Neexistující dívka, která přelstila korejského mafiána

Kapitola 9 - Soutěž v pití

Slečna Yoonji měla podle Supa Jina jenom jedinou vadu charakteru - občas se snažila být vtipnější než on sám. A začala už toho prvního večera, kdy se přidala k Jinově družině (myslíme poté, co téhož odpoledne několikrát obešla strom, u kterého se spřátelili, načež vždycky vztekle zařvala do lesů „Tak kde jste, vy mrzká hovada?!", což vždycky přivolalo někoho z prasáků, a Jin netušil, jestli ho Yoonjino charisma přitahuje, nebo by se ho měl spíš bát, nejspíš se jednalo o něco mezitím).

Zkrátka a dobře, když Jin vykládal vtip („Je to černé, má to čtyři nohy a jednu ruku, co je to?" a odpověď, ke které se nikdo nedostal, měla znít: „Rotvajler, který proběhl skupinkou dětí."), Yoonji se zrovna hádala s jedním jeho prasákem o tom, kdo zvládne více alkoholu.

„Samozřejmě, že já, slečno," pravil prasák. „Jsem přece muž."

„Ne, jste sexista!" zvolala Yoonji, která už zvládla pověsit záznamní cetku na jídelní stan, na drožku a jednu se jí podařilo propašovat i do stanu samotného Jina (a jistě by zvládla víc, zbytek cetek u sebe měl ale Jimin), nejspíš hodně dobře schovaný prsten ale prozatím nenašla. Stihla však obsedantně spočítat, že v táboře mají celkem devadesát jedna končetin včetně těch jejích (dvěma prasákům totiž chybí noha a třem ruka). „Vsadím se, že toho vydržím víc než vy!" zařvala nyní na toho neurvalého prasáka. Zbytek předsedy sektoru PRČA, jejího mužského já Yoongiho v ní, se sice cítil provinile, protože dotyčný prasák vůbec netušil, s kým má vlastně tu čest, ale nakonec usoudil, že podpora světového feminismu o století a půl dříve nemůže být na škodu.

Koneckonců i Yoongi pochopil velmi záhy, že ženy v roce 1875 nebere nikdo vážně, a proto raději dále nechal mluvit rozpustilou Yoonji, když se jí celý mužský sbor za její tvrzení vysmál. „A dost!" práskla pěstí do stolu. „Klidně se vsadím, že toho vypiju víc než váš šéf." Prohlásila, a když smích neustával, praštila do stolu ještě jednou.

I Sup Jin nyní vstal troufalé dámě naproti, a procedil skrz zuby: „Dávám vám tři vteřiny na to, abyste tuhle troufalost odvolala!" a sám praštil pěstí do stolu, načež Yoonji rázně zavrtěla hlavou, že nic takového rozhodně nemá v plánu, a to Supa Jina rozezlilo.

Nepomohlo ani, když doopravdy napočítal do tří. „Co si to dovolujete?!" začal křičet. „Být vy moje, tak..."

„Být vaše, tak už jsem vás zastřelila a sebe rovněž!" zněla pohotová odpověď slečny Yoonji, které se nechtěl poslouchat zbytek věty.

„Okamžitě se posaďte!" zařval na ni Sup Jin.  

„Tak se nebojte přijmout mou výzvu," namítla. „Protože cokoliv jiného uděláte, bude automaticky považováno za mou výhru." Vysvětlila a prasáci u stolu museli uznat, že na jejích slovech něco je. Nakonec to po asi pěti stech úvahách uznal i sám Jin. 

Nebylo tedy nazbyt. Slečně Yoonji bylo nařízeno v průběhu večeře vypít asi deset panáků alkoholu, aby na tom byli ona a ještě stále nevystřízlivělý Jin podobně. Yoonji si zároveň neváhala s chutí dát dva navíc, aby mafiánskému bossovi dokázala, že nepodvádí. 

Po macaté večeři byli oba soupeři odvedeni k plápolajícímu ohni a posazeni k nízkému stolu. Yoonji se pohodlně usadila se zkříženýma nohama a čekala, až její protivník učiní totéž, ten se mezitím šel dozadu poradit s prasákem. V Yoonji hrklo. Co když ji teď mafiánský boss nechá otrávit, aby se jí tak pomstil za její drzost? 

Skutečnost však vypadala poněkud jinak: „Naštvala mě, ale je to dáma," řekl Sup Jin prasákovi. „A očividně je pěkně tvrdohlavá. Takže když to bude vypadat, že má dost, dolejvej jí méně než mně." Nutno poznamenat, že právě tato slabost pro slečnu Yoonji se mu i budoucnu stávala stále osudovější a osudovější. 

Sup Jin byl víceméně obyčejný člověk, a jako takový v životě udělal pár chyb. Tohle byla ta z jeho nejhorších.

Yoonji si naopak začínala uvědomovat, že čím více alkoholu jí stoupne do hlavy, tím více bude povolnější hovoru a tím se značně zvýší riziko, že prozradí něco, co by prozradit pro zachování světového míru raději nemusela. Ještě ke všemu neměla sebemenší ponětí, kam se poděl ten povedenej pár infantilních debžotů.

Za párem infantilních debžotů se ovšem musíme vrátit o několik hodin zpátky, přesněji řečeno do chvíle, kdy je sluha Tae (a tak trochu i jejich šéf) nachytal při nemravné činnosti. Díky Bohu, Taeho čistá duše si tohoto faktu vůbec nebyla vědoma a nedošlo jí to ani ve chvíli, kdy z rozkroku pana Kooka vykouknul další člověk a začal si otírat rty trávou.

„Jé, čau skřítku," oslovil ho agent  Kook, který si zrovna zapínal poklopec a který se necítil zdaleka tak trapně jako jeho partner, protože už prostoduchého slouhu znal. „Co tě k nám přivádí?" zeptal se ho. 

„Vaše skromná družina byla samotným panem Jinem pozvána do našeho tábořiště," zašveholil věhlasně Tae. 

„Nezlob se, ale my už musíme domů," vypadlo nevědomky z Jimina, který od dob strávených s agentem Kookem vypustil snad úplně vše od ztraceného prsten po jistého kolegu, kterého nechal ve štychu. 

No a protože byl zrovna ověšený všemi možnými cetkami na cestování vesmírem a protože na přemístění stačí pouhá myšlenka (což z cetek dělalo velice nebezpečné nástroje) a protože Jimin byl zrovna pověšený na agenta Kooka a protože dobrosrdečný Taehyung zrovna natáhl k agentu Kookovi ruce se slovy „Pánové, prosím, zůstaňte!", přičemž se nepatrně dotkl agentovy ruky, stalo se, že najednou nestáli uprostřed hustého lesa poblíž gangsterského tábořiště, ale na ulici v Soulu přímo před budovou OPHK.

Soutěž v pití probíhala značně poklidněji, než si asi oba aktéři představovali a oba se o sobě navzájem dozvěděli nové (přestože třeba lživé) informace.

Sup Jin se o slečně Yoonji dozvěděl, že její otec si říká Drsnej Namjoon, přičemž Jin musel vskutku uznat, že tohle jméno ještě neslyšel, což je podle slečny Yoonji údajně přesně ten důvod, proč by se ho měl bát. 

Sup Jin na oplátku prozradil, že se zesnulou snoubenkou se seznámil na jedné výpravě, kdy se jí snažil ukrást pozlacený hřeben a ona jeho koním stříbrné podkovy. Byla to prý láska na první pohled. Yoonji předstírala, že tomu věří. 

Po pár kolech se ovšem začaly projevovat důsledky Jinova pochybení, a to i přesto, že slečna Yoonji občas seřvala prasáka, který naléval, že jí nalévá málo. „Takhle se nalévá, vidíš?" zablekotala na něj z konce, když už to nevydržela a dolila si skleničku sama, i když spoustu tekutiny (vzhledem ke své opilosti) vycabrala všude okolo. 

Poté si ještě sama z poloprázdné sklenice přihla, sama nevěděla, jestli proto, že fakt už jen čeká, až ji ten alkohol zabije, nebo proto, že nad tím arogantním grázlem chce prostě vyhrát. 

Nakonec její vytrvalost přinesla růže. Okolo čtvrté hodiny ranní to s mafiánským bossem seklo, a ten se neprobral až do přespříštího poledne.

Sama Yoonji byla z výsledků soutěže překvapivě trochu zklamaná. Čekala toho od šéfa mafiánů trochu víc. Ale alespoň si od té doby získala takový respekt a uznání celé družiny, o jakém se její předchůdkyni ani nesnilo.