Amnesia

Chapter 4 - Okay?

Dnešní díl je v úterý, jelikož jsem zítra celý den v Praze, takže nejsem schopná dát vám sem další díl zítra. Doufám, že to nevadí. Jinak díly budou teda pravidělně ve středu, kromě výjmek. :D
Už nebudu kecat ^^ enjoy it. Věnováno Kájušce a Dominičce, který to nečtou(y) :D

,,Harry?"
„Ano?“ utřel jsem si slzu.
„Jsi debil, víš to?“ kývl jsem.
„Ale slíbil jsem ti to.“
„Co jsi mi slíbil?“
„Že se nebudu zlobit“ usmál se.
„Oh ty si to pamatuješ.“
„Jo. A ještě něco. Nevím, jak ti to mám říct, ale asi jsem se zamiloval.“
„Do koho?“ kuňkal jsem.
Louis mě na oplátku políbil. Znovu. O, můj bože. Byl jsem v sedmém nebi.
„Proč jsi mi neřekl, co tahle práce obnáší blbečku?“
„Bál jsem se, že bys to odmítnul.“
„Hm. To je fakt.“
„Musím pracovat. Jdeme na to?“
„Nevím, co mám dělat, Harry.“
„Svlékni si ten župan. A pak to nech na mě.“
Louis mne poslechnul a udělal, to jsem mu řekl.
„Wow.“
Louis se začervenal. „Dík.“
„Máš opravdu krásné tělo, Boo.“
„Aww, líbí se mi, když mi tak říkáš.“
Neudržel jsem se a začal jsem s ním flirtovat. „Harry?“
„Hm?“
„Nech toho“ zasmál se.
„Čeho?“ škádlil jsem ho a Louis se rozplýval. Mlčel, ale byl roztomilý. „Já.“
„Ano?“
„Louis já Tě….“ Nedokončil jsem větu a znovu mně políbil. „Já vím“
„A já tebe taky.“
„Vážně? Ale jak to? Vždyť jsi mě posílal do prdele a Bůh ví kam ještě.“
„Omlouvám se ti. Víš. Bál jsem se tě.“
„Ach tak. Uděláš pro mě něco?“
„No.?“
„Líbej mě dál.“

A Louis tak učinil.

 Louis byl opravdu rozený model. Šlo mu to a za hoďku jsme měli hotovo. Nové číslo Amnesii by mělo vyjít příští týden, takže mám ještě čas na úpravu, zaostření a takový tyhle blbosti čas. Skončili jsme asi o půl hodiny dřív, takže jsme měli čas zajít si na oběd, před tím než zajdeme do nemocnice, kvůli Louisovi. Je přece pondělí.
Natáhl jsem na sebe svůj kabát a Louis elegantní svetr, který mu opravdu moc slušel. Z ateliéru jsme vyšli v půl jedenácté, tudíž jsme měli dvě hodiny na oběd.
„Kam chceš zajít?“ podíval jsem se na něj. Krásně voněl.
„Můžeme jít na hamburger, jak chceš ty, cutie.“
„Cutie?“ Louis nic neříkal, jenom se usmíval a červenal.
Chytil jsem ho za jeho chladnou ruku, kterou schovával v kapse. Zahřál jsem ho a on se ke mně přitulil.
„Harry Stylesi! Jsi to opravdu ty?“ ozvalo se.
Před námi stál Liam Payne, syn té květinářky, ve kterém jsem Louisovi kupoval květiny. Byl oblečený v zelené bundě a vedle něho stál kluk, kterého jsem vůbec neznal.
„Ehm. Ano jsem.“
„Páni, dlouho jsem tě neviděl.“
„Já tebe taky ne.“ Louis dělal, jako kdyby tady nebyl, ale pokukoval po tom klukovi, co stál vedle Liama.
„Tak co nezajdeme na kafe?“ ptal se.
„Právě jsme chtěli jít tady s Louisem.“
„Jé já bych málem zapomněl. Tohle je Zayn. Zayn Malik. Chodili jsme s tebou na střední, Harry.“
„Těší mě. Já jsem Harry.“
„Já vím.“
„No tohle je Louis. Můj ehm kamarád.“
„Těší mě,“ a Zayn mi podal ruku. Byl cítit po alkoholu a drogách. Přesně tenhle typ lidí nenávidím. Ale Louis očividně ano. 

Teďka to bude hrozně zamotaný, takže se připravte popcorn na další díly xoxo