Neexistující dívka, která přelstila korejského mafiána

Kapitola 1 - Těžký život šéfa

Šéf Odboru předcházející historickým katastrofám (dále jen OPHK), Kim Namjoon (dále jen Namjoon nebo šéf) měl v pondělí ráno mizernou náladu, a to nejen proto, že bylo pondělí ráno. Už třetím měsícem se mu nedařilo oplodnit svou ženu, a on si přestával být jistý, jestli vážně jenom praktikují příliš bezpečný sex, nebo doopravdy nemá ve vínku plodit děti, protože jeho posláním zůstává sedět v téhle mizerné kanceláři za mizernej plat do konce jeho mizerného života.

Teda, abyste to nechápali špatně, jeho plat, život ani kancelář nebyli zdaleka mizerné, ale jak již bylo naznačeno, toho rána mu takové připadalo všechno. Jeho práce většinu dní nebyla zase tak špatná. Už od malička si přál být šéfem velké firmy, ale ne moc velké, aby toho nebylo zbytečně moc. V podstatě se takto mohl věnovat vědě, a to ho bavilo. A i když i vést takový bezvýznamný podnik jako je OPHK, kterému se vesměs každý druhý vysmívá a zbytek jen předstírá, že neví, o co jde, vyžaduje spoustu papírování, které šéfa bavilo o trochu méně, měl pro tuhle nudnou práci spoustu zaměstnanců.

Problémy se svými zaměstnanci měl asi jenom dva. Jeho vrchní spoluodborář, zároveň jmenovaný předsedou sektoru pro cestování prostorem a časem (zkráceně sektor PRČA), má sice nemístné připomínky k práci i šéfově milostnému životu, jenomže je po šéfovi nejvíce schopný, i když skoro nechodí do práce. Potom tu byl ten nový, Jimin, a ten se pro změnu vyznačoval tím, že chodil do práce až moc.

Bohužel pro šéfovy poslední zbytky pohody byl poslední jmenovaný zároveň první, kdo si povšiml náhlé ztráty kontaktu s agentem.

„Šéfe! Šéfe!" přihnal se naprosto bez dechu (i bez klepání) do kanceláře samotného šéfa OPHK, kterou (jak se alespoň sám šéf domníval) takto navštívil poprvé. Než ho však vůbec stačil napomenout za neomalenost, Jimin ze sebe vychrlil tohle: „Magická koule ukazuje něco strašného!"

Šéf Namjoon neměl v plánu svému podřízenému po sto padesáté vysvětlovat, že to není žádná magická koule, ale že se to odborně zve HDMPRSO - hodně dobrý měřič pohybu a rychlosti osob - zejména takových, které byly vyslány na důležitou misi v jiném prostoru nebo čase, proto se jen zeptal: „To nemáte nic lepšího na práci, kolego?" 

Mezitím si šéf vyřizoval emailovou poštu, mimo jiné tu s exekutory, kteří tvrdili, že celá budova OPHK by se měla zabavit, poněvadž provozuje neetické věci, neprosperuje a tak dále. Nemyslel si, že bude potřeba věnovat podřízenému další pozornosti, protože určitě neřekne nic světoborného. Čekal cokoliv - od toho, že v sektoru PRČA došla káva po náhodné sestrojení nukleární zbraně v sektoru vědy a vývoje (zkráceně VV), ale potom...

„Agenta Kooka zajal klíčový objekt!" vyhrkl Jimin (a byl na sebe patřičně pyšný, že už se začíná orientovat ve slangu OPHK).

„A kurva," ujelo jeho šéfovi, který už si myslel, že dnešní den nemůže být horší. Začal panikařit, pochodovat po místnosti tam a zpět a chytal se za vlasy tak pevně, až mu jich chomáče zůstaly v rukou. „Co budeme dělat? Kde teď je?" začal si zoufat, protože agent Kook byl asi ten nejlepší, kterého měl, a jestli selhal on... no... tak by firma mohla doopravdy krachnout, znáte to. 

„Vybila se mu záznamní cetka," pípnul zkroušený Jimin, který jednou také nebyl pyšný na to, že už ví, co je to „záznamní cetka". Tahle věta totiž znamenala jediné. Ztratili s příslušným agentem jakýkoliv kontakt.

„Kurva," zopakoval šéf, opět se posadil do svého  křesla a svolal nouzovou poradu. Snažně prosil nebesa, aby se dostavila ta jediná osoba, která by možná, ale ke všemu jen možná mohla zvládnout zachovat chladnou hlavu. Místo toho se jen díval na stůl se jmenovkou s iniciály M. Y. zaléhající prachem a pozoroval, jak okolo něj ostatní zaměstnanci pobíhají jako ve zpomaleném filmu.