Amnesia

Chapter 15 - I'm a cowboy, on a steel horse I ride.

Děkuju vám za veškerou podoporu <3 enjoy it xoxo

Už pět minut jsme s Gemmou čekali na Louise, který ještě nepřišel. Gemma si nenápadně v zrcátku kontrolovala makeup, já v ruce držel sáně, na kterých nám ležel vánoční stromek. Mrzlo, byla celkem větší zima, než jsme v Británii, přesto mi velká zima nebyla. V dálce jsem konečně zahlédnul Louisův obličej, který se na mě usmíval. „Ahoj, máte všechno?“ Sestra hleděla do telefonu a ukázala Louisovi nákupní tašky. Louis se podíval na vánoční stromeček a řekl: „Ten je fakt krásnej.“ Jenom jsem se křivě usmál, pořád jsem byl naštvaný, že byl se Zaynem. „Domů jdeme pěšky?“ zeptal se a oba jsme s Gemmou přikývnuli. Louis na mě viděl, že jsem naštvaný. Měl jsem napuchlé tváře a tvářil, jsem jako kdybych se chystal někoho zabít. „Harry, copak se děje? Vypadáš naštvaně.“
„Nic.“ Doopravdy se nic nestalo, až na to, že mě Louis opustil, a by raději se Zaynem. „Vidím, že ti něco je Hrry, prosím, co se stalo?“ Podíval jsem se mu do očí, do těch modrých oček, do kterých jsem se zamiloval. Díval jsem se na něj, ale nic jsem neříkal. Louis mi to vyčetl z očí. „Ty žárlivko. Se Zaynem jsme byli jenom na kávě a vybrat ti dárek k Vánocům,“ ukázal na dárkovou tašku, kterou držel v pravé ruce „promiň, jestli ti vadí, že se kamarádím se Zayne, klidně toho nechám.“ Byl hrozně ironický. „Bav se, s kým chceš.“ Políbil jsem ho na čelo a falešně jsem se usmál. Gemma odvrátila obličej od mobilu a podívala se na nás. „Nechcete si dát na cestu horkou čokoládu nebo vánoční punč?“ Přišlo mi to, jako celkem dobrý nápad, kývl jsem. „Zní to skvěle.“
Vydali jsme se do nejbližší kavárny, já musel se stromkem čekat venku, takže mi horkou čokoládu donesli. Hned, když jsem se dotknul kelímku, zahřálo se mi celé tělo. „Je to dobrý?“ zeptala se Gemma. Kelímek s tekutinou jsem si přiložil k ústům a kousek jsem upil. Bylo to horké, necítil jsem žádnou chuť. „Jo je to dobrý.“

Konečně jsem dopil, a tak jsem vyhodil kelímek do koše, kousek ode mě. Za volnou ruku, ve které jsem kelímek s čokoládou držel, mě chytl Louis. Ruce měl ledové, jak kostku ledu. „Zahřej mě,“ zašeptal mi do ucha. Pevně jsem mu stiskl ruku. „Lepší?“ Louis se jenom směle usmál a potichu pověděl ano. Zalapal jsem po dechu, Louis byl u mě nebezpečně blízko. „No tak mě polib, ty blázne.“
Skrčil jsem se, abych byl stejně vysoký jako on. Naše rty se setkaly a já zasténal. Bylo mi jedno, že stojíme metr od mojí sestry a všude okolo procházeli lidé. Chtěl jsem ho. Teď a tady.
„Hej, nechte si vaše teplý hrátky na doma! Je mi zima, pojďte rychle,“ okřikla nás Gemma. Louis se začal smát, až se rozkašlal na celé okolí. Poplácal jsem ho po zádech. „Dobrý?“
„Dobrý.“ Dlouze se na mě usmál a poslal mi vzdušný polibek. „Louisi? Sedni si na ty sáně!“ přikázal jsem mu. Louis mě opatrně obešel, sedl si opatrně na sáně, aby nezasedl stromek. „Teď se něčeho drž!“ Louis se chytnul okraje sání, já se rozběhl a běžel jsem do kopce, jenž byl kousek od nás. Louis se začal smát jako desetiletý kluk a já s ním. Na kopci jsme se zastavili a zamávali Gemmě, která na nás čekala dole. Sedl jsem si za Louise, jenže jsem sedl na stromek, ale neřešil jsem to. Seděl jsem za Louisem, tak že se naše těla dotýkala. Měli jsme pod sebou jenom 4 čtyři vrstvy. Ale to bylo vedlejší.
Odrazil jsem nás a pomalu jsme jeli z kopce dolů. Louis zvedl ruce, já ho ze zadu objal a přitulili jsme se k sobě. Když jsme byli dole, Louis se zvednul, aby mě mohl vzít za ruku a pomoct mi zvednout se. „Hej, kluci přestaňte už blbnout, chci domů.“ Začali jsme se smát, ale Gemmě to vtipné nepřipadalo. Třásla se zimou, raději bychom měli vyrazit.

Kousek od našeho domu nás zastavily dvě dívky. Neznal jsem je, Louis určitě taky ne, možná to byly sestřiny kamarádky. „Ahoj,“ začala první. „Ty jsi Louis Tomlinson?“ Louis kývnutím tuhle informaci potvrdil. „Vidíš, já to říkala!“ vykřikla druhá. „Můžeme se s tebou vyfotit? Viděli jsme tvé fotky v novém čísle Amnesii a přišel jsi nám hrozně úžasný.“ Louis poděkoval a souhlasil s fotkou. „Prosím vyfotíte nás, jeden z vás?“ poprosily. Vzal jsem jí z ruky mobil a najel na foťák. „Můžu?“ Holky kývly hlavou a já zmáčkl tlačítko vyfotografovat. Louis se s nimi zapovídal, zatímco Gemma skákala z místa na místo, protože ji byla děsná zima.