Neexistující dívka, která přelstila korejského mafiána

Kapitola 28 - O kapku lehčí život šéfa

Namjoon se od agenta Kooka, Jimina a nějakýho mnicha (co ten tady dělá, kurvafix?!) dozvěděl všechno popravdě, s výjimkou ztracené cestovní cetky předsedy Yoongiho, který se do práce dalšího dne nenamáhal a raději statečně ležel dalších několik dní v posteli.

Mezitím musel Namjoon řešit jiné věci. Jako:

1) Nemýlili se. Soyeon je těhotná. To znamená, že když všechno půjde, jak má, stane se z něj začátkem příštího roku táta.

2) Nějaký soukromý podnikatel koupil jeho firmu a žádá na ní podíl padesát procent a změnu jména organizace, což ale vlastně byla dobrá zpráva, protože to alespoň znamenalo, že Namjoon může ve výzkumu cestování časem pokračovat.

3) Nová firma je nyní navíc bohatší o uklízečku (a při té příležitosti by se mohli se spolumajitelem domluvit na výstavbě dámských toalet), nového tajného agenta v zácviku (protože jestli se někdo ptal ještě méně než agent Kook, tak Taehyung) a bývalého mnicha v akci, který toužil zastávat takové ty rutinní kancelářské práce, do kterých se jiným nechtělo.

Namjoon byl tedy spokojen nyní víceméně se vším, až mu nezbylo nic jiného, než začít si dělat starosti o předsedu Yoongiho, který opět přestal chodit do práce. Ale tentokrát mu to nezazlíval. Věděl, že jej postavil do mnoha nepříjemných situací. Taktéž ho ale jímal strach, že se předsedovi něco stalo. A ať už z něj bude předseda i nadále či nikoliv, pořád to byl dobrý kamarád, a jako na takového se nemohl vykašlat (když trochu pomineme fakt, že od něj vlastně potřeboval ještě jednu laskavost).

A tak se stalo, že se o pár dní později šéf objevil před Yoongiho bytem a začal zmateného spoluodboráře objímat s hromadou tašek s jídlem v ruce, pak trochu neohrabaně vlezl dovnitř, vyměnil mu povadlé květiny za nové, které sám koupil, a div nezačal v bytě ještě uklízet, než ho Yoongi zarazil a zeptal se ho: „Co to má všechno znamenat?"

„Nic," pokrčil rameny trochu nervózní Namjoon. „Chtěl jsem ti jen poděkovat za dobře odvedenou práci." Pokusil se usmát.

„To jsi neměl dělat," zavrtěl zkroušený Yoongi hlavou.

„Proč ne?" podivil se Namjoon. „Všichni tě chválí a říkají, že jsi nic neposral."

„Tak to jsou dobří lháři, protože já posral všechno," ušklíbnul se Yoongi, který na sebe byl z pochopitelných důvodů dost naštvaný, a pověděl svému víceméně ještě pořád nadřízenému o ukradené nebo minimálně ztracené cetce.

První reakcí Namjoona nebylo to, že ho seřval, ale jen překvapené slabé „ou".

„Tak do toho," vybídl ho Yoongi sám. „Řekni, jakej jsem dement, nemehlo, budižkničemu a pako."

Načež přišla druhá Namjoona reakce, a sice, že ho popadl za obě zápěstí a bedlivě zkontroloval, jestli neobsahují nějaké neznámé šrámy, až samozřejmě narazil na zjizvené místo na levém předloktí.

Yoongi se kousnul do rtu.

„SUGA?" přečetl Namjoon, když mu trochu vytáhl rukáv. „Co to znamená?"

Yoongi pokrčil rameny. Potom mu však povykládal i tento příběh o mafiánově obličejové slepotě a o tom, jak s ním vlastně mluvil, i když mlčel, a nakonec dodal i tentokrát: „Tak už mi proboha za všechno vynadej, ať to máme za sebou."

Jenomže Namjoon se k tomu stále jaksi neměl. „SUGA," zopakoval. „To je dobré." Dodal po chvíli s úsměvem.

„Co je na tom dobrého?" nechápal Yoongi.