Neexistující dívka, která přelstila korejského mafiána

Kapitola 15 - Jak to dopadlo s promiskuitním záznamem?

Záznamy z předchozího dne místo šéfa (protože ten měl přeci rande s prézou) prohlížel jistý tajný agent, který se na nic neptal a jeho oblíbená káva bylo ledové americano. Bohužel se se záznamy zasekl na jednom místě, které měl několik hodin nutkání pouštět neustále dokola. Nikdy by se netajil tím, že radovánky párku mafiánů, byly tak trochu i jeho soukromým potěšením, protože většina pornografického materiálu byla i jeho soukromým potěšením. 

Oceňoval jak obratnost slečny Yoonji, která ačkoliv byla předkloněna před ním, dokázala i v této pozici vést mafiánovy ruce na místa, kde si je přála mít, stejně jako svižné tempo mafiánského bosse, které obdivoval. Sám si nebyl příliš jistý, čí pozici by si raději vyzkoušel, nejspíš obě, protože byl kromě mlčenlivého taktéž nerozhodný. 

Nakonec ho u přístroje PRSO (jenž byl ještě v noci téhož dne ukořistěn šéfem a jeho ženou, což se tajný agent vzhledem k nadcházejícímu již nedozvěděl, ale asi by to neřešil v žádném případě) nachytal Jimin se slovy: „Kokote, co to tu děláš?!" 

Načež šel „kokot", který nazval Jimina „kazisvětem", dodělat na hajzlíky, co měl rozdělané, zatímco Jimin zkontroloval zbytek záznamu sám, přičemž byl první, kdo vyslechnul vzkaz předsedy Yoongiho a na jeho přání smazal ze všech dohledatelných výpisů onen záznam, který tu ještě před pár minutami agent Kook pouštěl nestydatě nahlas. 

Předseda Yoongi si o Jiminovi myslel, že je trochu nemehlo, příliš se snaží a podvádí agenta Kooka tím, že leze šéfovi do zadku všem na očích (i když jen obrazně). Jo a taky byl otravný. Hodně otravný. Zároveň to však byl právě on, kdo nyní předsedu zachránil před kariérou pornoherce, protože pro jednou prostě držel hubu a ten záznam smazal, jelikož s tím neměl sebemenší problém. Yoongi, který netušil, kdo mohl za zneškodnění promiskuitního záznamu, Jiminovi sice nikdy nepoděkoval, ale ten měl dobrý pocit přesto.

Když si předsedův vzkaz pustil raději ještě jednou, aby se ujistil, že na nic nezapomněl, a zjistil, že zapomněl, stala se mu v jeho životě ojedinělá věc - dostal nápad. A aby ten nápad nezapomněl, poskočil si v rychlosti radostí do vzduchu, a doběhl za agentem Kookem na záchody, aby mu svůj nápad sdělil. Ten s ním souhlasil, ale předtím, než se vydali jej zrealizovat, požádal Jimina, jestli by nebyl ochotný si s ním nejdříve párkrát přehrát scénku mafiánského páru, protože by ji prý nerad zapomněl. 

Jimin pro změnu souhlasil s nápadem agenta Kooka (protože on ostatně souhlasil se všemi jeho nápady) a svolil, aby scénu přehráli hned dvakrát přesně tak, aby oba vyzkoušeli obě role, a teprve potom se rozhodnou, jaká z variant byla lepší.

Dost zvláštní jednotky neměly od své poslední téměř tříminutové mise už přes týden co na práci, a proti Jiminovu návrhu stejně jako jejich velitel neprotestovali. Tak třeba hned tu první část, kdy je oficiálně jmenovaný módní návrhář Jimin oblékal do („jistě chápete že vzhledem k časové tísni velmi narychlo spíchnutých") kostýmů pro členy mafiánské družiny Yoonjina otce, si všichni užili a někteří až příliš („že kokote?!" -„promiň"). A ani druhá část, kdy všichni stáli poslušně vedle sebe, jako by byli svými vzájemnými lidskými kopiemi nebo co, zatímco Jimin na ně věšel řetězy a jiné cetky (které by k tomu průletu časoprostorem fakt měly fungovat!), jim nebyla nepříjemná.

Třetí částí bylo, že si je Jimin na památku vyfotil, protože ho mrzelo, že vzhledem k pravidlům OPHK je před oficiálním vznikem digitálních technologií přísně zakázané dobové fotografování. (Poslední, co před odjezdem z dvacátého první století Jimin udělal, bylo, že jej zahodil do kumbálu, a ten pečlivě uzamčel, načež klíč schoval do šuplíku, a už nyní se těšil, až všechny fotky svých modelů ukáže mámě.)  

V části čtvrté se celý tým oficiálně vypravil na stanovené místo (tedy kromě jednoho ze členů DZJ, na kterého se všichni ostatní, kteří už netušili, kolik jich původně bylo, vykašlali rovnou). 

Od části páté dále se z Jiminova plánu stala víceméně improvizace, protože ke smluvené schůzi se dostavili asi o hodinu později, než původně měli, a víte, co je jednou v záznamech, smí se přepsat až... ale však už to dál znáte...  

Jediný, kdo svým způsobem přišel včas, byl ten poslední člen celé výpravy, který se dopustil té amatérské chyby, že prvně použil cetku na posunutí času o deset vteřin dozadu a myslel přitom na kumbál, do kterého kolega Jimin odložil svůj fotoaparát. 

Po vydatné salvě všech nejmodernějších nadávek se ovšem trochu vzpamatoval, a i když původně na špatném místě, zvládnul tentokrát použít tu správnou cetku. A s místem se taky trefil téměř... jen o dvacet metrů... ehm... výš. Na rozdíl od zbytku skupiny ale alespoň nepopletl čas. Protože se však na pár vteřin ocitl ve stísněném kumbále, nedošla mu už jenom jedna jediná věc, která by se v takovou chvíli hodila vědět, a sice, že všechno, čeho se při přemisťování časem dotýká, vezme sebou. 

Proto ze samého vrcholu dvacetimetrového smrku 17. dubna 1875 přesně v 07:00:01  sletěl kýbl s mopem. 

V 07:00:14 si pomatený člen DZJ všimnul, že má na hlavě terč na šipky a ve výstřihu jednu šipku (obojí pocházelo z dob, kdy se odborář i spoluodborář v práci nudili více, než bylo snesitelné). Terč taktéž setřásl dolů a šipku hodil náhodným směrem.

07:00:22 Šipka proletěla oknem pokoje Jihoonského hostelu, od kterého se příslušný smrk (a nyní i člen DZJ v příslušné výšce) nacházel necelých deset metrů.

Člen DZJ se zahleděl do oken pokoje, ve kterém si mafián s mafiánkou právě vyřizovali účty a na dobrých deset minut oněměl. Přitom si ani nevšimnul, že z dvaceti metrové výšky spadl tříkilový pytel psího žrádla, a to se celé rozsypalo po zemi (Namjoon by dodal, že jich Soyen pro Krista neměla kupovat tolik kvůli nějakýmu ratlíkovi).

07:15:06 Jistý mladý pán se zastavil pod stromem při ranním venčení pejska, který nebyl ratlík, a s nadšení ocenil, že to, co právě náhodou objevili, jeho mazlíčkovi chutná, načež začal trpělivě sbírat do velkého pytle s nápisem PETKULT a obrázkem jiného psíka jednu granuli po druhé, dokud je během hodinky a půl nesesbíral všechny.

07:16:57 Nic nechápající člen DZJ si až nyní všimnul, že v rukou drží fotbalový míč (to se pro změnu nudil kolega Kook) a zděšen tímto zjištěním, vhodil jej do okna, čímž jej samozřejmě rozbil ještě mnohem víc než uzoučkou šipkou. (Při sledování záznamu si Namjoon, šéf nyní již oficiálně neexistující firmy, poznamenal, že pokud mu firma bude kdy navrácena, objedná pro jistotu celý ansámbl - včetně uklízeček, aby se naučili je nevynechávat - na kurz s názvem „Zvládání krizových situací")

07:18:23 Člen DZJ vhodil do téhož otvoru ještě foťák poté, co si prohlédnul všechny Jiminovy fotky (a hlavně jestli to na nich jemu samému sluší).

A jak je možné, že tohle všechno víme? Nuže, je pravděpodobné, že nějaký mnich překonal svůj odvěký strach z výšek poté, co byl požádán jednou mafiánkou, aby odstranil „blbou cetku z blbýho stromu" a přemístil ji na „jinej blbej strom, nejlépe výše" a ideálně tak, abychom mohli co nejlépe nahlédnout do pokoje samotného mafiánského bosse.