Amnesia

Prolog

Takže jsem se rozhodla napsat takovou kráááátkou povídku c: doufám žě se vám to bude líbit a že to bude mít trošku ohlasů c: Luff ya

Kapičky deště mě stékaly po obličeji a já už skoro nic neviděl. Zastavil jsem na semaforu a kapesníkem, který jsem měl v kapse, jsem si utřel svoji mokrou přilbu, přes kterou jsem neviděl. Rozsvítila se zelená a já pomalu nastartoval. Začalo víc pršet a já jsem už skoro nic neviděl. Chtěl jsem zastavit, ale neměl jsem možnost, protože jsem byl v menší zácpě. Zácpa se konečně uvolnila a já odbočil, abych mohl být dřív doma. Byl jsem asi 200 metrů od mého domu, když v tom jsem něco srazil. Spíš někoho. Zastavil jsem, a co nejrychleji jsem slz z motorky, kterou jsem opřel o kamennou zeď. Na zemi ležel nějaký kluk, který byl asi v bezvědomí. Zpanikařil jsem a vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Z kapsy jsem vytáhl svůj mobil a vytočil jsem záchranku. Ta paní co to zvedla, mě uklidnila a řekla, co mám dělat. Sundal jsem si bundu a položil mu ji za krk. Poprvé jsem se pořádně podíval, jak vypadal. Měl jasně modré oči, které se mu v dešti třpytily jako nejjasnější studánky. Vlasy měl rozcuchané vzhledem k tomu, že jsem přejel. Jeho pleť byla trošku opálená a to ho dělalo ještě víc sexy. Držel jsem ho za ruku a čekal na příjezd záchranky.

Záchranka k nám přijela asi za 5 minut a toho kluka si odvezli do nemocnice. Pomohl jsem jim ho dostat do vozu záchranky a podle pokynů jsem jel s nimi do nemocnice. Celou cestu jsem ho držel za ruku. Byl opravdu krásný.

Uběhl týden od té srážky a já jsem za Louisem chodil každý den. Ano jmenuje se Louis. Řekla mi to jeho osobní sestřička, která mu našla v bundě jeho doklady. Byl v opravdu v komatu a já mu každý den nosil květiny, a povídal si s ním, i když mi neodpovídal mi.

Dneska jsem si přivstal, abych stihl zajít do květinářství za rohem, které dneska zavírá dřív. Hodil jsem na sebe košili, černý džíny a do vlasů jsem si zamotal kousek látky. Do kapsy jsem si strčil mobil a peněženku a mohl jsem vyrazit.

V květinářství mě přivítala paní Paynová, majitelka tohohle obchůdku. Vybral jsem si tucet bílých tulipánů a šel k pokladně. Za pultem nestála paní Paynová, ale mladý kluk- asi její syn. Podal jsem mu 4 dolary. Usmál se a vrátil mi pár centů nazpět. (Tohohle kluka si zapamatujte c: )

Otevřel jsem dveře do Louisova pokoje. Vonělo to tam po fialkách, které jsem mu včera donesl. Došel jsem k jeho stolku, na kterých měl asi dalších pět druhů květin a vzal z jedné vázy růže, které byly uschlé a, vyhodil je do koše na druhé straně pokoje.

Do vázy jsem nalil vodu a dal do ní ty bílé tulipány, které jsem koupil. Dal jsem je zpátky na stůl a podíval se na Louise.

Zakašlal. Zavolal jsem setru, protože se měl každou chvilku probudit. A taky že se probudil.