Potrestaní bohové [CZE]

#22 Má nejpodivnější událost

Když Loki a Sylvie polibek ukončili a oba otevřeli oči, k jejich překvapení byli zpět v pokoji, kde byl Loki ubytovaný, v luxusním hotelovém apartmánu.

„Vůbec nechápu, jak se tohle stalo!" Zvolala Sylvie dost zmateně a rozhlédla se kolem.

„Hmm. Takže jsi to byla opravdu ty..." pronesl Loki zamyšleně a rozhodně ho to zaujalo.

„Jak to myslíš?"

„Na tom místě, kde jsme před chvíli byli... jsem se zjevil úplně náhodou z tohoto pokoje. Prostě jsem tady v jednu chvíli byl a v tu další už ne... stejně jako teď s tebou. Myslel jsem si, že je to práce těch dvou, zase nějaké šílené portály... ale když o mě neměli ani tušení, tak zbýváš jen ty... v tom lepším případě."

Sylvie pokroutila hlavou, „já... já to nebyla... to není možné... tohle jsem nikdy neuměla... nevím, jak by se mi to povedlo... možná jsi to byl ty..." snažila se přijít na vysvětlení.

„O tom popravdě dost pochybuju... možná se v tobě probudily nové schopnosti... přece jen i to kouzlo se čtením vzpomínek bylo dost... no, netradiční a dost silné."

„Vůbec to nechápu... nevím, kde bych k tomu z čista jasna přišla..." byla Sylvie zmatená, „a popravdě nechápu ani to, že se na mě nezlobíš... ty snad víš, co se tehdy v domě stalo? Víš, že jsem to nebyla já?"

„No... tak nějak mi to nakonec došlo... i když vědět to dřív, bylo by to rozhodně lepší... rozhodně bych si později rád doplnil pár slepých míst, co se dělo... ale teď..."

Sylvie si hned vzpomněla, že ji přerušil v jejím dlouhém monologu s jejími teoriemi, co se děje, „ještě jsem měla pár věcí k tomu, co jsme zjistili!"

„A co si dáš mezitím k jídlu?"

„Cože?" Takhle nečekaná otázka jí zaskočila snad víc, než že se nějakým kouzlem dokázali teleportovat na bezpečné místo.

„Vážně tady dost dobře vaří."

„Ty teď myslíš na jídlo? Nemyslíš, že bychom měli spíš vyřešit, co se to tady děje? Co se nám dělo za poslední dny? A co budeme dělat dál?"

„Ano a... třikrát ne." Odpověděl Loki věcně. Sylvie jen překvapeně vydechla a Loki dodal, „jediné co se mi teď chce řešit je to, že si půjdu dát sprchu, rád bych si dal nějaké dobré a děsně drahé jídlo a potom bych si rád lehnul do té velké pohodlné postele. Můžeš se připojit k jakékoliv z těch činností, pokud chceš."

„Takže... to jako budeme dělat, že se nic neděje?"

„Ne, ale... chci aspoň jeden den... jeden den klidu... jeden den, kdy nebudu muset řešit ani co bylo, ani co bude... poslední dny byly fakt náročné a... ještě chvíli a myslím, že mi z toho přeskočí," řekl vážně.

„Jenže..." Sylvie ale i tak měla ještě pár věcí na srdci, byla tak zabraná do jejího monologu, že si ani nevšimla, že Loki tam zůstal jen jako projekce a odešel si dát sprchu. Došlo jí to až po pár minutách, když uslyšela zvuk vody z koupelny, „no to je neuvěřitelné!" Nasupeně chtěla jít za ním a vynadat mu, ale během probliku se zjevila přímo u něj ve sprše.

Lokiho to mírně zaskočilo, když se tam před ním zjevila a i Sylvie byla překvapená, i když trochu nemile, když náhle stále pod proudem vody a to oblečená, „nooo... vítej..." tak se nad tím pousmál, „říkal jsem ti, že to děláš ty!"

„Tohle není normální!" Zlobila se.

„No to není... sprchuješ se oblečená běžně?" Tak si jí prohlédl, jak byla celá promočená.

„Ale to já nemyslím!" Najednou ho také sjela pohledem, protože on byl samozřejmě úplně nahý a raději se mu podívala rychle zase do očí.

„Co?" Pobaveně se zasmál, „to tys mi sem vlezla!"

„Nechal jsi mě mluvit s tvojí projekcí!"

„Ehm, říkal jsem ti, že mám jiné plány a jelikož teď už můžu být na dvou místech najednou, přišlo mi to efektivnější."

„Bylo to dost drzé!" Ušklíbla se, „a můžeš vypnout tu vodu!?"

„Hmmm. Ne?" Místo toho jí kouzlem odčaroval oblečení, takže byla nahá i ona.

„Tohle je ještě mnohem drzejší!"

„A co mi uděláš? Popereme se spolu ve sprše?" Utahoval si z ní a tak provokativně si jí k sobě přitáhl.

„Jsi hrozný mizera!"

Loki jí tak hladil po zádech a hleděl jí do očí, „ale stejně jsem ti aspoň trochu chyběl, ne?"

„Kdyby jen trochu!" Pronesla poraženě a tentokrát to byla ona, kdo ho začal líbat.

Později toho dne leželi v posteli, kde jejich společný čas rozhodně nevyužili jen k odpočinku. Sylvie mu ležela v náruči a Loki ji jednou rukou objímal a druhou měl položenou pod hlavou. Už uběhlo několik dlouhých minut, kdy ani jeden neřekl jediné slovo a Sylvii už to ticho přišlo až nepříjemné.

„Pořád se ti nechce mluvit?" Zeptala se po chvíli a Loki jen zakroutil hlavou, že ne, „hmm, je hrozně divné, když nic neříkáš, když jindy máš komentář snad úplně na všechno..." pousmála se a pohladila ho po hrudi.

„Užívám si chvíli klidu... dokud to jde..."

„Nechci tě okrádat o tvou chvilku klidu, ale děje se něco vážně dost divného, nemůžu to dostat z hlavy..."

„Co tě znám, tak se mi dějí samé divné věci..." pronesl Loki vážně a Sylvie se trochu nadzvedla a zadívala se na něj s lehce dotčeným výrazem, „ehmm... to asi nevyznělo nejlíp... myslel jsem to tak, že od té doby, co jsem tak nějak... sešel ze své cesty, se mi dějí jen samé zvláštní věci... už mi to brzy začne připadat jako standart a budu spíš překvapený, když se nebude dít nic podivného."

„Takže i já jsem pro tebe taková podivná událost?"

„V jistém slova smyslu... ty jsi nejpodivnější událost co se mi kdy stala..."

„V jakém smyslu?"

„V úplně každém..."

„Teď si nejsem jistá, jestli to je kompliment nebo ne..."

„Myslím, že víš, jak to myslím..."

Sylvie se zamyslela a pak pronesla, „tehdy v TVA, než ses dostal do Prázdnoty... chtěl jsi mi něco říct... co to bylo?"

„Uff, no... tehdy jsem chtěl..." Loki dost znejistil. Chtěl jí odpovědět, ale najednou to bylo těžší, než si myslel.

Sylvie tušila, co jí chtěl tehdy říct a po posledních událostech jí to bylo vlastně víc než jasné. Najednou ale na jeho výrazu viděla, že má strach, odhalit jí svoje city úplně naplno, i když slovy to neudal nikdy, svými činy to udělal už mnohokrát.

Sylvie se pousmála, „když jsem byla zavřená... a když jsem se o tebe bála... kde vlastně jsi, co se ti stalo... litovala jsem hlavně jedné věci... a když už jsem pak věděla, co se ti stalo, litovala jsem toho ještě mnohonásobně víc..."

„A čeho?"

„Že jsem nikdy nenašla odvahu říct ti, že..." najednou i ona měla pocit, že je to těžší, než by si kdy myslela, v Lokiho očích ale viděla takové očekávání, jak měla položenou ruku na jeho hrudi, cítila jak se mu rozbušilo srdce o to víc. Musela se nad tím pousmát a pokračovala, „tohle je pro mě nové... a nikdy bych nevěřila, že se mi to stane... ale stalo se to... už to nejde změnit... a ani to nechci změnit..." i ona se do toho začala lehce zamotávat.

„Taky tě miluju," vypadlo z Lokiho nečekaně a rozsekl jejich nejistotu za oba.