Amnesia

Chapter 10 - Gingerbreads

Uběhly tři dny, kdy mi Louis vysvětlil, jak to doopravdy bylo se Zaynem a jak mi zase po dlouhé době, řekl, že mě miluje.  Do Vánoc zbývaly pouhé čtyři dny, takže jsme si chtěli dneska upéct perníčky. Já je miluju a Louis určitě také.
Když jsem se probudil, snažil jsem se probudit i Louise, který mimochodem spal jako zabitý. Šel jsem se dívat na televizi, protože Louis nešel vzbudit. Jelikož bylo, ráno v televizi dávali samé pohádky, které mám hrozně moc rád. Konečně jsem našel to, co jsem hledal. Mojí oblíbenou pohádu – ‚How The Grinch Stole Christmas“. Moje neoblíbenější. Nechal jsem to puštěné a šel jsem si udělat snídani, přece jenom jsem měl hlad.
Pohádka skončila, když se Louis rozhodl vstávat. „Dobré ráno, kačenko.“
„Kačenko? Odteď jsem kačenka? Proč kačenka?“ Přišlo mi děsně vtipný, že zrovna kačenka. Nechápu proč.
„Protože mám kačenky rád.“
To je blbeček. Ale miluju ho. Strašně moc.

 Louisovi se do pečení moc nechtělo, ale díky mému šarmu jsem ho přemluvil. Jsem úžasný přítel.

Rozehřál jsem troubu, Louis si nasadil kuchařskou vánoční čepici, se kterou vypadal k sežrání. Těsto už jsme měli připravené, tak jsem ho vytáhl z lednice, položil na připravený stůl a Louis mi podal váleček. Těsto jsem pomalu začal pomocí válečku válet, abychom mohli z těsta vykrojit panáčky. „Louisi, miláčku, vytáhni mi prosím z lednice vajíčka.“ Válel jsem dál, nevšímal jsem si, co Louis dělá. Po chvilce ke mně přišel a ze zadu mě objal. Položil ruce na mé a těsto válel se mnou. „Děláš to báječně, Harry.“ Dal jsem ruce pryč, abych mohl váleček posypat moukou, aby se těsto na váleček nelepilo. „Nepouštěj mě.“
„Mohl bych všechno na světě, ale jedinou věc, kterou bych nedokázal je opustit tě, Louisi.“ Louis se začervenal a znovu mě chytil za ruce. Snažil jsem se z jeho držení vyvléknout, ale Louis mi ruce držel pevně. „Proč to děláš, myslel jsem, že máš rád, když se držíme za ruku.“
„Rád bych se s tebou držel navěky věků, ale….“
„Co ale?“
„Ale musíme to dodělat. Pak se s tebou budu držet za ruku celý den,“ natáhl jsem se na mouku, která byla v dóze položená na kuchyňské lince. Vzal jsem dózu do ruky, otevřel víko a jemně jsem posypal dřevěný váleček. A co se stalo, to se stalo, Louis do mě omylem uhodil loktem, dóza se mi převrátila a mouka se vysypala na zem, ale i na mě. „Promiň mi to Harry. Já nechtěl.“

Chtěl jsem vypadat naštvaný, abych se Louisovi pomstil. Nikdo na mě házet mouku nebude! Dřepnul jsem si, aby to vypadalo, že chci mouku posbírat. Hrstku jsem si nabral do dlaní a stoupnul jsem si. „Harry, vážně jsem to nechtěl udělat.“ To už bylo, ale pozdě. Celou dlaň plnou mouky, jsem mu vysypal na hlavu. „HARRY, TY DEBILE!“ Louis se ohnul, ze země si do ruky nahrábnul kousek mouky, která tam zbyla, a hodil ji po mně. Měl jsem ji všude – ve vlasech, v obličeji, pod tričkem, úplně všude. Byli jsme jako malé děti, které po sobě házely sníh nebo písek. Akorát u nás to byla mouka. Z celého našeho bytu se stalo obrovské bojiště, ze zásob mouky se stalo střelivo a z našich dlaní se staly pistole. Louis mě asi třikrát střelil do obličeje, do břicha a do noh. Já se netrefil ani jednou, no jo moje úžasná muška.

Když nám došla munice, skončili jsme naší hru, oba jsme usoudili, že jsme špinaví a že bychom se měli jít raději osprchovat. 

Prohrábnul jsem si vlasy, ze kterých si mi z hlavy dostalo trochu mouky, ale pořád tam něco zůstalo. Louis udělal skoro to samé, ale vypadal u toho jako tučňák, který ztratil balanc. „Chceš jít první nebo mám jít já?“
„Voda je drahá, Louisi.“
„Cože?“ Mrkl jsem na něj. Chvilku mu trvalo, než mu došlo, že chci, abychom se vysprchovali společně.
Sundal mi tričko, a aby to bylo fér, sundal jsem já jemu. Hluboce se mi podíl do očí a stoupl si ke mně blíž. Srdce mi začalo bít jako o život. Prstem mi pohladil bříško a táhnul se až k mému údu. Nemohl jsem mluvit. Zalapal jsem po dechu a Louis se dotkl mých rtů. „Chci tě, Tomlinsone,“ vypísknul jsem.