Neexistující dívka, která přelstila korejského mafiána

Kapitola 4 - Náboženský obřad

Agent Kook se již smířil s myšlenkou, že jeho život je u konce, když se pomoc nedostavila ani ráno po svítání. Celou noc nepil, takže když se před ním zjevil skřítek, který měl dokonce velikost člověka, přikládal své halucinace dehydrataci. 

„Kim Taehyung k vašim službám, pane," zašveholilo nad ním stvoření.

Agent Kook nevrle zamrkal a jediné, co z něj vylezlo, bylo tohle: „No do hajzlu... ty se mi snad zdáš..."

Tento Tae nebo Taehyung nebo... no to je vlastně jedno, protože agent Kook ho snad nikdy neoslovil jinak než „skřítku" nebo „roztomilouši", se však stále usmíval a povykoval na agenta tak zvesela, jako by ani netušil, že velký boss si právě chystá špalek na jeho hlavu. „Je něco, co byste si přál před obřadem?" Aha, takže tenhle maník je víla na poslední přání, pomyslel si rozespalý agent trpce, to je taky dobrý vědět. 

Požádal tedy o vodu, protože kdo by chtěl mít před popravou žízeň? Posléze ovšem zjistil, že díky nově objevenému kouzelnému skřítkovi může mít posledních přání, kolik jen chce. Takže dostal ještě dvakrát najíst, a dokonce čisté oblečení, prý aby si nepřipadal na obřadu špinavý. Během procházky po „areálu" (která jim byla povolena pouze za předpokladu, že výtržník bude mít po celou dobu svázané ruce) se o Taehyungovi dozvěděl spoustu zajímavých věcí jako, že třeba pochází ze šlechtické rodiny, ale jeho otec se bohužel zadlužil natolik, že ho i se svou chotí musel gangu prodat, aby si zachránil holý život. Řekl mu o sobě také ty méně zajímavé věci jako třeba, že jeho matka je támhle ta paní u řeky, co pere prádlo, protože prý dělá pradlenu, jo a někdy taky vaří.

„Ty, skřítku," přerušil ho agent v půlce té samé věty, kterou už zopakoval třikrát. Překvapený Tae na něj vyvalil svůj dětský zrak, ale opět se rozzářil. Tento pán se mu líbil. Připadalo mu, že se o něj a jeho život hluboce zajímá, což byl sice mylný předpoklad, ale nemělo cenu mu ho brát, když mu dělal tolik dobře. „Nešlo by ten můj obřad nějak zrušit?" zeptal se agent v domnění, že pokud je tento kluk tak naivní a svatej, jak si asi myslí, tak mu brzo snad pomůže najít i ten zatracej prsten a on se s ním ve zdraví vrátí zpátky ke svému životu. Pozdraví mámu, šéfa i předsedu sektoru PRČA... No a taky s Jiminem by si to mohli možná vyjasnit... Jó, to by byl život... 

Jenomže i magická moc kouzelného skřítka musela jednou vyprchat. „Ó, pane," zarmoutil se Tae. „Bohužel nejsem ten, kdo o tomhle smí rozhodnout." Pak se ještě chvíli mračil, ale nakonec se vrátil k sáhodlouhému popisu svého života.

Mnich Hoseok se přidal ke gangu poté, co Sup Jin nechal postřílet všechny jeho mnišské přátele, a on usoudil, že raději bude gang umravňovat z jeho nitra než z nebe (kam by se dozajista po smrti vydal, ale nechce to riskovat takhle brzy). V zásadě to byl zlatý člověk a za tu dobu, co ho znal, se mu mafiánský boss Jin naučil důvěřovat. To on ho měl příští měsíc oddávat s jeho nastávající. 

Místo oslav zásnub se dnes měl bohužel odehrát jiný rituál. Hoseok nesnášel smutné věci. Vždycky z nich byl tak... smutný. A kdyby snad za neprovedení obřadu neměl zaplatit vlastním životem, byl by se odvážil Velkému Jinovi vzdorovat. Nebylo to tak, že by kdy měl za úkol někoho zabít, to ne, měl jen vykonat poslední očistu jeho duše před smrtí. Poté byl dotyčný přede všemi sťat katem.

Hoseok rozjímal u potůčku, když ho vyrušili dva chlapci. „Pozdrav pánbu, hoši," usmál se na ně dobrosrdečně. 

„I vám, pane," pokynul mu dobrosrdečný Taehyung, který jako jediný z celého gangu chodil každý týden pravidelně ke zpovědi a navštěvoval všechny jeho mše. 

„Co vás přivádí?" mnich se jim postavil naproti. 

„Jde o tuhle nemilou záležitost," Taehyung se k překvapenému mnichovi nahnul a začal mu švitořit do ouška. „Tady pán mi trochu povídal, jak se to s ním má, a vysvětlil mi, že vůbec neměl v úmyslu slečnu Woohan zabít. Byla to prý ukrutná nehoda, kterou způsobila jistá nedbalost pana Jina, když měl u sebe prsten, který údajně patří babičce tady pána." Parafrázoval po svém výmluvu, kterou si předtím agent Kook pečlivě připravoval celých pět minut, než to na něj vybalil.

„To jistě nemilé je," přisvědčil Hoseok bodře, „avšak," pokračoval, „ač možná nechtěně, dopustil se tento mladý pán vraždy, a za to musí pykat."

„A nešlo by to nějak zaonačit?" vložil se do rozhovoru přímo agent Kook, který zatím ani netušil, že jeho záznamní cetka je vybitá, takže všichni na OPHK měli co dělat, aby ho vůbec našli, ani to,  že jeho dost speciální jednotka už se uvelebila opodál. „Jakože se mnou třeba provedete ten obřad očištění a tyhle koniny, ale jakmile dojde na popravu, spustí se mlha a já zázračně zmizím?" navrhl agent, aniž by zvážil fakt, že sehnat takhle narychlo mlhu v devatenáctém století, museli by nejprve zajet do nejbližšího města pro parní lokomotivu.

„To určitě nepůjde," zavrtěl pan mnich rázně hlavou. „Možná bychom to ale mohli udělat trochu jinak..." potutelně se na oba chlapce usmál a poté jim sdělil svůj plán. 

Čtyři z pěti zástupců DZJ (pátý včerejší noc pověsil kariéru na hřebík) to celé pozorovali z dálky. 

9:00:00 Obřad začal. Členové DZJ oceňovali dochvilnost, s jakou začal, přestože bylo krajně nepravděpodobné, aby mnich v tomhle století počítal sekundy. 

9:01:14 Agent Kook začal předstírat posednutí démony a úporné bolesti spojené s jejich vyvoláváním.

9:01:32 Slyšíme hlas mnicha, který povzbudivě říká: „Hlavně nepanikařte, přátelé. Duchové tak, jak je známe, už přeci neexistují. A i kdyby se tu nějací našli, já je hnedle zase vymýtím."

9:01: 51 Agent Kook podle původního plánu zařval naposledy, načež mnichův hlas s klidem prohlásil, že další popravy nejsou nutné, protože tento člověk byl očividně čisté zlo, a přítomnost Boha démona v něm zastrašila natolik, že raději umřel, než aby dále trpěl.

9:02:00 Členové DZJ bohužel neprohlédli, že se jednalo o lest. Zesnulému veliteli jeden po druhém pokřižovali, a poté se vrátili zpátky do původního času. Díky Bohu zvládli alespoň na strom co nejblíže tábořišti nainstalovat novou záznamní cetku (protože koneckonců pořád ještě potřebují od gangsterského bosse ten prsten).

9:02:21 Jistý Kim Taehyung začal vyřvávat na celé kolo, že se jeho maminka topí v řece, načež ji všech dvacet prasáků samozřejmě šlo zachránit, jinak by jim neměl kdo prát ani vařit. To poskytlo agentu Kookovi dostatečný čas na to, aby se vypařil zpátky do lesů.

Sice netušil, jak přežije v tomhle století a ke všemu bez jakýchkoliv cetek, ale aspoň byl živý.