Neexistující dívka, která přelstila korejského mafiána

Kapitola 8 - Jak se líže zmrzlina?

Šéf OPHK si potřeboval na chvíli odpočinout od sledování té nejbizarnější televizní show, kterou kdy HDMPRSO vysílal a došel si pro celý kýbl vanilkové zmrzliny. Cítil se v ten okamžik mnohem těhotnější než jeho žena (na což měl nejspíš i právo, protože jeho žena ještě stále těhotná nebyla), břicho nafouklé, končetiny oteklé a do očí se mu každou druhou minutu hrnuly slzy. Nejspíš udělal dobře, že na záchrannou akci se svým týmem nejel, protože kdyby ano, už nyní by nejspíš vyveden z rovnováhy zastřelil předsedu Yoongiho, který na sebe prostřednictvím Yoonji strhával až nechtěně moc pozornosti, toho kokota na stromě, který akci jen šokovaně sledoval, a koneckonců i Jimina, který na toho kokota neurvale čuměl. Nakonec by nejspíš zastřelil i samotného mafiánského šéfa, což by mu po oddělání kolegů už nejspíš ani nečinilo problém, vzal by ten zasranej prsten (v téhle fázi nějak zapomněl započítat fakt, že by se prvně sám musel dostat přes bandu prasáků, a to by se mu přičteno jeho nešikovnosti určitě nepovedlo) a tradá za svou milou do postele.

Jenže takhle jednoduše bohužel pro něj historie nefungovala. Vzpomínal, jak jim asi stokrát před přemístěním říkal, aby si kurňa hlavně dávali pozor a nedělali scény. A nyní si z toho předseda sektoru PRČA dělá prču doslova a módní návrhář Jimin místo, aby na něj dával pozor, zbožně hledí na agenta Kooka, jako by byl nějakej anděl, a ten přitom jenom seděl na podělaným stromě a jinak nedělal vůbec nic.

Koneckonců je fakt, že Jimina v práci začaly bavit asi jenom dvě věci, a těmi byly právě móda a agent Kook. I Yoongi musel uznat, že na kostýmu Yoonji si dal náležitě záležet. A ta nyní stála vstříc Supu Jinovi oděna do kožešin, řetězů a jiných šperků (a dokonce ani mafián, jež se chlubil svým bystrým smyslem pro hodnotu věcí, by nebyl schopen rozpoznat jejich nepravost), z nichž některé byly cetky na přemisťování, záznamy a posuny času, ale jiné byly prostě tak na ozdobu, na tom Jimin trval. Jeho kostým byl o poznání slabší, ale vzhledem k tomu, že to nebylo podstatné, Yoongi mu k tomu jenom řekl, ať si k tomu proboha nebere to tričko s atomovou bombou, že se to a) nesluší a b) (což bylo v dané situaci možná i podstatnější) oni se právě stěhují do doby, kde jaderné zbraně ještě neexistují a druhá světová válka ještě nevypukla. To archivář Jimin, přestože maturoval z dějepisu, sice nevěděl, ale protože předsedovi sektoru PRČA velmi důvěřoval, přeci jenom ho poslechl.

No a ten nyní stál tváří v tvář (tedy puškou v tvář abychom byli přesní) mafiánskému bossovi, který si jej od hlavy až k patě prohlížel. Nejvíc ho na mladé mafiánce zaujaly ty šperky, které měla na sobě, a obzvlášť se mu líbil řetěz na jejím krku (který stál ve skutečnosti asi tak tři americké dolary), avšak se na dotyčnou bál sáhnout, jelikož mu stále na hlavu mířila střelnou zbraní. Pak tu byla ta druhá, pro mafiánovo štěstí nelibější vlastnost, kterou dívka oplývala - její nevybrané způsoby mu doslova učarovaly.

Možná bylo pro šéfa OPHK lepší, že následující scénu nesledoval, ještě by z toho mohl dostat tiky nebo zástavu srdce. 

„Odpusťte, ale nemohla... ehm... byste na mě přestat mířit tou puškou...?" zeptal se opatrně mafiánský boss, který měl ještě stále připito, takže ho příliš nevzrušoval fakt, že jeho život je v ohrožení. „Chci říct... ještě jsme se ani nepředstavili... Jak se... Chci říct... Jaké je vaše jméno?" Jin si nebyl jistý, jestli koktá, protože je opilý nebo protože ho přítomnost dívky tolik rozhodila. Uplynuly necelé tři dny od smrti jeho snoubenky, a on už po tak krátké době cítil mnohem hlubší spojení, za což se mimochodem i trochu styděl.

„Min Yoonji," představila se neznámá a k mafiánově údivu spustila zbraň. „A vy jste...?" dodala a mafiánův údiv ještě zdvojnásobila tím, že mu zničehonic začala vykat. Yoonji ale nebyla blbá. Samozřejmě se zeptala naschvál. 

„Kim Seokjin, ale všichni mi říkají Velkej Jin nebo Sup Jin," natáhl před sebe mafián ruku, ale ta se setkala pouze s hlavicí pušky, kterou Yoonji opět vztyčila.

„Takže to jste vy!" prskla. „Vy jste zastřelil našeho člověka."

„Poslal vás Nabušenej Chan?" zeptal se konečně Sup Jin, který touhle větou většinou začíná, když se baví s neznámými lidmi. 

Yoonji se ušklíbla. „Neposlal mě nikdo," oznámila suše. „Ztratila jsem se při lovu se svým společníkem, který se tu jistě coby nevidět objeví, ale JEŠTĚ NE TEĎ!" zvolala naschvál směrem do hloubi lesa. „protože si určitě potřebuje něco neodkladně vyřídit u nějakýho stromu." Doplnila stejně důrazně. „No a takhle si jdu, a zjistím, že jste ještě větší zvíře, než se o vás říká!"

„Nejspíš nejste obeznámena s faktem," Jin opatrně sáhnul na hlavici pušky a ještě opatrněji ji sklopil dolů. Yoonji měla velké pokušení vystřelit, když měla na mušce mafiánův rozkrok, ale udržela se. „... že ten holomek z vašich zastřelil mou snoubenku a po obřadu ještě utekl do lesa."

S tímto faktem slečna Yoonji obeznámena byla, avšak to před mafiánským bossem nechtěla dávat znát. „Raději bych byla zastřelena než si vzít vás," odsekla pohrdavě. „Krom toho i v našich časech je váš postoj život za život krajně zpátečnický." 

Mafiánský boss měl na tohle jedinou odpověď: „Nechcete na pár dní zůstat?" Yoonji oněměla. „Dozvíte se, jak to u nás chodí. Za pár dní přesídlíme do města, kde mám scuka s Nabušeným Chanem. Váš společník je samozřejmě vítaný, až... ehm... dorazí."

Yoonji si Supa Jina nedůvěřivě prohlédla. „Ten druhej taky," doplnila ho, a poté uvedla na pravou míru: „Když se najde ten druhej, necháte ho jít s námi, než se opět setkáme se zbytkem našeho gangu." (Což se samozřejmě nikdy nestane.)

Oba podvodníci si na to však konečně podali ruce.

Jimin si nebyl, jestli signály slečny Yoonji pochopil správně, protože jediné, co ho zajímalo, byl agent Kook, živý a zdravý, spokojeně seděl na stromě, klimbal nohama a chroupal jablko, které nejspíš ukradl ze zásob gangu, když lovili tu paní z řeky.

„Hej, kokote!" houknul na něj a zamával. 

„Co?" zašveholil agent Kook s plnou pusou.

„Kokote..." vydechl Jimin znovu blaženě a neváhal milému vysvětlit, že obchodní značku „kokot" mu přidělil předseda Yoongi, když se rozdělovaly obchodní značky, a nezmiňoval, že nikdo jiný nic jako obchodní značku nemá.

Tajný agent Kook odvětil, že jemu je to vlastně fuk, protože „Kook" nebo „kokot" to že prý zní dost podobně. Posléze se také otázal na předsedovo zdraví, když už ho Jimin zmínil, a zajímalo ho, kde najali onu dámu, která tak neúprosně zpacifikovala Supa Jina, protože prý byla „pěkně ostrá". Nakonec dodal, že je mu velice líto, že tady nemají zmrzlinu, protože zrovna teď by si prý nějakou dal.

Jimin mu dal za pravdu, protože když agent Kook něco říkal, on s ním většinou souhlasil. Na zbytek ostatních otázek zapomněl odpovědět. Další věc, na kterou tak trochu zapomněli oni oba, byla cetka, ke které stál Jimin čelem a tajný agent zády poté, co slezl ze stromu. 

Nadržený pár usoudil, že když už nemají k dispozici zmrzlinu, předvedou si alespoň vzájemně, jak se taková zmrzlina líže. A nutno poznamenat, že byli zrovna v nejlepším, když se za nimi ozvalo: „Dobrý den, pánové, s čím vám mohu pomoci?" 

To byla ta samá chvíle, kdy se šéf OPHK znovu usadil k HDMPRSO (a začal seriózně uvažovat o tom, že ten nepřehledný název do budoucna zkrátí prostě na „PRSO") a zděšeně vykřikl: „Kristova noho!" Od té doby pokaždé, když viděl zmrzlinu, nebo jakékoliv jiné jídlo, které se líže, jaksi ho přešla chuť.