Potrestaní bohové [CZE]

#7 Skladiště

„Vezmeme jen to, co potřebujeme a zmizíme, jasné? Žádné zbytečné riskování!"

Sylvie protočila očima, „fajn, už jsi to říkal!"

„A říkám ti to znovu. Nezapomeň, že už nejsme tolik odolní, nechci, abychom se dostali do zbytečných potyček, nechci testovat, jestli díky tomu krámu na ruce nezažijeme další překvapení!" Podíval se na její ruku, na které měla čerstvou spáleninu od náramku, jak se znovu pokoušela ho dostat dolů. Za normálních okolností by se jí téměř okamžitě uzdravila, ale teď byla popálenina stále dost viditelná, a i když to Sylvie nepřiznala, i bolestivá. Byl to obrovský nezvyk, cítit takové oslabení v každé buňce vlastního těla.

Sylvie si všimla, jak se na její ruku dívá a stáhla si přes ni dlouhý černý rukáv, „fajn, dám si pozor, můžeme už jít?"

Loki kývl na souhlas a oba vystoupili z auta. Bylo krátce po půlnoci, když se vloupali do skladu s elektronikou, kde ale mimo jiné byly i nelegální zbraně a vesmírný odpad, tedy cokoliv co se na Zemi dostalo při jakýchkoliv meziplanetárních potyčkách, například s Avengers. Chtěli najít cokoliv užitečného, co by se jim mohlo hodit, ať už na obranu, prodej anebo třeba na zničení náramků.

Po vstupu do skladu se rozdělili, v oblasti byli dva hlídači a tak každý zvládl sledovat část, kde se pohybovali. Sylvie ukradla několik zbraní a Loki se vydal prohledávat vesmírné zbytky z bitev. Nebylo toho moc, jelikož takový odpad se uchovával oficiálně na úplně jiných místech, mnohem lépe zabezpečených a ve velké většině případů zde byl spíše nepoužitelný šrot. Právě dřepěl u jedné otevřené bedny, schovaný za několika dalšími. Po chvíli ho ale zaujalo něco malého a lesklého. Vzal do ruky malý přívěsek, který byl omlácený a špinavý, byl mu tak povědomí. Nad něčím se krátce zamyslel, než přívěsek i pár dalších možná použitelných věcí vložil do tašky. Rychle se podíval, kde jsou hlídači a jestli nezahlédne Sylvii.

Měli v plánu se zdržet jen pár minut, sebrat vše potřebné, co bude po ruce a neriskovat. Stráže byli ozbrojeni a i když Sylvie sebrala několik zbraní, nebyly nabité a připravené. Sylvie se chtěla jít podívat ještě k jedné bedně, když uslyšela kroky a schovala se. Oba hlídači se potkali u jednoho stolu a chvíli se jen tak bavili a smáli se nějakým hloupým vtipům.

„Dnes má dojít k té předávce?" Zeptal se jeden z hlídačů.

„Ne, až zítra," pokroutil hlavou.

„A ty víš, co to má být?"

Hlídač pokrčil rameny, „něco od Starka, jen jsem to zahlídl, když to šéf dával to trezoru. Nějaká svítící blbost."

„Asi to nebude taková blbost, když si to někdo objednal ukrást na zakázku."

„Hele, to není moje starost..."

Oba pokračovali v debatě a Sylvii to rozhodně zaujalo, jestli ona svítící blbost, byla to, co si myslela, na co sama v budoucnosti narazila, mohlo by se jim to hodit. Promýšlela si, jak by mohla oba hlídače složit najednou a jak těžké by asi bylo, dostat se do trezoru. Už byla připravená jít do akce, když ji Loki chytil za rameno, prudce se na něj otočila a on měl prst před ústy, aby byla potichu. Hlídači byli jen pár metrů od nich.

„Co to děláš?" Zeptal se Loki, byl to tak tichý šepot, že mu spíše odezírala ze rtů.

„Mám plán."

„Ne. Jdeme." Nevěděl, co jí tak zaujalo, ale nesouhlasil.

„Je to důležité..." mračila se, neměla čas mu to vysvětlovat, spíš by se jí hodilo, aby jí pomohl a rychle utekli.