Neexistující dívka, která přelstila korejského mafiána

Prolog - Zajatec

Psal se rok 1875, 5. dubna. Bylo deset třicet osm večer přesně, když tajný agent Kook zkontroloval kapesní hodinky. Přesně za tři minuty okolo jeho stanoviště bude procházet „klíčový objekt". Tak se v agentově slangu mimo jiné říká někomu, kdo u sebe má poměrně bezcennou cetku, jež se mu do rukou dostala poněkud nedopatřením. Je v ní zabudován jistý prostředek, který vlastníkovi umožní cestovat prostorem, vesmírem, časem nebo rovnou tímhle vším dohromady.  

Agent Kook si sám nebyl přesně jistý, jakým způsobem tento „prostředek" funguje. Podobných cetek měli koneckonců v centrále OPHK (Odbor předcházející historickým katastrofám) několik. Agent Kook se jimi nezabýval, poněvadž většinou pracoval v terénu. Byl do firmy přijat v podstatě jenom proto, že nikdy nekladl žádné otázky (a otázky jeho šéf považoval mírně řečeno za únavné) ani odpor k jakékoliv činnosti (toho si agentův šéf obzvlášť vážil).

Ne vždy se ovšem vyplatilo mít tak úplně lehkou mysl a důkazem tomu byla následující událost. Agent Kook schovaný v křovinách Sanghamského lesa odpočítával vteřiny do příjezdu družiny jistého mafiána – Velkého Jina (někdy se mu taktéž přezdívalo Sup Jin), který se přesně podle toho, co si o něm agent Kook nastudoval, měl utábořit na nedalekém palouku a na témže místě požádat svou družku Woohan o ruku před celou družinou (které většinou říkal prostě „prasáci" nebo „nemytý hovada").

Jin by v našich dobách možná byl býval měl velké jméno, kdyby si v těch jeho někdo povšiml jeho existence. Bohužel zdaleka nebyl tak dobrým mafiánem, jak se všem na okolo chvástal. Jediná cesta k bohatství tak vedla právě přes Woohan, dceru bohatého obchodníka s padělaným zlatem. Ten si Supa Jina snad oblíbil díky jeho velice vybranému smyslu pro humor a také pro spravedlnost. Společně (jako ostatně většina mužů té doby) sdíleli názor, že kdo si nenakrade, nemá. Navíc poznal falešné zlato a hedvábí od pravého jako nikdo, a toho si domnělý budoucí tchán taktéž cenil.

Domnělý budoucí zeť se právě nacházel na výpravě s domnělou budoucí ženou, kdyby šlo všechno podle protokolu. A všechno by mělo jít podle protokolu, to jediné agent Kook věděl, a pořád dokola si tuhle myšlenku omílal o mozek, když se prodíral hustým křovím směrem k celé té parádě. Oheň již hořel a celá skupina rozdováděných prasáků (dále je budeme nazývat prostě prasáky) okolo něj poskakovala, odvážnější by si možná troufli jejich počínaní nazývat tancem.

22:40:18 Sup Jin si stoupá doprostřed vší slávy, kleká na zem a vytahuje falešný zlatý prsten s ještě falešnějším drahokamem. 

22:40:23 Agent Kook vytahuje zbraň (míněno pušku). Dobře ví, že prsten je laciná cetka vyrobená v 21. století, jenom díky ní tak trochu můžete cestovat časem, když přijdete jak na to.    

 22:40:30 Jin taktéž samozřejmě ví, že prsten není pravý, své milé však sdělí přesný opak tohoto tvrzení.

22:40:36 „Drahá, uděláš mě nejšťastnějším," myšleno nejbohatším, „A... a vezmeš si mě?"

22:40:37 Agent Kook měl ze své pozice za stromem postřelit mafiánského bosse do kotníku, aby prsten upustil, čímž by způsobil rozruch. Svou příležitost však promrhal, a nyní začal v brašně panicky hledat cetku pro posunutí času, ve kterém se právě nacházíte, ať je to jakýkoliv. Zjistil však, že si nejspíš příliš věřil, a nechal ji v budově, který bude postavena až za dvě stě třináct let od této chvíle, nebo ji cestou už zvládnul taktéž ztratit. To všechno mu problesklo hlavou doslova během vteřiny.

22:40:38 Agent Kook vyveden z duševní rovnováhy vystřelil pozdě a zároveň s jeho výstřelem vykřikla mladá mafiánka své radostné „Ano!" a vzápětí visela svému milému kolem krku. Mrtvá. 

22:40:47 Agent Kook zpanikařil. Dal se na úprk. 

Pokud si ovšem předtím myslel, že uteče dvacetičlennému gangu s truchlícím bossem v čele, nutno poznamenat, že přecenil svoje síly. „Chyťte toho kokota, prasáci líní!" zavelel své věrné armádě.

A tak se prasáci vzchopili a toho kokota chytili.

To jest poslední záznam ze záznamní cetky agenta Kooka z dubna 1875.