Neexistující dívka, která přelstila korejského mafiána

Kapitola 13 - Volání o pomoc

/!VAROVÁNÍ!: Scéna 18+ (Jakože přečtěte si ji, i pokud vám je třeba 15, 16, 17, ale neukazujte to svým mladším sourozencům, kamarádům etc. ;)) Pokud nevíte, co to znamená „scéna 18+", raději se k této fanfikce vraťte, až budete starší :)/

*

Předseda Yoongi neutrpěl při svém jediném oficiálně zaznamenaném nočním zážitku se Supem Jinem žádnou fyzickou újmu (díky svým předchozím zkušenostem by klidně mohl říct, že to ani moc nebolelo), vlastně jej ani nepovažoval za úplně nejhorší ve svém životě, jediné, co ho štvalo, bylo, že musí dávat na tolik věcí pozor. Například aby na zem nesklouzla paruka, když se znovu dotknul nohama země a otočil se k mafiánskému bossovi zády. Potom musel semknout nohy, když se předkláněl přes truhlu, aby Jin... no... neviděl. A i tak si vlastně vůbec nebyl jistý, jestli ho mafián neprohlédl, a proto zároveň oceňoval, že to bylo tak krátké.

Zážitek Supa Jina se slečnou Yoonji taktéž nebyl pro mafiána první v jeho životě, za to byl nejlepší. Kdybyste se ho zeptali, jestli se napoprvé trefil, on by samozřejmě zalhal, že ano, pravda ale byla taková, že si to nepamatoval. Nejspíš celou tu dobu ani nepomyslel na to, že je vedle, protože jeho opilectvím zamlženou mysl tahle možnost nenapadla. 

Hned po vyvrcholení padl vyčerpáním na partnerčina záda a Yoonji si snad jen myslela, že si dělá srandu (protože Sup Jin je přeci proslulý když ne mafián, tak alespoň šprýmař), ale vážení, on s ní nežertoval. Usnul. 

Znechucená Yoonji si pod vahou mafiánova těla skasala dolů sukně, aby nemusela po tábořišti chodit s holou prdelí ani ji ukazovat zaměstnancům OPHK do kamery, potom ze sebe toho ožralu shodila na zem a vyběhla ven s pláčem. Přesně to na tom bylo tolik nepříjemné, uvědomila si, ten frustrující pocit, že to každý v OPHK mohl vidět (a že lidí tam v den záznamu proběhlo požehnaně).

Když ji opustily slzy, skočila v tom, v čem zrovna byla, rovnou do řeky, a pořádně se po celém tom týdnu vykoupala. Smyla ze sebe všechen mafiánův pach, ale nejvíc frustrující bylo zjištění, že jí zápach toho hajzlíka svým způsobem chyběl, když se koupala sama v noci v ledové řece. 

Všechno bude dobré, opakovala si, i když nejeden psycholog by mírně  naznačil, že její myšlenky jsou spíš než myšlenkami žalostným voláním o pomoc. Hlavně nesmí pustit k jakýmkoliv myšlenkám Yoongiho, napomínala se, on je ten, kdo se nesmí zamilovat do situace, do člověka, do téhle doby,... Ona si může zlomit srdce na stokrát, no ne? Protože jakmile tenhle blázinec skončí, ona se rozplyne, zmizí. Ale vrchní spoluodborář více problémů po návratu ke svému životu mít nepotřebuje.

 Až když v tom jezeře málem umrzla, vybelhala se promáčená Yoonji na břeh a poté do stanu, o kterém věděla, že v něm najde suché oblečení, protože viděla pradlenu jej tam nosit. Jenomže zrovna když vcházela dovnitř, doslova se jí zjevil před očima Jinův sluha, Taehyung, a držel štěně. 

„Dobrý den, madam," pozdravil ji Taehyung, se kterým se mimochodem setkávala úplně poprvé, jako by ji tam čekal, a už  jí pohotově podával cetku na cestování časem. Tumpachová Yoonji na něj zůstala zírat. „Pan Namjoon mne pověřil, abych vám tohle předal." Vysvětlil. „Všechno je v nejlepším pořádku, nemusíte se bát. Běžte si odpočinout." 

Yoonji a Yoongi sice nebyli nejlepší studenti v matematice, ale uměli si spočítat jedna a jedna, takže jim oběma došlo, že mafiánův sluha nejspíš omylem odcestoval časem, a s kým, toho se také dalo dovtípit, mozek však už na tolik informaci zkrátka nebyl schopen reagovat. „Přejete si, slečno?" otázal se Tae přívětivě.  

„Jo," přikývla Yoonji. „Suchý hadry."

A jakmile je měla na sobě, vtrhla rozběsněná do stanu, kopla si do toho neurvalýho hovada, který se ani nezvládlo dobelhat do postele, zato neskutečně chrápalo, a prudce vytrhla záznamní cetku ze stanu, až se stan začal pomalu skládat na zem, avšak zatímco se hbitá Yoonji stihla vyvléknout zavčas z jeho útrob, mafiánský boss v nich zůstal ležet do rána.

Yoonji se znovu posadila k řece a nechala pro jednou Yoongiho, aby k cetce promluvil.

Záznamní cetka zaznamenala předsedův vzkaz pro šéfa v této podobě:

04:33:06 „Namjoone...? Seš tam, ty zbabělej šuline?! Já vím, že si tam u tebe nežiju špatně, ale za tohle budu chtít mastný příplatky, kurva! Přísahám bohu, jestli někomu pustíš záznam z Jinova stanu z dnešní noci - kromě téhle části, to je mi fuk - tak tě uškrtím holejma rukama, jen co tě příště uvidím. Přísahám Bohu. Já nejsem žádná tvoje děvka, rozumíš?! Takže mi laskavě za dva dny, jen co budem v Jihoonským hostelu, těsně před setkáním Jina s tím Nabušeným Chanem nebo kým, pošli na totéž místo toho dne kolem sedmé ranní ty dva infantilní idioty... ty víš, koho mám na mysli... Prosím... To je jediné, o co tě žádám. Plus teda dvojnásobek měsíčního platu a šest týdnů dovolené navíc. Nazdar."

04:41:11 Cetka byla vhozena do proudu vod. 

Příslušný takřečený šulin si záznamu bohužel nemohl všimnout tak úplně zavčas, měl totiž zrovna důležité zasedání - s prezidentem Korejské republiky osobně.

Yoonji seděla na pobřeží až do rána, dokud ji mnich Hoseok nenašel usínat v trávě při východu slunce, a ona mu na oplátku za probuzení podala zdánlivě zlatý náramek. „Cestovní cetka," vysvětlila. „Kdybyste někdy náhodou chtěl..."

„To je od vás milé, slečno Yoonji," usmál se Hoseok, který si dle Yoongiho názoru svou roli kněze až prapodivně užíval, a málokdy mínil z ní vystoupit, což mohlo být způsobeno pouze tím, že v ní strávil několik let. Hoseok zároveň neměl v plánu ustoupit od svého poslání, ať už by dostal do ruky jakoukoliv cetku. V tomhle byl přesným opakem mafiánovi, jemuž se stal zajatcem.

„Můžu se alespoň vyzpovídat?" požádala ho Yoonji, která jako správná mafiánka nikdy nebyla u zpovědi.

Hoseok si k ní však trpělivě poklekl. „Co máte na srdci, dcero...? Nebo bych měl říct spíš synu...?" odtušil.

„Za dnešní noc byste mě dozajista nepochválil," vychrlil ze sebe Yoongi nebo snad Yoonji nebo kdokoliv se v těle zmučené bytosti ještě nacházel. 

Mnich se pousmál. „Jsem muž dvacátého prvního století," pokrčil rameny. „A jako takový vím líp, než všichni ti předchozí, že zoufalé činy vyžadují zoufalá rozhodnutí. A jak znám slečnu Yoonji, určitě si při všech svých počinech vedla skvěle jako vždy." 

„To ale nezní zrovna jako rozhřešení," upozornil mnicha Yoongi. 

„Příteli, možná vám to došlo, ale já nejsem tak docela řádně vysvěcený kněz. Dělal jsem jen internetové kurzy," zasmál se Hoseok, který si na život s gangstery zvyknul snad už natolik, že se mu zpátky částečně i nechtělo. Přeci jenom deset let je dlouhá doba, a i v jeho vlastním světě se toho muselo hodně změnit. Možná už i trochu považoval tenhle časoprostor za svůj vlastní, ale nebyl si tím jistý. Hlásal totiž přesvědčení, že v životě je správné si nebýt jistý. Jedině tak poznáme, že doopravdy žijeme. 

Yoongi uznal, že internetové kurzy ho sice nenapadly, ale ta věc s řádným vysvěcením ano. „A nevíte aspoň, kde přesně se teď nachází ten zkurvenej prsten?" zeptal se ne úplně řádně vysvěceného mnicha, protože si byl nyní jistější, že si před ním výraz „zkurvenej" může dovolit.

Hoseok se k němu nahnul a pošeptal mu, co bylo nejpravděpodobnější, a totiž to, že Sup Jin po smrti snoubenky zahodil prsten ke všem ostatním šperkům, čili do bedny, kterou Yoongi snažně prosil, aby zůstala jedinným svědkem dnešním nočním událostem. Zároveň si uvědomil nevyhnutelné. Aby nemusel hledat jehlu v kupce sena, nejspíš se bude muset stát příští snoubenkou mafiánského bosse. Nu což, pomyslel si, za tohle šéfa požádá o trojnásobný plat a alespoň si pořádně namastí kapsy.