Neexistující dívka, která přelstila korejského mafiána

Kapitola 6 - To není knihovna, ale záznamník!

Když se po vydatném spánku zaměstnanci OPHK opět sešli ve firmě, záznamní cetka ukazovala následující:

11:59:59 Není ještě ani rovných dvanáct a Sup Jin se svou družinou se už opíjí do němoty.

12:31:45 Oběd.

13:01:03 Sup Jin vypráví nemístné vtipy o knězích před svým dobrým přítelem knězem.

13:05:15 Sup Jin vypráví historku o tom, jak získal svého sluhu a jeho matku (tu babku z řeky).

13:21:20 Sup Jin se dále opíjí jako hovado.

Fatální chybou předsedy Yoongiho při pohledu na tenhle výjev byla jeho poznámka: „Toho bych přechlastal."

Načež se na něj šéf ohromeně podíval a pomalu se mu začínal rozlévat úsměv po tváři. „Víte, jaká to bude potupa, až mafiánskýho lídra přechlastá žena?" zeptal se kolegů.

„Já jsem ale právě neřekl..." začal předseda Yoongi. Šéf chvíli počkal, až mu to dojde. „Ne, kurva, ne!" vyskočil vrchní spoluodborář náhle od stolu. Poté se opatrně rozhlédl po ostatních. „To si snad děláte prdel!" rozčílil se, potom je všechny, jak tam tak seděli, na stejné místo poslal, kopnul židli do rohu a vyšel ven ze zasedací místnosti, aby se nadechl čerstvého vzduchu.

On že má hrát dceru mafiána?! Ne. Nepřichází v úvahu. Musí tu přeci být někdo schopnější jako třeba... třeba... aha. No ale stejně jim na to zvysoka seru, pomyslel si.

V zasedací místnosti panovalo vzrušené ticho. Bylo to vůbec poprvé, co zaměstnanci OPHK viděli předsedu sektoru PRČA takto rozjíveného.

Šéf si pomyslel, že role výbušné mafiánky mu dozajista půjde.

Jimin se směle zeptal: „Můžeme zajít do knihovny?"

„To není knihovna, ale záznamník!" opravil ho šéf příkře.

„Jo, to," přisvědčil Jimin. „Chci se podívat, co říkají moudré knihy."

„Tím myslíš, že chceš projít záznamy," opáčil ledově Namjoon, který si na odborné pojmy docela potrpěl.

„Jo, to," zopakoval Jimin se sladkým úsměvem, přičemž ho šéfovo hudrování ani trochu nezajímalo.

Elegantně vykráčel ven se svým šéfem a dvěma zasvěcenými vědci v patách, nabídl zkroušenému předsedovi, který mezitím dost vážně uvažoval o tom, že prostě skočí ze schodů, rámě a oznámil mu, že jdou do knihovny. 

„Jo, ty myslíš záznamník," pokýval hlavou Yoongi, který se odevzdaně nechal vést, protože kdyby si to náhodou po cestě rozmyslel, nikdy není pozdě na to rozhodnout se pro smrt. 

Záznamník je v podstatě takový archiv záznamů ze záznamních cetek plus se vzadu nachází miniaturní oddělení historických pramenů, kde pár světaznalých historiků (většinou seniorů zapálených do dějepisu) sepisuje kroniky dle nejrůznějších historických pramenů, které si za život nastřádali.

Jimin s úsměvem, kterým většinou dokázal dosáhnout svého (například svést agenta Kooka) požádal o záznamy ze života Supa Jina, které měl před nimi vypůjčené právě zmiňovaný agent.

Šéf Namjoon tak docela nechápal, o co jeho podřízenému jde. „Dej to sem!" zavrčel nevrle a vytrhl mu papíry z rukou, až jich pár shodil na zem. Jimin je trpělivě sesbíral a přicupital za ním.

„Vidíš?" oslovil šéfa. „Tady se to píše... a po smrti slečny Woohan přišla ještě jiná, taktéž mafiánova dcera, řečená slečna Yoonji... byla trochu vychytralejší než její předchůdkyně a mnozí takřečení prasáci by tvrdili, že z jejího vztahu k šéfovi mafiánů nebylo příliš jasné, kdo s kým vyjebává..."

Yoongi, kterému bylo po slově „vyjebává" jasné, že si Jimin historku právě vymyslel, si založil ruce na hrudi. „Tak fajn," prohlásil. „Když se to tam píše, asi se to tak stalo." Přisvědčil ze dvou důvodů. Prvním z nich byl ten, že si podle toho, co říkala DZJ, byl poměrně jistý, že jistý kokot stále žije někde v lese v devatenáctém století bez jakékoliv možnosti dostat se zpátky do své doby, a upřímně řečeno mu ho bylo trochu líto. Druhým důvodem byla Yoongiho ješitnost. Neměl příliš rád tu část sebe, která neustoupila před žádnou výzvou, ale nemohl ji tak úplně zapřít. Ostatně ještě pořád víceméně (teď zrovna spíš více) pracoval v této firmě. A omotat si kolem prstu mafiánského bosse by koneckonců mohla být docela zábava. „Udělám to, když mi seženete nějaký slušný hadry," prohlásil proto, a pro jistotu dodal: „a tím myslím, že především nechci vypadat jako ztracená Paris Hilton." než se vypařil zkontrolovat svůj sektor.

Šéfovi spadla brada až na zem. „Jak jsi to udělal?" zeptal se Jimina. 

Ten byl přesvědčen o tom, že předseda Yoongi rozhodně neprohlédl jeho naprosto průhledný trik, a proto jen pokrčil rameny se slovy: „Prostě jsem dobrej."

Jimin tak konečně ve firmě získal důležitější pozice - stal se z něj módní návrhář a archivář záznamů (protože to se nikomu jinému nechtělo dělat). Dále byl jmenován „náhradním aentem pro krizové případy" a jako takový mohl doprovázet slečnu Yoonji do minulosti coby příslušník mafiánského gangu jejího otce. A to znamenalo, že potom bude moct o svých dobrodružstvích povědět ctěné paní máti, a ta na něj bude patřičně hrdá.

Jediné, co mu trochu dělalo vrásky, byl agent Kook. V téhle záležitosti si nebyl úplně moc jistý, komu by měl věřit. Jestli členům DZJ, kteří svatosvatě odpřísáhli, že tajný agent zemřel při náboženském obřadu, a poněvadž již byla nainstalována záznamní cetka, tak podle zákonů nebude možné přivést jej zpět k životu dříve než za pět let, nebo předsedovi Yoongimu, který tvrdil, že to je přece sračka, protože ze záznamů jasně plyne, že celý obřad byl nafingovaný, to že by prý prohlédl i dement a že on, Jimin, má raději držet hubu a víc šít, když je teď ta švadlena nebo co.

Jimin bohužel přikláněl k té první možnosti, poněvadž ho nenapadlo, že schopnost předsedy Yoongiho neprohlížet lsti je nafingovaná. Zde by se dalo polemizovat o tom, kdo koho vlastně přelstil, ale to dělat nebudeme, protože na to teď nemáme čas.

Neztrácel naději, i kdyby měl pro svou lásku obětovat třeba všechen čas na světě. Pravdou však zůstávalo, že pořád úplně nechápal, jak ten čas vůbec funguje, ale s tím si příliš nechtěl lámat hlavu. Důležitý pro něj byl jen agent Kook.