Neexistující dívka, která přelstila korejského mafiána

Kapitola 7 - O hluchém starci, který zachránil OPHK

Nyní je asi poněkud načase, abychom si konečně pověděli něco málo o tom statečném, všemi nepochopeném, životem zdrceném a momentálně nezaměstnaném muži, který byl za svého života velmi neohroženým válečníkem stejně jako bojovníkem za spravedlnost - bohatým bral a sobě dával.

Ano, jeho současníci by hluchoněmého rybáře Suna těmito slovy skutečně nejspíš popsali. Ani oni totiž netušili, jaká je pravda, jelikož jim to vzhledem ke svému hendikepu nebyl schopen říct, a vzhledem k smutnému faktu, že se za svého života ani nenaučil psát, nebylo možné s ním komunikovat vůbec jakkoliv. Pokud by někoho pravda o jeho životě přesto zajímala, byl to poněkud nudnější příběh než se všichni okolo domnívali.

Suno byl synem prosté farmářky a otec mu byl oporou naposledy ten večer, kdy farmářce udělal dobře, za což mu ona nabídla nocleh. Dalšího dne s flaškou brandy vyrazil na další životní pouť, která skončila ještě toho samého dne pod koly vozu, jehož přítomnosti si opilý žebrák nestačil všimnout nijak příliš zavčas.

Že je syn postižený, se matka dozvěděla asi po čtyřech letech jeho života, kdy do něj hučela všechna možná slova horem i dolem, ale on se přesto nenaučil jí odpovídat. Nějaký ten pátek z toho ještě byla frustrovaná, ale nakonec nad tím mávla rukou, když zjistila, že stačí názorně předvést, jak se zachází s krumpáčem a lopatou, a synek, který věci po mamince rád parodoval, bude mít postaráno o zábavu a ona o obdělané pole.

Když matka, která se dožila úctyhodného věku, zemřela stářím, Sunovi nezbylo než společně s ní zpopelnit i celé farmářské stavení, jelikož byl sto pochopit, že jakožto neschopnému jakékoliv komunikace s obchodníky by mu podnik příliš neprosperoval. Od té doby se neúnavně čtyřicet let věnoval rybolovu, což ho bavilo stejně jako uživilo. 

Dobrák Suno se dá považovat za nejšťastnější postavu příběhu, dokonce i mnich Hoseok by mu záviděl. A toho samého dne, kdy se objevila záhadná Yoonji, zrovna rybařil naproti tábořišti jistého nechvalně proslulého mafiána.  

Poslední jmenovaný si po včerejší chlastačce dával už asi čtrnáct hodin šlofíka, přičemž se párkrát vzbudil, aby se zaběhl vymočit, poněvadž i alkoholický nápoj je stále nápoj, a jako takový obsahoval hodně vody, kterou bylo potřeba vyloučit. Cestou vždycky prohodil pár vtípků k nějakému prasákovi nebo vůbec k nikomu, podle toho kdo by zrovna poblíž.

Na to, že mu nedávno zemřela snoubenka, stačil již víceméně zapomenout, co ale bolelo hodně, byla ztráta jejího bohatství. To, že střelec pravděpodobně zdrhnul před svou popravou, Jinovi již také tak nějak došlo, nehodlal s tím však nic moc dělat, protože a) by to bylo příliš vynaložené energie na jednoho blbce a b) stejně předpokládal, že takového ňoumu brzy roztrhá divá zvěř. 

Jeho zatím poslední močící pauza se odehrávala v době, kdy si za stejným účelem udělal mezi rybařením pauzu také stařík Suno. A tak se stalo, že se ti dva sešli u téhož stromu, který na sobě náhodou měl záznamní cetkou týmu DZJ a jistý šéf jednoho nejmenovaného odboru tak musel vidět něco, co rozhodně nikdy vidět nechtěl.

„Bože, za co?!" odtrhnul Namjoon oči od HDMPRSO k nebesům. Namjoon byl bohužel zarytý ateista, a jako takového ho nebylo v božím zájmu příliš poslouchat.

Proto se musel stát svědkem i následující scéně.

První, kdo se o cetku přímo opřel („Kterej z těch chcípáků ji sakra nainstaloval tak blbě?!"), byl Sup Jin osobně, mezitím co jaksi vykonával potřebu, a nedopatřením ji tak posunul přesně na úroveň svého i staříkova rozkroku tak, aby šéf viděl opravdu už všechno („Proč jsou ty cetky tak nekvalitní, že ani nezvládnou držet na podělaným stromě, doprdele už?!).

Bystrý Suno si na rozdíl od podnapilého mafiána všimnul třpytivé věci zabudované do kůry stromu a začal si ji zkoumavě prohlížet. Bylo mu jasné, že jakmile si jí Jin všimne, usurpuje si ji sám pro sebe, jenomže on už takových cetek má několik. Proto stařík velice opatrně natáhl ruku (mezitím co mu mafiánský boss vyprávěl nějaký vtip, který neslyšel) a cetku povysunul o něco výše a ještě výše a potom do strany až na druhou stranu stromu přesně tak, aby na ni stračí očka mafiáského šéfa nedohlédla. („Bůh ti žehnej,  dědku!")

Suno měl samozřejmě s cetkou své vlastní úmysly. Třeba by ji mohl někde prodat a vydělat si tak takřka v osmdesáti letech své první peníze. Nebo by ji prostě mohl nosit na krku všem na odiv, protože měl za to, že se to teď tak nosí, ačkoliv moc nepotkával lidi. To ale ještě netušil, že stejně tak si na cetku v nedalekém křovisku brousí zuby dcera mafiána, slečna Yoonji, a její společník, který se nesral s přezdívkami a říkal si prostě Jimin. 

Ti měli v plánu udělat zhruba následující: Sebrat cetku a dojít do tábora s tím, že zabloudili při lovu. Bohužel si v kronice již nepřečetli, že osud tomu nechtěl, aby se události odehrály přesně takhle. K jejich překvapení (a zhnusení) totiž mafián strom obešel, dřepnul si a začal vykonávat... no... tu druhou lidskou potřebu a úplně nechtěl, aby ho u toho stařík pozoroval. Co bohužel nevěděl, byl prostý fakt, že takhle ho sleduje ještě více párů očí. Jeden naštěstí jen za skleněnou koulí, skrz kterou alespoň nebyl cítit příslušný zápach. Mafiánka a její společník si celou podívanou nicméně užili „se vším všudy". 

Yoonji nebyla netrpělivá žena co se navazování kontaktu s muži týče, ale nemohla se dívat a) na to, jak muž, kterého má svést, právě před jejími zraky exkrementuje a b) si jako jediná (jejího spolumafiána pro tuhle krátkou chvíli raději vynechme) plně uvědomovala, že jakmile se Sup Jin postaví na nohy, první, co uvidí, bude jejich záznamní cetka. To by ostatně ještě nemusela být taková tragédie. Ať se jí třeba udáví, blbec. Ona a Jimin jich tady mají celé zásoby (a dokonce si s sebou vzali i náhradní baterky, až se nějaká cetka zase vybije). Co by ale mohl být větší problém, byl ten kokot, který seděl na vrcholu toho samého stromu (už asi dvacet čtyři hodin, protože ho od té doby nic moudřejšího nenapadlo) a který byl odhodlaný tu cetku zachránit sám.

Místo aby tedy čekala na to, až milý agent Kook sleze tak nízko, že si ho Jin všimne a znovu ho zajme, nebo aby jen odevzdaně čekala na to, že je starý Suno zachrání podruhé, rozhodla se Yoonji odchýlit od původního plánu a vyrazila vstříc mafiánovi, který si zrovna natahoval kalhoty, s nabitou loveckou puškou. 

„Co to kurva...?" vydechl nic nechápající šéf OPHK. Jeho záznamní cetka mezitím zaznačila následující.

14:31:01 Yoonji míří loveckou puškou Velkému Jinovi na pravý spánek a první věta, kterou mu kdy v historii řekla, zněla takto: „Ustup od toho hovna, ty ožralej kreténe." 

Namjoon sice začal lehce panikařit, když zjistil, že v žádných historických kronikách není tahle věta uvedena, ale řekl si, že to prostě kdyžtak hodí na krk vrchního spoluodboráře, až se vrátí ze svých cest.

14:31:21 Sup Jin se po dvacetivteřinovém mlčení vzpamatoval, zatřepal hlavou, podíval se dámě (protože všechno nasvědčovalo tomu, že se jedná o dámu, byla přeci tak krásná) do očí, takže mu pro změnu mířila přímo na čelo a vydechl: „Kde jste se tu...?"

14:31:26 „Jenom jsem šla kolem a málem mi shnily oči vidět tě tady, jak... jak... To se sluší dělat tohle ženě na očích?!" rozčilovala se dále Yoonji. „A řekla jsem ustup," připomněla.

14:31:32 Jin ustupuje.

14:31:35 „Ještě..."

14:31:37 Jin stále ustupuje. 

14:31:41 „Ještě..."

14:31:45 Sup Jin dále ustupuje, až konečně stojí v dostatečné vzdálenosti od stromu, takže není cítit zápach jeho vlastního výkalu. 

14:31:56 Mezi mafiánem a dívkou, která ho napadla, se rozprostřelo trapné ticho. Jimin v křoví, šéf za sklem a agent Kook na stromě, kteří je pozorují, ztuhli v napětí. Stařík Suno se pousmívá, protože cítil něco kouzelného, co se týče tohoto mladého právě vzniklého mafiánského páru.

14:32:14 Nakonec je to Jin, kdo promluví první: „Vy jste mi ale krásnej sen, slečno..."

14:32:19 „Můj milej, já jsem tvoje nejhorší noční můra."