louis, který chtěl pomocí Zayna, získat Harryho zpět.

 ____
Taky tak milujete otevřený konce? :3 já je nesnáším!:D a proto, čekejte ještě epilog a krátký úryvky z Harryho deníku o:) no to prostě uvidíte, ale dám to sem, až sem naskáče 40 hvězdiček, jo taky vás miluju <3 Mějte se xoxo, doufám, že se vám tahle povídka líbila.
PS. Děkuju hrozně moc Kolmince, Anetce, Mišce, Denisce a Carrie! <3