Potrestaní bohové [CZE]

#1 Na útěku

Sylvie seděla na posteli v cele a opírala se o stěnu, stejně tak ve vedlejší cele seděl i Loki, kdyby mezi nimi nebyla kamenná zeď, opírali by se jeden o druhého. Ani jeden o tom nevěděl, ale věděli, kdo je jejich soused v cele, oba to věděli moc dobře ale i přesto spolu za celý den nepromluvili jediné slovo. Všechny jejich debaty probíhali jen v jejich myšlenkách, kdy si každý domýšlel reakce toho druhého.

Bylo už dost pozdě v noci, kdy Lokiho z krátkého spánku probral šramot z vedlejší cely, nadechl se, ale slova z jeho úst nevyšla.

Sylvie neutíkala z nějaké cely poprvé, takže pro ni byla hračka použít, co bylo zrovna po ruce, i kdyby si měla počkat třeba na příhodný příbor nebo jiné lepší náčiní. Dveře cely nebyly ani dobře zajištěné a ani nijak očarované, skoro jako kdyby to byla pozvánka k útěku. A možná i byla, to hlavní jištění nebylo totiž v cele, ale na rukou vězněných. Svým způsobem s tím byli vězni kdekoliv.

Když Sylvie opatrně vyběhla z cely, ihned zamířila ke schodům, Loki jí sledoval, ale neřekl jediné slovo, ve stejný moment, kdy se otočila, Loki zavřel oči. Chvíli váhala, ale nakonec se vrátila, aby otevřela i jeho celu... bylo to tak snadné, možná to byla past, ale rozhodně nad tím teď nechtěla přemýšlet.

Loki otevřel oči, až když uslyšel, jak vybíhá po schodech a mizí pryč. Nezastavil ji, neřekl jediné slovo. Po chvíli vstal a zkusil otevřít celu. Dveře se s jemným zavrzáním otevřeli, zamyslel se, jestli to bylo jen poslední vstřícné gesto, nebo její nevyřčená touha, aby šel s ní...

###

Sylvie se schovávala u auta a snažila se vymyslet plán, jak ho vykrást bez většího rozruchu. Co by teď dala za dýku, nůž nebo cokoliv použitelného. Bez zbraní si připadala dost nesvá a v normálním oblečení ještě o to víc. Usoudila, že tahle akce neproběhne tiše, jak by si přála a bude muset rychle utíkat... přesto se to rozhodla risknout a natáhla se po kameni, který našla cestou. V tom ale ucítila dotek na rameni, prudce vstala a byla připravená zaútočit na hlavu kohokoliv, kdo se jí pokusil vyrušit. Jen tak tak se zastavila a Loki stihl ucuknout kus stranou.

„Jsi blázen!? Mohla jsem tě zranit."

„Jako by to bylo poprvé," pomyslel si, „vím, že máš dobré reflexi," vzpomněl si, jak jí už jednou skočil před meč.

Sylvie se na to zamračila, „neměl bys mi tak moc věřit..."

„To bych asi neměl..." souhlasil.

Nastala trapná chvilka ticha.

„Co tady děláš?"

„Snažím se zajistit, abych nespala dnes večer pod mostem," než se ale stihl Loki doptat na cokoliv dalšího, Sylvie rozbila kamenem okno auta, bleskově přes okýnko otevřela dveře a rychle vpadla dovnitř.

Loki na ni jen nevěřícně hleděl, „co to sakra děláš?" Zašeptal.

Sylvie po chvíli vylezla a v ruce držela odpojené autorádio, „běž!" Sykla a dala se na útěk. Loki jen nevěřícně pokroutil hlavou a rozběhl se za ni.

O několik desítek minut už Sylvia vycházela ze zastavárny, v rukou držela několik bankovek, „doufala jsem, že to bude víc, ale aspoň pro začátek!"

„Myslíš si, že nepoznal, že jsi to ukradla?"

„Jasně že to poznal, ale kšeft je kšeft."

„Máš na Zemi až moc zkušeností..."

„Ano, několikrát jsem tady byla... ale bylo to o dost snazší. Když jsem si vybírala jen místa, kde hrozilo nebezpečí, lidé nebyli tak ostražití... utíkali pryč, dalo se klidně přespat i v cizím domě, peníze nehráli tak často velkou roli. Když utíkáš celý život, naučíš se dost věcí, i takové, o které nestojíš!"

Loki na to raději nereagoval, „a co máš v plánu teď?"

„Někde přespat..." začalo pomalu poprchávat a Sylvie se vydala najít nejbližší hotel.

Loki si připadal trochu jako loser, protože ho z cely dostala ona, peníze teď taky sehnala ona. Musel uznat, že v tomhle umí chodit mnohem líp. I když je pravda, že Loki neměl důvod bez pořádného plánu zkoušet utéct.

Když si Sylvie všimla, že Loki za ni nejde, zastavila se a otočila, „co je?"

„Chtěla jsi, abych šel za tebou?"

Sylvie nevěděla jak odpovědět, „nepřišlo mi fér tě tam nechat..." pronesla nakonec, „na to, že nechceme, aby nás někdo někde držel proti naší vůli, máme myslím stejný názor." Tentokrát neodpověděl Loki, Sylvie udělala pár kroků zpět, „hele, vyjasníme si to rovnou... Nemysli si, že jsem tě pustila, abys šel se mnou... nikdy jsem nikoho nepotřebovala a nic se na tom nezměnilo!"

„To už jsem pochopil..."

„Nemám čas to teď s tebou řešit, chci být někde v klidu a promyslet co budu dělat dál," opět nezapomněla na jednotné číslo. „Ale... nejsem taková mrcha, za jakou mě máš, nenechám tě tady v dešti uprostřed ulice."

„To je fakt milé," tak smutně se pousmál.

„Jestli nechceš, klidně tady můžeš zůstat, nebudu ti bránit!"

„To nebyla ironie..."

Sylvie se zamračila, „fajn... ale domluvíme se rovnou tady a teď. Najdeme hotel, ubytujeme se v něm a přečkáme tuhle noc. Ale jen tuhle jednu noc, zítra si každý budeme hledět svého, jasné?"

„Fajn..." souhlasil Loki bezvýrazně a oba se bez dalších slov vydali hledat útočiště pro zbytek noci.