Neexistující dívka, která přelstila korejského mafiána

Kapitola 23 - 10 prstenů

Všechno šlo vlastně víceméně podle plánu, tedy kromě toho, že agent Kook kulhal a nebude se moct zúčastnit šermířského souboje, což ho mrzelo, protože neskutečně rád vyhrává.

Namjoon začínal přemýšlet nad tím, že tahle prapodivná situace už trvá příliš dlouho a bylo by záhodno ji ukončit. Posledních několik dní byli se Soyeon více... ehm... aktivní, a proto nepochyboval o tom, že vysněné miminko je již určitě na cestě. Yoonji by s tím sváděním a získáváním prstenu proto raději měla sakra pohnout (a hlavně se nezamilovat!).

Bystřejší z vás už si možná všimli, že mafián Jin byl ten typ člověka, který víc mluví, než dělá. Proto všem okolo něj bylo jasné, že bez jejich pomoci nemá šanci vědomostní soutěží s Nabušeným Chanem projít bez psychické újmy.

Nejvíce jasné to bylo mnichu Hoseokovi, který pro celou záležitost dokonce připravil plán: Není příliš dobře proveditelné, že by se podařilo mafiánskému bossovi podvádět, kor ne tak, jak si představoval Hoseok (čili ve stylu, že celá mafiánova družina bude stát opodál a správnou odpověď v podstatě vykřikne ten, kdo ji bude zrovna vědět, jenomže Hoseok nějak nedomyslel jak zaonačit, aby si toho Nabušenej Chan a jeho družina nevšimli, proto tenhle nápad raději vzdal).

Druhá možnost bylo zrušit celý zápas mozků asi tak v půli kvůli nějaké náhodné tragédii. Tu si mnich hodlal zařídit jak jinak než důstojně a se vším všudy. A začal tím, že si dal do svého pokoje (spíše komory protože jakožto mnich musí jít Hoseok přeci příkladem a žít skromně) zavolat sluhu Taehyunga:

„Příteli, situace je zlá," vysvětlil sluhovi, když jej usadil na svou matraci. Ten sebou vzal i Yeontana, protože toho nespouštěl z očí již téměř nikdy, jen v naprosto nevyhnutelných situacích jako je třeba spánek. „Panuje hladomor, ve světě vládne anarchie, chaos a ekonomická krize. Ale jak vždycky říkám, na všechny jednou dojde. A na tebe..." ukázal na Taehyunga výhrůžně prstem, „... došlo dnes."

Tae vzhlédl a vydal slabé „ou", přesto ale nechápal, kam tím velectěný pan mnich míří.

„To znamená, že tě dobrovolně obětuji ve prospěch kapitána," upřesnil Hoseok, kdyby to z předešlého nebylo jasné.

„Musím se odstěhovat?" zamračil se Taehyung, kterému se ta představa nezamlouvala.

„Ne," uklidnil ho však Hoseok. „Musíš umřít."

Taehyung na několik dlouhých sekund ztuhnul. „U-u-umřít...?!" zopakoval a vytřeštil oči. „J-j-jak...?" zakoktal se.

Tak mu to mnich pověděl a sluha, který se v blízké době ukáže být i hodně dobrým hercem (třeba by ho ve 21. století obsadili do role v nějakém seriálu, kdo ví?), se vším nadšeně souhlasil.

Vědomostní soutěž byla samozřejmě fraška. Namjoon to pořád komentoval tím, že se měli raději dívat na Chcete být milionářem?, protože to by nebyl tolik nasranej z toho, jak jsou lidi blbí. Dokonce v průběhu pořadu ztratil nervy natolik, že po přístroji PRSO mrštil dálkovým ovládáním, a ten na několika místech popraskal.

Namjoon zaklel. Jenomže tohle není OPHK, kde by se poblíž ochomýtal předseda Yoongi a ještě by po něm ten svinčík (sice s protáhlým obličejem leč beze slov) uklidil.

„Buď ohleduplný!" pokárala ho Soyeon. „Aspoň kvůli dítěti." Dodala s nadějí, že zárodek nějakého dítěte již existuje.

Sup Jin prohrával na plné čáře, netušil, co si měl představit pod pojmy jako „mydriáza" (a mnich Hoseok si kousal rty při pomyšlení, že nemůže šéfovi poradit, že „to je přeci rozšíření zornic, pane, kdybyste netušil, tak to, co se vám stává, když šňupete ten bílej prášek nebo co") ani „narkolepsie" (i když jí beztak sám trpěl). Trochu tušil u alkoholismu a patriarchátu, ale ten poslední pojem se neodvažoval vzít do úst, protože se bál, že mu jeho milá, která se mermomocí snaží zrovnoprávnit, jednu střihne. To ještě netušili, jak rychle budou zachráněni.