Neexistující dívka, která přelstila korejského mafiána

Kapitola 24 - Svázání mafiána Jina

Namjoon, šéf organizace OPHK, která už nyní oficiálně ani neexistovala, byl už zvyklý na to, že se v jeho firmě sem tam něco posralo, ale když se musel koukat na to, jak jeho kolegu Sup Jin neurvale hodil na hostelovou postel a začal se s ním muckat, to bylo i pro jeho ocelové nervy příliš. Kdyby byl býval tygrem, rozcupoval by sedačku, na které se Soyeon seděli, na dranc.

Upřímně přesně tohle bylo na jeho pozici to nejhorší – i když častokrát zasáhnout chtěl, nemohl. Musel prostě doufat, že si předseda Yoongi i v této ošemetné situaci poradí.

Po posledním zmíněném se nicméně zrovna válel mafiánský boss, snažil se jej (respektive slečnu Yoonji) muckat a vytahoval si na něj provaz. Možná by byl dnes se svazováním úspěšnější, jenomže to by nesměla Yoonji být ve stálé pohotovosti.

Yoonji neměla v plánu nechat se svázat, musela přece najít ty blbý prsteny, a to nejlépe co nejdříve, protože jich přeci jenom bylo trochu víc, než si myslela. Nečekala tedy na to, až ji mafián přiváže k posteli, a převalila se na něj ve chvíli, kdy to nejméně čekal. Bohužel pro ni se pokusil on na ni převalit ještě jednou, a tak oba skončili na zemi.

Kurva, zaklel Yoongi v duchu, protože ho mafián poněkud zalehl. Yoonji však opět na nic nečekala, sebrala mafiánovi provaz a podlezla pod postelí. Tu samozřejmě mafián mezitím obešel se slovy: „To se vám tam dole tolik zalíbilo?" A přidřepnul si z druhé strany, kde na Yoonji netrpělivě vyčkával.

Ta netušila, jestli se mafiánský boss právě pokouší o dvojsmysl nebo nějaký jiný smysl, nicméně jeho slova nekomentovala. Zničehonic se vynořila zpod postele, popadla mafiána za zápěstí a uvázala mu okolo něj pevný uzel.

Potom vylezla, postavila se na nohy, shodila to mafiánské hovado na postel, sedla si mu obkročmo na klín a druhý konec provazu přivázala za konstrukci postele.

„Nemáte ještě jeden tento provaz?" zamumlala celá zadýchaná, když jí došlo, že jeho pravá ruka jí pořád nestydatě osahává stehno.

„Bohužel," zamumlal Jin. Yoonji protočila oči, protože s tím asi měla počítat, s povzdechem opět rozvázala uzel na posteli, provlékla provaz za jednou tyčí kovové konstrukce a druhý konec provazu uvázala Jinovi okolo pravého zápěstí. „Chtěl jsem říct, že mnich u sebe jistě mít ještě jeden provaz bude." Promluvil mafián nyní.

Yoonji vyrazila z pokoje (jako by měla na takový sračky čas) rovnou do komnaty mnicha Hoseoka, kde vztekle ucedila: „Okamžitě navalte provaz.", a když jí odpovědí bylo: „Trpělivost, dcero.", tak jí zrovna poslední trpělivost došla. Ten provaz strhla mnichovi z roucha. Pro něj to bylo nemilé, poněvadž si tohle čisté (a neohořelé) roucho sotva oblékl a nyní už jej válí po zemi.

Yoonji nahatý mnich nezajímal, urychleně se vrátila s provazem do Jinovy komnaty a svázala mu ruce k sobě ještě pevněji (nutno podotknout, že její techniku si mafián pochvaloval). „Tak a teď mi hezky řekneš, kde ty prsteny jsou," prohlásila. Hodlala tak trochu zneužít toho, že mafiána vzruší, když ho začne okrádat.

Jediné, co z toho mafiánský boss vyrozuměl, bylo: „Chcete si začít tykat?"

„Říkej mi špinavá zlodějka," ušklíbla se Yoonji, což bral mafián víceméně jako „ano". Udělala pár kroků směrem ke skříni a poklepala na její dveře. „Musíš aspoň říkat ‚přihořívá' a ‚samá voda' nebo tak něco." Napověděla.

Mafián jen zběsile pořád vydechoval její jméno a něco o tom, že spolu budou mít krásný život, zatímco Yoonji při pohledu na jeho kalhoty začalo být očividné, že se vzrušil příliš brzy. Nadrženej hajzl, pomyslela si.

Yoonji věřila tomu, že je takový proto, že je naprosto ultimátně nešťastný, protože koneckonců všichni lidé jsou takoví. Vidí jiné, o kterých si myslí, že jsou šťastní, a i pokud nejsou, nedávají to najevo, proto to také nedávají najevo. A tak se stalo, že jsou všichni na světě nešťastní.

Mafián Jin byl šťastný jen, když byl s ní, nebo když měl v krvi dostatek alkoholu. Jenomže alkohol ho postupně doháněl spíš k šílenství než ke štěstí a Yoonji měla v plánu ho opustit, jakmile ty prsteny najde. Na to ale raději přestala myslet.

„Co tady?" zlotřile (a naprosto záměrně) se předklonila dolů, aby nahlédla pod postel. Jenomže tehdy se ukázalo, že její technika má jeden háček – mafián nenapovídal nebo jen velmi omezeně, protože měl příliš práce se vzdycháním.

„Yoonji..." vydechl. „Prvně pojď sem a... a... a nenech mne se dál trápit..."

Yoonji obrátila oči v sloup a doufala, že to Namjoon na přístroji PRSO moc dobře viděl. „Ne," obořila se na svého milence přísně a rázně zavrtěla hlavou. „Ne dřív, než mi ty řekneš, kde jsou ty zatracený prsteny."

Mafiánský boss tedy začal s výhružkami. „Jen počkej... až se odsud dostanu, tak... tak..." hekal.

„Jenomže to se nestane..." usadila ho Yoonji se škodolibým uculením. „Ale tak dobře." Rozhodla se hrát jeho hru, znovu se k němu přiblížila, posadila se na něj a vsunula mu ruku do rozkroku. „Co se stane, až se odsud dostaneš, drahý?"

„To nevím, má milá," hýkal Sup Jin na pokraji euforie a nervového zhroucení. „Tak daleko jsem nepřemýšlel." Přiznal.

Někdy mezi hledáním prstenu a ukájením mafiánových potřeb se stala tisíce mil odsud a o více než století později nemilá věc – trochu se porouchal notebook a musel urychleně do servisu. Nervózní autorka se takto doslova potila na židli (jak pak by taky ne, vždyť toho dne bylo třicet stupňů ve stínu!) před seriózním opravářem notebooků, který byl dokonce natolik slušný, že místo „To jste teda kráva, že si do počítače instalujete tyhle sračky." poznamenal jenom: „Tohle je extrém."

Možná i proto (a také proto, že Ruu ještě předtím zhlédla všechna HLPčka lidí, o kterých tady vlastně celou dobu píše a konečně se více dozvěděla, kdo doopravdy jsou) byla tahle kapitola ukončena předčasně a shrnuta takto:

Yoonji trvalo dlouho najít všechny prsteny (možná proto, že Sup Jin měl většinu z nich vlastně na sobě a ne a ne se jich vzdát). Nakonec je však posbírala a nyní jich měla plnou náruč.

Mafián byl krapet rychlejší než Yoonji. Vyvrcholil krátce po nalezení druhého prstenu v jeho zadní kapse.

Namjoon byl na dívku, která vlastně neexistovala, patřičně pyšný. Myslel si, že teď už tahle šaškárna konečně skončí.

Jenomže to se trochu přepočítal...